| |
Hebrejská Bible a archeologie
Sjednocené království?
Zlatý věk
Dějiny
židovského národa[1]
| |
David se stal nejúspěšnějším a nejpopulárnějším
králem, kterého kdy Izrael měl, a vytvořil takový prototyp
panovníka a vladaře, že po více než 2000 let po jeho smrti
pohlíželi Židé na jeho vládu jako na zlatý věk. |
[5] |
Hebrejská Bible popisuje, kterak byl David korunován za
krále jižních kmenů v Hebronu. Připojil pak i kmeny severní a za hlavní
město říše zvolil Jeruzalém. Po něm převzal vládu jeho syn Šalomoun (angl. Solomon).
Panovníci měli vládnout sjednocenému jižnímu království Judeje a
severnímu království Izraele zhruba v období 1005 až 931 př.n.l.
Bible vypráví, že došlo k
jedinečnému sloučení obou království v silnou a národnostně semknutou
říši.
Období sjednocené říše bylo vrcholem politické, vojenské a ekonomické
síly izraelského lidu v biblických dobách. CEP[4]
1. Královská 5:1-6
| |
Šalomoun vládl nad všemi
královstvími od řeky Eufratu až k zemi pelištejské a až k
hranicím Egypta; odtud přinášeli Šalomounovi dary a sloužili
mu po všechny dny jeho života.
Na jeden den se u Šalomounova dvora spotřebovalo třicet kórů
bílé mouky a šedesát kórů mouky ječné, deset kusů krmného
hovězího dobytka a dvacet kusů dobytka z pastvy, sto kusů
ovcí a koz, kromě jelenů, gazel, antilop a vykrmené drůbeže.
Panoval nad celým územím na západ od Řeky od Tifsachu až ke
Gáze, nad všemi králi za Řekou, a měl pokoj ode všech
sousedů. A Juda i Izrael bydleli v bezpečí po všechny dny
Šalomounovy, každý pod svou vinnou révou a pod svým
fíkovníkem, od Danu až po Beer-šebu.
Šalomoun měl také ustájeno čtyřicet tisíc koní pro svou
vozbu a dvanáct tisíc koní jezdeckých. |
Podle Bible se říše rozpadla teprve po smrti Šalomouna a obě země se staly
snadnou kořistí Asyrské a později Babylonské říše.
Archeologické nálezy
Existovala však skutečně sjednocená monarchie, v níž
žilo všech dvanáct kmenů?
Šalomoun byl podle Bible skvělý stavitel a milovník
přepychu. Pil ze zlatých pohárů, měl vojáky se zlatými štíty,
harém s tisíci ženami i lodě, které vysílal pro poklady světa.
Třicet let měl budovat palác a velkolepý chrám, jako místo k uložení
Schránky úmluvy. Archeologové však dosud nenalezli nic, co by svědčilo o
existenci něčeho takového.[2]
Hazor, Megido, Gezer
Mezi Šalomounovy stavby měly patřit i
města Hazor, Megido a Gezer.
CEP 1. Královská 9:15
| |
Důvodem nucených prací, které
král Šalomoun ukládal, bylo, aby budoval Hospodinův dům a
dům svůj, Miló a jeruzalémské hradby, Chasór, Megido a Gezer.
|
Proto se na tyto lokality upřela pozornost archeologů.
Největší stavby severních měst Gezeru, Hazoru a Megida byly dlouho
považovány za díla krále Šalomouna. Nedávné analýzy úlomků keramiky
z těchto míst však prokázaly, že stavby vznikly více než sto let po
konci jeho vlády.[2]
Hledaly se hradby, kterými měl král Šalomoun chránit svá města.
Archeologické nálezy ukazují, že v době jeho údajné vlády byl Hazor
opevněn pouze částečně (asi 4% rozlohy), v Gezeru byla zdí ohrazena
pouze citadela a Megido nebylo zdí chráněno vůbec.[8]
Finkelstein[3]
vedl archeologické výzkumy v lokalitě Tel Megiddo. Zjistil, že brány
Megida byly vybudovány až v 8. stol. př.n.l, tedy 200 let později, než
uvádí Bible. Archeolog Tel Avivské university tvrdí, že příběh o
sjednocené monarchii s hlavním městem a monumentálním chrámem v
Jeruzalémě je pouhý mýtus.
Megido je zajímavé i pro křesťany.
Je místem, které někdy bývá spojováno s Armagedonem (Harmagedon), kde
podle novozákonní knihy
Zjevení (Zj 16:16) dojde ke konečnému boji mezi dobrem a zlem
následovaným druhým příchodem Ježíše Krista. Bitevní pole Megiddo bylo všeobecně známo jako dějiště mnoha bojů Izraelitů
(Soudců 5:19) v biblických příbězích.
Jeruzalém
Hlavním městem sjednocené říše byl Jeruzalém. Z období
zlatého věku však archeologové nenalezli žádné pozůstatky staveb,
pouze několik hliněných střepů. Dnes již archeologové mají za prokázané,
že za dob Davida a Šalomouna nebyl Jeruzalém více, než jen městečkem,
maximálně s malou pevností pro vládce.[8]
Archeologové tvrdí, že Jeruzalém byl stěží více než jen selskou vesnicí
v době, kdy z něj měl Šalomoun podle Bible učinit honosné hlavní město.[2]
Rozhodně nebyl Jeruzalém tím městem, které je popisováno
v Hebrejské Bibli. Jeruzalém získal svůj centrální status pravděpodobně
až po zničení Samaří po roce 722 př.n.l. Autoři příběhu znali Jeruzalém
osmého století př.n.l. Tehdy již bylo město s bohatou architekturou
chráněno kamennými zdmi. Tento obrázek se pak promítnul zpět do
vyprávění o králích sjednocené říše a velkoleposti jejich sídelního
města.[8]
Lokální vládci
| Pokud byli David a Šalomoun
důležitými panovníky, očekávali bychom jejich jména vytesaná
na monumentech, či zmínky v diplomatické korespondenci oné
doby. Nic takového dosud nebylo objeveno. Známe pouze jediný nápis odvolávající se na "Ahaziáše, syna Jórama,
krále domu Davidova" (BYTDWD -
dům Davidův).[7]
Nápis byl nalezen v roce 1993 v lokalitě Tel Dan a je datován na
konec 9. stol. př.n.l., tedy více než než sto let po Davidově
smrti.
Čedičová stéla, vztyčená pravděpodobně aramejským králem,
obsahuje připomínku vítězství nad místními starověkými
národy, včetně „Izraele“ a „domu Davida.“ Jedná se
zatím o jedinou starověkou zmínku dynastie krále Davida mimo
Starý zákon. Nápis však dokládá maximálně to, že David (či někdo s podobným jménem)
byl považován za zakladatele judské královské linie. Těžko lze nápis
považovat za důkaz toho, že David vládl mocné říši[2] či dokonce sjednotil Judsko a
Izrael. |
Tel Dan obsahuje první zmínku o "Domě Davidově" mimo Tóru.[6]
|
Podle Hebrejské Bible se měl David nejprve stát vládcem Judeje. Jižní království
pak měl použít jako odrazový můstek k obsazení severního souseda -
Izraele. Archeologické nálezy však ukazují, že Judea byla v 11. a 10.
stol. př.n.l. příliš chudá, zaostalá a řídce osídlená na to, aby
kterýkoliv její vládce mohl provést významnější vojenskou
expedici. Nemáme ani žádný doklad toho, že by snad došlo k přílivu
bohatství ze severu, což bychom očekávali v případě úspěšného obsazení
Izraele. [2]
Archeologické nálezy ukazují, že
David a Šalomoun
mohli být vládnout nanejvýše kmenovým královstvím a kontrolovat jen malá
území. Nejprve snad v Hebronu a později v Jeruzalémě. Souběžně se
oddělená království začala formovat v kopcích Samaří. Ozvěny těchto
událostí nalézáme v příbězích o Saulově království. Ke sjednocení Judeje a Izraele nikdy nedošlo.[3]
[8]
Kultura
Izraelitů, která nabyla svých obrysů někdy kolem r. 1200 př.n.l., se od samého počátku vyvíjela v rámci dvou oddělených království. Judea
zůstávala slabá a izolovaná. Izrael okolo r. 900 př.n.l. zesílil. Stal
se tak jakousi vzdálenou předlohou pro Davidovo a Šalomounovo
království, které zde mělo podle Bible existovat o století dříve. Obraz
velké sjednocené říše byl vytvořen až v době Judského království.
Zlatý věk Davidova a Šalomounova království není podpořen
archeologickými důkazy. Podle S. Finkelsteina se jedná o příběh
vymyšlený až v 7. stol. př.n.l. (viz. také
Proč vznikla Bible). Autoři biblických knih Královských a
Samuela se pokusili legalizovat judskou expanzi do severního teritoria
Izraele.
... pokračování příště ...
|
|
