| |
Mýty
Potopa - místo přistání archy
CEP[1],
Genesis kap. 6-7
| |
...Bůh pohleděl na zemi; byla zcela
zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu. I
řekl Bůh Noemu: "Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem,
neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí.
Udělej si archu z goferového dřeva. V arše uděláš komůrky a
vysmolíš ji uvnitř i zvenčí smolou.
... Hle, já uvedu potopu, vody na zemi, a zahladím tak zpod nebe
všechno tvorstvo, v němž je duch života. Všechno, co je na zemi,
zhyne.
... V šestistém roce života Noeho, sedmnáctý den druhého měsíce,
se provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské
propusti se otevřely.
... Tak smetl Bůh vše, co povstalo, co bylo na povrchu země: od
lidí až po zvířata, po plazy a nebeské ptactvo, všechno bylo
smeteno ze země. Zachován byl pouze Noe a to, co s ním bylo v
arše.
... Když přešlo sto padesát dnů, začaly vody ze země ustupovat a
opadávat, 4 takže sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula
na pohoří Araratu. |
V kapitolách 6 až 9 knihy Genesis můžeme číst jeden z nejznámějších
biblických příběhů[c]
, popis potopy světa. Lidé byli tehdy zkažení a Bůh na ně
seslat potopu. Pouze jediný člověk Noe dostal šanci
zachránit sebe, své blízké a také zvířectvo. Bůh mu poradil, jak
postavit obří dřevěnou loď - archu a přečkat v ní záplavy vod. Archa skutečně
odolala běsnění živlů, vody začaly opadat a loď bezpečně přistála na Araratu.
Pokud by se pozůstatky biblické lodi opravdu nalezly, nevyvolalo by to revoluci v lidských dějinách? Biblický příběh, považovaný většinou
odborníků za mýtus, by se stal skutečnou doložitelnou událostí.
Mnoho lidí
již pátralo po Noemově arše a někteří skutečně přišli s tvrzením, že
pozůstatky lodě na Araratu nalezli. Nakonec se však vždy ukázalo, že jde o
omyl, podvrh nebo se nález opět záhadně ztratil.
Hora Ararat?
Podle všeobecného přesvědčení přistál praotec Noe s archou na hoře Ararat.
Hora Velký Ararat se nachází v arménské části dnešního Turecka. Je posvátnou horou
Arménů, kteří svůj původ odvozují od těch, kteří při potopě s archou
přistáli na hoře.
Perské legendy zmiňují Ararat jako kolébku lidského rodu. Peršané horu
nazývali kuh-i-nuh, Noemova hora. Podle lokálních tradic zbudoval Noe
v blízkosti Araratu oltář a založil první vinice. Loď prý leží dosud někde
na vrcholu hory, Bůh ji však skryl před všetečnými lidmi.[2]
Mnoho expedic pozemních i vzdušných již bylo vysláno k průzkumům hory Ararat,
žádné se však dosud nepodařilo získat jediný vědecký důkaz existence archy.
Píše se však v Bibli, že Noe skutečně přistál na hoře Ararat?
Hebrejský text uvádí pojem H.R znamenající horu, pohoří či kopec. Slovo je
však uvedeno v plurálu, množném čísle. Znamená tedy hory, pohoří či kopce.
Archa tedy spočinula na horách Ararat, nikoliv na hoře Ararat.
Všechny nám dostupné překlady tomu odpovídají.
Hory Araratu - Urartu
Hebrejská Bible uvádí ve verši Genesis 8:4, že archa spočinula na horách
Ararat. Loď tedy přistála v určité horské oblasti označované jako Ararat.
Hebrejský pojem Ararat je ekvivalentem termínu Urartu.
Urartu bylo starověké arménské království rozkládající se na náhorní plošině
mezi Malou Asií, Kavkazem a Mezopotámií (dnešní Arménská vysočina). Střed
tvořilo Vanské jezero (dnešní východní Turecko). Království existovalo v
letech cca 860 - 585 př. n. l. Pojem Ururti (Urartu) se dochoval již
na nápisu z období asyrského krále Salmanassara (1280-1261 př.n.l.). Jednalo
se o označení národů žijících na Arménské vysočině.[2]
Podle Bible přistál Noe v horách Urartu - tedy v kopcích Arménské
vysočiny. Bližší specifikaci místa neznáme. Nejvyšší zdejší horou je sice
Velký Ararat (5 165m n.m.), pokud by však autor biblického příběhu chtěl
sdělit, že archa přistála právě na hoře Ararat, mohl tak učinit.
Lidé hledali biblickou loď tedy nejen na úbočích Velkého Araratu, ale také v
jeho širokém okolí. Ani zde však nebyli úspěšnější. Mezi nejznámější
lokality, kde údajně loď spočívá, patří hora Al Judi v pohoří Akayla (30 km
od Araratu). Toto místo je zmíněno i v Koránu.
Jiná údajná archa se nachází na místě
skalní formace zvané
Durupinar, asi 18
km od Velkého Araratu. Toto místo je nazváno podle badatele, který na
leteckých fotografiích z roku 1959 objevil útvar ve tvaru lodi.
|
|
Letecká fotografie - vlevo skalní útvar ve tvaru
lodě.[7] |
Obr.nahoře - Durupinar[3] -
na působivě vytvořené fotografii si lze opravdu představit
pozůstatek velké lodě.
|
|
Místo Durupinar později zpopularizoval dobrodruh
Ron Wyatt a mnoho lidí
dodnes věří, že zde skutečně leží pozůstatky Noemovy archy.[8] Jedná se však o skalní útvar, pouhou hříčku přírody.[a]
[9]
|
 |
Obr. vlevo - místo
blízko lokality Üzengili, Ağrı (Turecko)
[11]
Obr. vpravo - Totéž místo na satelitní fotografii
39.4406°s. š.,
44.2346 v. d.
[b]
|
 |
Jedním z posledních nově objevených míst s archou leží až v severním Iránu,
na hoře Suleiman (Takht-e Suleiman).
Pozůstatky "archy" objevil další dobrodruh, Robert Cornuke.[5]
[6]
Epos o Gilgamešovi
Nejstarší příběh o potopě pochází ze sumerských mýtů. Nalezneme v nich
zmínku o místě, kde přistála loď těch, kteří potopu přežili?
Nejznámějším příběhem ze staré Mezopotámie je Epos o Gilgamešovi. Byl
původně napsán na 12 tabulkách a nám se dochoval ve verzi ze starobabylónského období
(cca. 1 100 př.n.l.).
Epos vypráví o Gilgamešově hledání nesmrtelnosti. Zajímavá je pro nás
11.tabulka. Popisuje setkání Gilgameše s Utanapištimem (Utnapishtim,
Utnapištim), hrdinou potopy, předobrazem biblického Noeho.
Utanapištim vypráví o potopě. Bohové se kdysi rozhodli seslat
na lidstvo povodeň. Bůh Ea (Enki) však varuje Utanapištima před
záhubou a poradí mu, jak postavit obří zastřešenou loď ve tvaru kvádru. Do
archy utěsněné asfaltem a smolou pak Utanapištim nalodil sebe, rodinu i
řemeslníky, své bohatství, také z živého sémě, zvěř i drobná zvířata.
Bohové spustili potopu. Po šest dnů a nocí burácel vítr a potopa s bouří
pokryla zem. Sedmý den zmlkla bouře a potopa ustala. Utanapištim vypráví,
jak loď konečně přistála na pevné zemi: Epos o Gilgamešovi[12],
XI.tabulka, 135-144
| |
Poklop jsem otevřel a na mou tvář dopadl paprsek světla.
Poklek jsem, used a zaplakal
a po mé tváři kanuly slzy.
Břehy jsem vyhlížel v obzoru moře.
Za dvakrát dvanácte dvouhodin ostrov
se vynořil.
Na hoře Nisir má loď přistála.
A hora Nisir loď držela,
nedovolujíc, aby zakolísala.
Den první, den druhý hora Nisir loď držela,
nedovolujíc, aby zakolísala.
Den třetí i čtvrtý hora Nisir loď držela,
nedovolujíc, aby zakolísala.
Pátý i šestý den hora Nisir loď držela pevně,
nedovolujíc, aby zakolísala. |
Archa mezopotamského hrdiny Utanapištima tedy přistála na hoře
Nisir.
Nisir znamená v semitském jazyku Hora spásy (Mount of Salvation).
Hora či horské pásmo Nisir je zmíněna v textech z období vlády krále
Ašurnasirpala II. (883-859 př.n.l.). Nisir je zde situován mezi řeky
Malý Zab (Lower Zab, Little Zab) a Adhen/Radanu.[2]
Nisir (také Nimush, Nimuš) lze zřejmě ztotožnit s horou Pir Omar
Gudrun (2 600 m.n.m.). Nachází se SV od Kirkúku v kurdské části Iráku, v
horách Elburz (Elburz Mountains, Alborz Mountains).[2] [14]
Hora je nazývána také Pir Magrun či Shak-i Pira Magrun. |
|
Pir Magrun[13]
Snad zde měl přistát se svou archou mezopotamský
Utanapištim.35.766°s. š.,
45.216 v. d.
[b] |
Hora Ararat a hora Nisir. |
|
Bible tvrdí, že archa přistála v
Urartu, tedy v kopcích Arménské vysočiny. Mnozí lidé pak umístili
Noemovu archu přímo na nejvyšší vrchol, velký Ararat.
Původnější starobabylonská verze příběhu o potopě je však
konkrétnější, uvádí horu Nisir, dnešní Shak-i Pira Magrun (Pir
Magrun) v severním Iráku. |
Píše se však v Eposu o Gilgamešovi opravdu o hoře Nisir?
--- text je pouze pracovní verzí ---
.... pokračování příště ...
|
|
