Starověké mýty a starověká náboženství.
Úvahy zasahující do oblastí duchovního poznání,
mytologie, náboženství, archeoastronomie i antropologie.
Nově: Proroctví, politika, současnost a budoucnost našeho světa.
Jdeme proti proudu k zapomenutým zdrojům.

Rubriky
Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Poslední komentáře
  • qqq:
    "ugg outlet moncle r uk kate spade outlet online michael kors ou ... " (Epos o Gilgamešovi)
  • qqq:
    "ugg outlet moncle r uk kate spade outlet online michael kors ou ... " (Marie Magdalská IV - Marie Magdalská a křesťanská gnose)
  • qqq:
    "ugg outlet moncle r uk kate spade outlet online michael kors ou ... " (Kruhová nebo kulatá země?)
  • qqq:
    "ugg outlet moncle r uk kate spade outlet online michael kors ou ... " (Kamenný sloup v srdci Prahy)
  • qqq:
    "ugg outlet moncle r uk kate spade outlet online michael kors ou ... " (Souhvězdí Draka II.)
  • qqq:
    "ugg outlet moncle r uk kate spade outlet online michael kors ou ... " (Sodoma a Gomora, Ďábelský vítr)
  • Hvězdářství

    Orion - velký nebeský lovec

    Mýty - Hvězdářství -- Orion - velký nebeský lovec

    Mýty - Hvězdářství

    Orion - Velký nebeský lovec


    Nejvýraznějším souhvězdím zimní oblohy je Orion. K souhvězdí se váže řada mýtických postav, z nichž nejznámějším je stejnojmenný řecký lovec. S prototypem tohoto hrdiny se lze setkat i v Bibli a blízkovýchodních mýtech. Souhvězdí Orionu hrálo významnou úlohu ve všech starověkých kulturách. Byl Orion spojen také s tajemnými biblickými Nefily?


    Souhvězdí Orion

    Orion je výrazné souhvězdí viditelné téměř ze všech míst naší země. Tvoří jej velice jasné hvězdy. Snadno poznatelný je svým tvarem přesýpacích hodin a zejména pásem tvořeným třemi hvězdami v řadě.  Oriónův pás rozděluje souhvězdí na část severní a jižní. Tři hvězdy ukazují na nejjasnější hvězdu oblohy Síria. 

     

     
       
    Obr. Orion následován souhvězdím Velký pes. Tři hvězdy Oriónova pásu ukazují na hvězdu Sírius.

    Dvě Oriónovy hvězdy Betelgeuze a Rigel patří mezi desítku nejjasnějších hvězd oblohy. Betelgeuze (α Orionis) je mírně naoranžovělá, Rigel (β Orionis) jasně bílý.

     
    [6]
        
    Obr. Souhvězdí Orion se dvěmi jasnými hvězdami Betelgeuse a Rigel.

    Uskupení hvězd připomíná lidskou postavu. Trojice stálic uprostřed obrazce označuje Pás Oriona, řádka hvězd nad Betelgeuze tvoří Meč Oriona. Oblouk hvězd vpravo je lví kůže, kterou lovec drží ve své ruce.

    Orion vychází i zapadá zhruba v době rovnodennosti. Jeho heliaktické východy a západy tak oznamují počátek či konec zimního období. Nejlépe lze Orion sledovat v zimě, během prosince a ledna. V létě je před našimi zraky skryt. Poprvé se objevuje na ranní obloze v dubnu, těsně před východem Slunce.

     

    Orion v mýtech

    Každá významnější starověká kultura měla své mýty a legendy propojeny se souhvězdím Oriónu.

    Zřejmě nejstarší zobrazení souhvězdí Orion pochází z doby před 35 až 38 tisíci lety.

    Na destičce ze slonoviny je postava muže s rukama a nohama v poloze odpovídající rozložení hvězd Oriónu před 32 000 roky. Na druhé straně destičky je 86 vrypů. 86 dní trvá viditelnost nejjasnější hvězdy Betelgeuze. Pokud od počtu dní v roce odečteme toto číslo, získáme průměrnou délku těhotenství. Snad šlo o propojení kultu plodnosti s ději na obloze. Viz obr. vpravo.[5]

       

     

    Stará Mezopotámie

    V Sumeru a Akkadu bylo souhvězdí nazváno SIPA.ZI.AN.NA - Opravdový pastýř Anua či Věrný pastýř nebes. Hvězdy spojili do postavy pastýře se svými ovcemi, někdy držícího hůl či dokonce jedoucího ve voze. An/Anu byl nejvyšším z bohů, vládce nebes.
    Někdy se uvádí jeho další jméno URU AN.NA - Světlo nebes.

    Hvězdy Orionu byly spojeny s poslem bohů jménem Papsukal. Na hraničních kamenech (1350-1000 př. n. l.) byl Orion/Papsukal zobrazen jako kráčející pták. Na Orion mířil Šíp - Sírius, šíp boha válečníka Ninurty.

    Později hvězdáři Akkadu  nazývali souhvězdí Šitádálu (Sitaddalu). Šita znamená zbraň, Alú byl býk jehož souhvězdí je vpravo a nad Oriónem. V pozdějších mýtech pak vystupovala postava toho, kdo se zbraní stojí proti býkovi.

    Babyloňané znali kolem r. 1000 př. n. l. 18 souhvězdí zvěrokruhu, tedy souhvězdí přes které se pohybuje Slunce a planety. Jedním z nich byl Orion (Pastýř).
    V období 600-500 př. n. l. upravili hvězdáři souhvězdí do systému tak, aby po jednom či dvou náležely jednotlivým měsícům babylonského roku. Blíženec a Orion náležel třetímu měsíci (od poloviny našeho května do poloviny června).[3]str.225

    Souhvězdí Orion (Šitádálu) bylo nazýváno také jako ten, kdo byl zasažen zbraní. Babyloňané totiž blízko Orionu rozeznávali souhvězdí Luk a Šíp (zadní část našeho Velkého psa a část Lodní zádi). Luk (BAN) byl spojen s bohyní Ištar. Šíp (KAK.SIS.SA) patřil Ninurtovi a mířil na Orion. Podobně v hindských mýtech  byl Sírius lovcem a Orion pronásledovaným obrem.[13]

     

    Egypt

    V textech pyramid jsou nejčastěji uváděna tři souhvězdí - naše Velká medvědice (Ursa Major), Sírius resp. hvězdy tvořící část našeho Velkého psa a Orion.

    Osiris patřil k hlavním bohům starého Egypta. Vládl podsvětní říši a byl spojen se souhvězdím Orion. Po smrti egyptského vládce byl vždy uspořádán pohřeb k jeho poctě. Faraónovo tělo pak bylo mumifikováno během rituálu trvajícího 70 dní. Mumie byla umístěna do hrobky, odkud měl Osiris odvést zemřelého do podsvětí. Věřilo se, že duše zemřelého bude přenesena ke hvězdám Oriona.
    Osiridova žena Eset byla spojena s hvězdou Sírius, Egyptskou Sopdet. Na obloze hvězda Sírius vždy následuje souhvězdí Orion. Viz Sírius - psí hvězda.
    Eset a Osiris zplodili syna Hóra. Hóra představuje na obloze Slunce. Za života byl egyptský vládce Hórem, po smrti Osirisem.

    Osiridovi sloužil Sah. I s ním je ztotožněno souhvězdí Orion.

    Na stropě chrámu bohyně Hathóry v Dendeře se nachází světoznámé zobrazení nebeských těles. Orion/Osiris je zde symbolizován kráčející postavou s berlou a korunou Dolního Egypta. Postava má tvar přesýpacích hodin.    
    Obr. Chrám Hathóry v Dendeře. Část stropního reliéfu (asi 36 př. n. l.). Vlevo ležící kráva - Sírius/Eset. Vpravo kráčející postava - Orion/Osiris. Nad ním býk. Viz Dendera

    Z Královské komory Velké pyramidy vedou dvě úzké šachty, jedna severním a druhá jižním směrem šikmo nahoru.  Severní šachta stoupá v úhlu 31°. Neumožňovaly přímé pozorování oblohy , začínají i končí vodorovným úsekem. Snad sloužily jako cesta faraónově duši. Severní šachta míří ke hvězdám okolo severního nebeského pólu. Tyto hvězdy nikdy nezapadají, jsou stále viditelné a byly spojeny s věčným životem.  Pokud byla Velká pyramida postavena v období 2500 př. n. l., pak severní šachta mohla mířit k hvězdě Thuban v souhvězdí Draka. Thuban byl nejblíže severnímu nebeskému pólu, kolem ní se otáčela noční obloha. Jižní šachta stoupá pod úhlem 44,08°. Kolem 2500 př. n. l. byla výška hvězd pásu Orióna zhruba 45°. Šachta snad měla umožnit zemřelému faraónovi cestovat k souhvězdí Orionu, tedy k pánovi podsvětí a vzkříšení Osirisovi. Texty pyramid z období 5. dynastie (2465-2323 př. n. l.) spojují hvězdy kolem nebeského pólu a hvězdy Orionu s osudem a cílem zemřelých vládců Egypta.

    Indie

    V hindských mýtech bylo souhvězdí Orion spojeno s obrem. Obr krvesmilně pronásledoval svou dceru (Aldebaran). Lovec (Sírius) na něj vystřelil šíp, který lze vidět jako tři hvězdy Oriónova pásu.
    Podobně v řeckých mýtech byl lovec Orion zasažen šípem vystřeleným lovkyní Dianou.[13]

    V jiných indických mýtech je souhvězdí nazýváno Vyadh - Lovec.

     

    Řecko

    Souhvězdí Orióna začínalo být viditelné na obloze krátce po letním slunovratu. Často pak následovaly bouře.

    Lovec Orion

    Orion představoval v řecké mytologii archetyp prvotního lovce. Jeho příběhy se dochovaly pouze v neucelených epizodách a odkazech. Souhvězdí, které dříve nazývali také Urion, je snad odvozeno od akkadského Uru-Anna (Světlo nebes) nebo znamená muž z hor .
    Orion patřil mezi Titány - obry. Byl synem boha moří Poseidona a lovkyně či gorgóny Euryaly.  Po svém otci získal schopnost kráčet po hladině moří či po dně s hlavou nad hladinou. Podle jiné verze legendy byla jeho otcem hned trojice bohů. Příběh vysvětluje, proč Orion dříve nesl jméno Urion. V Thébách žil starý rolník Hyrieus. Jednou nabídl pohostinství třem cizincům. Netušil, že jsou to bohové Zeus, Neptun a Hermés. Bohové mu pak slíbili splnit přání a dát mu syna. Pomočili kůži dobytčete, kterého měli předtím k snědku. Pak poručili kůži spálil. Odtud se narodil Urion. Také bůh války Áres či Apollón mohli být podle jiných příběhů otcem hrdiny Orióna. Dle dalších tradic jej zplodila přímo Gaia - Matka země či Atlas. Narodit se měl v Boeótii, úrodném srdci Helady.

     

    Orion a Side

    Původně divoký a nespoutaný Orion měl nejprve žít s partnerku Side. Symbolem Side bylo granátové jablko.  Spojení se Side mělo učinit Orióna více civilizovaným.

     

    Orion a Meropé

    Na ostrově Chios zatoužil Orion po Meropé. Dionýsův syn Oinopion, muž vína, uložil Oriónovi vybít na ostrově všechnu divou zvěř. Lovec přinášel kůže medvědí, lví, rysů i vlků. Oinopionovi to však stále nestačilo i když byl celý ostrov zbaven divokých zvířat. Opíjel Oriona vínem a ten jednou, rozdivočen nápojem, zmocnil se Meropé a usnul. Oinopion jej oslepil. K navrácení zraku musel Orion vyhledat první paprsky ranního slunce.

    Na ostrově Lémnos navštívil slepý Orion kováře Héfaista. Odvedl si odtud průvodkyni Cedailón a spolu se plavili dál. Dorazili na nejvýchodnějším okraj známé země, do Kolchidy.  Zde spal ve zlatém domě Hélios - slunce. Bohyně úsvitu Éós probudila svého bratra Hélia a prvé paprsky se dotkly Oriónovy tváře. Zrak mu byl navrácen.

       
    Obr. Oslepený Orion hledá vycházející Slunce (detail), Nicolas Poussin (1594 –1665), Metropolitan Museum, New York

    Při východu slunce vybledl svit Meropé, jedné z Plejád. Orióna doprovází na nebi sedm dcer  bohyně Pleióne. Jakmile se však blíží rozbřesk, lze jich spatřit už jen šest. Meropé v hanbě schovává svou tvář, protože se provdala za lidského krále Korintu, ostatní její sestry jsou ženami olympských bohů.

    Plejády

    Orion pronásledoval mořské nymfy tak dlouho, až je Zeus proměnil v holubice a ukryl na oblohu jako Plejády. I na obloze je však Orion stále pronásleduje.
    Plejády ukazovaly kdysi námořníkům období bezpečné plavby po Egejském moři. Začínalo, když slunce z Býka vstupuje do Blíženců v době východu Plejád (konec našeho května).

     

    Oriónova smrt

    Orion urazil bohyni Héru a ta na něj poslala obrovského štíra. Orion podlehl jeho bodnutí. Artemis (Diana) pak umožnila Oriónovi dostat se na nebeskou oblohu i se svými loveckými psy. Dnes tedy na obloze vidíme souhvězdí Orion, Velkého psa a Malého psa. Na opačné straně oblohy je i Štír, který lovce zahubil. Jakmile Štír vystupuje nad obzor, Orion se za obzor schovává.

    Podle jiné verze zastřelila Orióna měsíční bohyně Artemis či sluneční bůh Apollón na její žádost. Žárlila na bohyni červánků Eos nebo se bála, že lovec vybije všechnu zvěř. Na oblohu pak byl přemístěn pro svou zálibu ve hvězdách.

       
    Obr. Diana u Oriónova těla (Diane auprès du cadavre d'Orion), Daniel Seiter (asi 1685) Musée du Louvre

    Podle další verze však bohyně lovu a měsíce Artemis Orióna hluboce milovala. Dokonce zapomněla na svou povinnost svítit na nočním nebi. Její bratr Apollón chtěl svazku dvou největších lovců zabránit. Spatřil Orióna koupajícího se v moři a požádal svou sestru, aby předvedla své střelecké umění. Ukázal jí malý bod na moři. Artemis, nic netušíce, zamířila a vystřelila šíp. Smrtelně zasáhla svého milého, její smutek se stále zračí ve tváři Luny.

    Orion na obloze pronásleduje Býka (Taurus) se svými dvěma loveckými psy (Velký pes a Malý pes). S mečem u pasu napřahuje kyj a chrání se lví kůží, někdy krunýřem. Jeho pravé rameno tvoří hvězda Betelgeuze, levé chodidlo hvězda Rigel. Pás září pro Orióna typickou řadou tří hvězd. U nohou mu leží kořist - zajíc.
     
       
    Obr. Ilustrace z díla Uranografia. Johann Bode. 1801.

    Velký lovec

    U řady kultur se v mýtech objevuje významná postava Velkého lovce. Archetyp prvotního lovce, silného a neohroženého muže, má sice různá jména ale zřejmě řadu shodných vlastností a osudů. Řekové vyprávěli o božském lovci Oriónovi. V mezopotamských mýtech doprovázel hrdinu Gílgameše divoký a silný Enkidu. Orion i Enkidu byli zbaveni své divokosti spojením se ženou. Enkidua stvořila Bohyně matka, Orióna dle jedné z verzí bohyně Gaia.

     

    Orion v Bibli

    V Hebrejské Bibli je souhvězdí Orion zmíněno na třech místech[d]:

    CEP[1]
    Job 9:9
    on udělal souhvězdí Lva, Orióna i Plejády a souhvězdí jižní

    Job 38:31
    Dovedeš spoutat mihotavý třpyt Plejád nebo rozvázat pouta Orióna?

    Amos 5:8
    Ten, který učinil Plejády a Orióna, obrací šero smrti v jitro, ale i den zatmívá nocí, povolává mořské vody a vylévá je na tvář země. Jeho jméno je Hospodin.

     

    Hebrejský pojem pro souhvězdí Orion je Kesíl. Kesíl znamená také šílený, šíleně odvážný.
    Souhvězdí bylo snad spojováno s největším biblickým silákem Samsonem. Samson pobil Pelištejce oslí čelistí (Soudců 15:10). Samsona na obloze představuje souhvězdí Orion. Jeho zbraní, oslí čelistí, je blízká skupina hvězd ve tvaru V - naše Hyády.[10]

     

    Samson zabil lva holýma rukama. Později nalezl ve lví zdechlině včelstvo s medem. Nabral med do hrsti, jedl a napadla jej prapodivná hádanka:

      
    [11]

    CEP Soudců 14:12-15
    Samson jim řekl: "Chci vám dát hádanku. Jestli mi ji dokážete za sedm dní hostiny rozluštit a uhodnete její smysl, dám vám třicet košil a třicatery sváteční šaty. Jestli mi ji však nebudete moci rozluštit, dáte vy mně třicet košil a třicatery sváteční šaty." Souhlasili s ním: "Dej nám svou hádanku, ať si ji poslechneme." Řekl jim tedy: "Ze žrouta vyšel pokrm, ze siláka vyšla sladkost." Po tři dny nebyli s to hádanku rozluštit.

    Vysvětlení této zvláštní hádanky a celého bizarního příběhu lze hledat opět na noční obloze. Blízko Orionu se nachází souhvězdí Lva a vedle něj, v souhvězdí Raka, vidíme skupinu hvězd - Včelí úl, Praesepe.

    Zkázu řeckému Orionu přinesla bohyně Héra či Artemis. I Samsonově konci pomohla žena, Pelištejka Dalíla. Ustřihla mu ve spánku vlasy, Samson ztratil svou sílu a byl zajat. Pak byl oslepen, což postihlo i Orióna. Na konci Samsona přivázali mezi dva sloupy. Získal však naposledy sílu, sloupy strhnul a pohřbil v sutinách chrámu sebe i své nepřátele.

    Podle pozdější tradice byl mezi dva sloupy přivázán také Abrahám ve městě Urfa (Edessa). Urfu podle legend založil Nimrod, který má také mnoho společného s Orionem. Jde o ozvěnu biblického příběhu, ve kterém byl ke sloupům připoután Samson. Inspirací příběhu mohlo být opět pozorování oblohy. Kulminace a heliaktické východy hvězd či souhvězdí byly někdy sledovány průzorem mezi dvěmi sloupy. Dělo se tak při rituálech a chrámových oslavách. Mezi dvěma sloupy chrámu tak mohlo být sledováno souhvězdí Orion, které k nim bylo po krátkou dobu zdánlivě "upoutáno".[8]      
    Obr. Trůn Nimrodův -citadela - Urfa (Edessa). Dvojice kamenných sloupů, 200 n. l. Podle místní legendy je nechal postavit Nimrod.[12]

     

    Nimrod

    CEP[1] Genesis  10:8-12
    Kúš pak zplodil Nimroda; ten se stal na zemi prvním bohatýrem. Byl to bohatýrský lovec před Hospodinem; proto se říká: Jako Nimrod, bohatýrský lovec před Hospodinem.
    Počátkem jeho království byl Babylón, Erek, Akad a Kalné v zemi Šineáru. Z této země vyšel do Asýrie a vystavěl Ninive - i Rechobót-ír a Kelach a Resen mezi Ninivem a Kelachem - to je to veliké město.

     

    Nimrod, silný lovec, kraloval po potopě. Dle Septuaginty byl gígas - obr. Jméno může být blízké hebrejskému kořenu M-R-D znamenajícímu rebel. Nimrod je však spíše odvozen od některé z mytologických postav. Podle biblické encyklopedie BDB[3]  byl biblický lovec Nimrod původně babylonským bohem Mardukem (viz níže).
    Nejvyšší bůh Babyloňanů Marduk má mnoho vlastností připisovaných ve staré Mezopotámii tomu, koho představovalo souhvězdí Orióna.


    Jiné zdroje spojují Nimroda s Ninurtou, bohem války a lovu (viz vpravo), Baalem uctívaným v Babylónu, sumerským Gílgamešem či bohem Narúdu (Namra-uddu).

    Nimrod byl podobně jako Orión lovec a obr.

         

    [11]


    [3]

    Nefilové

    Vraťme se k Orionu/Kesílu v Hebrejské Bibli. Targúm, aramejský překlad biblických textů, uvádí na místě Orionu pojem NFL (N-PH-L):[a]
     

    Ve staré aramejštině bylo souhvězdí Orion známé jako N-F-L, Nefila (Nephila). Oriónovi potomci, obři, byli prý zváni jako Nefilové (Nephilim).

     

    Eliáš Tesbitský

    Se souhvězdím Orion bývá někdy spojován také biblický prorok Eliáš. Hospodinův prorok Eliáš a Baalovi proroci se přeli, čí bůh je mocnější. Obě strany sporu obětovaly býka a čekaly, až oheň seslaný z nebes zapálí obětní hranici. Baalovi kněží čekali marně, Elijášova hranice však vzplála okamžitě. Elijáš zvítězil a 450 Baalových proroků pak bylo usmrceno.
    Elijášovi, podobně jako Mithrovi, tedy Bible přisoudila provedení býčí oběti. Eliáš podle biblického vyprávění nosil kožený opasek přes bedra. Zmínka o opasku jej pojí s archetypem Orionu. I v životě Eliášově vystupuje osudová žena, izraelská královna Jezabel, jeho nesmiřitelná nepřítelkyně. Jezabel zavedla v Izraeli uctívání Baala a za smrt jeho proroků přísahala Elijášovi pomstu. Nakonec jí prorok předpovídá smrt, kdy psi budou žrát její tělo. 
    Také okolnosti Elijášova nanebevzetí mohou mít předobraz v nebeských dějích. Objevil se ohnivý vůz tažený ohnivými koni, Elijáš vystupoval ve vichru do nebe a přestal být vidět (2. Kr 2). Podle starověkých mýtů cestoval v ohnivém voze sluneční bůh. Objevení ohnivého vozu znamenalo východ Slunce. Ranní paprsky  přesvítily hvězdy Orionu. Inspirací příběhu mohlo být pozorování heliaktického východu souhvězdí Orion.[8]

     

    Mithraismus

    Ústřední postavou mithraismu byl spasitel Mithra (Mithras). Podobně jako Orión, měl božský původ a byl obdařen velkou silou. Oba dva pronásledovali nebeského býka. S postavami je svázán i pes a škorpión.
    Mithra byl zobrazován při obětování býka (tauroktonie). Prýštící krev chlemtal pes, škorpión útočil na býkova varlata, blízko byl i had. Někdy na scéně stáli i dva pomocníci.

    Obr. dole - Mithra na stéle zabíjí býka.  Obětování přihlíží sluneční bůh Hélios a měsíční bohyně Selene. Na druhé straně reliéfu je již ústředním motivem slunce - Hélios. Mithra je po jeho bohu. Oba drží v ruce obřadní hůl.
    Podle některých badatelů je zde zřejmá astrologická symbolika. Býk je souhvězdí či znamení Taurus. Škorpión napadající zespoda symbol plodnosti je Štír, protikladné znamení Býka. Býk symbolizuje jaro, zrození a příslib úrody. Škorpión představuje podzim, ústup přírodních sil, blízkost smrti. Zde zraňuje býka tak, že jeho semeno zúrodňuje zemi. Dva ministranti mohou být dvojčaty - Blíženci, na zvířetníku stojí hned vedle Býka. Mithra se svým psem snad představuje souhvězdí Orion s Velkým psem. Hvězda Sírius ve Velkém psu symbolizovala v zarathuštrovské (zoroastrické) tradici světlo.[8]

         
    Obr. Dvoustranný reliéf,  2. - 3.stol. n. l. Řím. Nyní muzeum Louvre.
    Mithra obětuje býka pro zajištění plodnosti a úrody. Druhá strana reliéfu zobrazuje hostinu za účasti slunce, světlo zvítězilo nad zlými silami. Dvě strany reliéfu mohou korespondovat s dvěmi úrovněmi náboženských rituálů. Na prvé úrovni účastník přijal krev obětovaného býka, na druhé úrovni se účastnil boží hostiny.
    [7]

    Např. M. Speidel spojuje Mithru s Orionem z důvodů blízkosti s Býkem na obloze a podobnosti tvaru postavy.[9]

     

    Orion v křesťanství

    Betlémská hvězda

    V Matoušově evangeliu se dochoval příběh o třech mudrcích putujících do Betléma. Na jejich cestě z východu je vedla hvězda. Podle jedné z teorií, vysvětlujících zdroj příběhu, je onou hvězdou Sírius a tři králové jsou tři hvězdy Orionu.

    Jan Křtitel

    Jan Křtitel byl považován za navrátivšího se Eliáše. Také jeho popis, životní styl a osud v mnohém odpovídají archetypu Oriona/Samsona. Prorokovu smrt způsobí žena. Jan kritizuje krále Heroda Antipa za sňatek s již dříve provdanou Herodias. Cizoložná Herodias přemluví svého královského chotě, aby Jana uvěznil. Její dcera Salome pak tančí pro krále a vyžádá si hlavu Jana Křtitele přinesenou na podnose. Tanec sedmi závojů i podnos opět mohou souviset s nebeskými ději. Tanec sedmi závojů se vztahuje k sedmi planetárním sférám. Podnos, měsíční kotouč, je spojen s ukončením Janova života. Podobně byl Oriónův konec spjat s měsíční bohyní Artemis či spícímu Samsonovi odňata životní síla.
    Narození Jana Křtitele se slaví 24. června, v době letního slunovratu. V době předpokládaného Elijášova působení to bylo datum heliaktického východu Orionu.  Pokud byl Jan považován za reinkarnaci Eliáše, pak známe jeden z důvodů, proč byl 24. červen vybrán právě jako den oslavy. Orion se zrodil za úsvitu po období jeho neviditelnosti.[8]    

     

    Mytologické paralely

    Řecký mýtus o Orionovi je v mnohém podobný egyptskému příběhu o Usirovi. Orion je oslepen králem Chiem podobně, jako je Usir oslepen Sutechem. Egyptská Eset i řecká  Éós jsou bohyně spojené s úsvitem. Obě prosí slunečního boha (egyptský Ra, řecký Hélios) o pomoc. Podobnost je možná odvozena od heliakálních východů Oriona. Po určitou dobu není souhvězdí na obloze vidět. Po mnoha dnech se pak konečně opět objeví nad obzorem, těsně před východem slunce.

    Orion představuje v řeckých mýtech prototyp lovce, který však později ztrácí svou divokost v přítomnosti ženy. Později vybíjí dravou zvěř a pomáhá civilizaci. Podobný je mezopotamský Aikidu, nejprve divoký muž který po styku s nevěstkou ztrácí divokost a pomáhá Gílgamešovi na jeho cestě za nesmrtelností. jeho smrt pak zapříčiní bohyně Inanna. I Gílgameš sám má mnoho společného s archetypem Oriona. Hrdina Gílgameš odmítne lásku bohyni Ištar. Ta požádá svého otce, boha Anua, o nebeského býka, který by Gilgameše potrestal. Býk začne pustošit Uruk. Enkidu však nakonec popadne obludu za rohy a Gilgameš vrazí zvířeti do šíje meč. Za smrt nebeského býka je však Enkidu potrestán smrtící nemocí.

      

    **** Pokračování příště ***


    [a] WTT - hebrejská masoretská verze, BHT - její přepis do latinky
    TAR - Targúm, aramejský překlad. Text Jób pochází z nálezu v Kumránu (Qumran Job Targum, Michael Sokoloff, The Targum to Job from Qumran Cave XI, Bar-Ilan University Press, 1974).
    CEP, BKR - české překlady
    [b] Thuban byl nejblíže severnímu nebeskému pólu v r. 2840 př. n. l. (vzdálen asi 0,2 stupně). Dnes plní podobnou funkci méně jasná Polárka. Nejblíže pólu se ocitne v r. 2100 (vzdálena asi 0,5 stupně). 
    [c] Kolem r.2700 př. n. l. mířila jižní šachta přímo k prostřední hvězdě pásu Orióna.
    [d] Některé překlady uvádějí místo Orióna jiná souhvězdí či planety (Hesperus- večernice, Arctur).
    Septuaginta (LXX) zmiňuje Orion ještě ve verši Izajáš 13:10. Zde jako plurál, snad v obecnějším smyslu libovolného souhvězdí.
    [e] Babyloňané označovali skupinku hvězd v našem souhvězdí Hyády výrazem čelist. Hvězdy tvořily čelist Býka. V babylonském stvořitelském mýtu použil bůh Marduk Hyády jako zbraň podobnou bumerangu a zničil nebeské netvory.[10]   

    [1] Ekumenická rada církví v ČSR. Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad. Jinak také Český ekumenický překlad /CEP/. V elektronické formě SW BibleWorks.
    [2] Dobek, Gerald. Ancient egyptian astronomy.
    [3] Gesenius, Brown, Driver, Briggs. BDB - GESENIUS Hebrew-Aramaic and English Lexicon of the Old Testament. 1833-1906
    [4] Black, Green. Bohové, démoni a symboly starověké Mezopotámie. 1992. Volvox globator. 1999. ISBN 80-7207-266-8
    [5] BBC News. 'Oldest star chart' found. 21.03.2003.  [citováno 24. 01. 2010] <http://news.bbc.co.uk/2/hi/science/nature/2679675.stm>
    [6] Chandra X-ray Observatory. Orion. [citováno 24. 01. 2010] <http://chandra.harvard.edu/photo/constellations/orion.html>
    [7] Double-sided Mithraic relief. Musée du Louvre. Paris. [citováno 25. 01. 2010] <http://www.louvre.fr>
    [8] Gilbert, Adrian. Mágové. Pátrání po tajné tradici. 1996. Pragma. ISBN 80-7205-198-9
    [9] Michael P. Speidel. Mithras-Orion: Greek Hero and Roman Army God. Brill Academic Publishers (August 1997). ISBN 109004060553
    [10] Santillana, Dechend. Hamlets Mill. 1997
    [11] Heller Jan. Výkladový slovník biblických jmen. Centrum biblických studií.
    ISBN 80-7172-865-9.
    [12] Collins Andrew. One week in Kurdistan. 2004. [citováno 30. 01. 2010] <http://www.andrewcollins.com/page/articles/kurdistan.htm>
    [13] Rogers John. Origins of the ancient constellations: I. The Mesopotamian traditions. british Astzronomical Association. 108. 1998.

    Vytvořeno: 22. 01. 2010


    [Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 5] 1 2 3 4 5
    | Autor: Pavel Mat. | Vydáno: 22. 01. 2010 | Aktualizováno: 03. 02. 2010 | 33752 přečtení | Počet komentářů: 59 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

    Vytvořeno prostřednictvím phpRS .
    Copyright Pavel Matušinský     Email: pavel_m@email.cz