Mýty - Ježíš

Ježíš autentický - textové zdroje

Shromažďujeme odkazy na co nejautentičtější záznamy o učení a skutcích  Ježíše Krista.

Často lze slyšet "Ježíš řekl...", "Ježíš udělal ... ". Bylo tomu ale opravdu tak? Kde nalézt nejvěrohodnější záznamy o historickém Ježíši a počátcích křesťanství?

O Ježíši bylo sepsáno mnoho různých textů, mnohdy si vzájemně odporujících. Zajímavé by byly rukopisy, jejichž autoři Ježíše osobně znali nebo alespoň měli možnost nezkresleně se seznámit s jeho učením. Nejstarší zprávy se uchovaly v evangeliích^[a].

Tomášovo evangelium

Tomášovo evangelium (TmEv, Evangelium podle Tomáše) je sbírkou 114 výroků připisovaných Ježíšovi.

Podle některých odborníků bylo evangelium sepsáno v r. 70 až 80 n.l. či dokonce již v 1.pol. 1.stol.n.l. ^[1]  Zárodečná sbírka (vrstva č.1) zřejmě existovala před rokem 62 n.l.^[2]

Nejstarší dochované řecké zlomky Tomášova evangelia pocházejí přibližně z období 130 až 250 n.l. (objeveny r. 1898 v Oxyrhynchu). V úplnosti se Tomášovo evangelium dochovalo na papyrovém koptském rukopise z Nag Hammádí (objeveno r. 1945). Tento rukopis bývá datován do doby kolem roku 340. Tomášovo evangelium bylo ve starověku velice známé, rozšířilo se od Egypta po Čínu.

Kodex s textem Tomášova evangelia. Nag Hammádí.[3]

Dosud není jednoznačně stanovena doba vzniku textu či jeho částí. Některé výroky však lze s vysokou jistotou připsat Ježíši.^[2]

Bible - Nový zákon

Většina křesťanských církví uznává za závaznou skupinu textů vybraných v rozmezí let  170 až 220 n.l. Viz. Biblický kánon a apokryfy. O Ježíšově životě a jeho výrocích pojednávají čtyři kanonická evangelia - Markovo, Matoušovo, Lukášovo a Janovo.

Evangelia byla sepsána v létech 65 až 100 n.l. Za nejstarší se považuje Markovo evangelium. Později, asi kolem r. 80 n.l., vzniklo Matoušovo evangelium s použitím a úpravami Markova evangelia. Podkladem byl také nám nedochovaný text označovaný jako Q (z německého Quelle - pramen). Kolem r. 90 n.l. bylo sepsáno Lukášovo evangelium. Autor opět používá jak Marka, tak zdroj Q. Janovo evangelium zatím neumíme blíže časově zařadit. Snad vzniklo ke konci 1. stol.n.l. Viz. Nový zákon - vznik

Řecký text

Odborníci shromažďují a porovnávají stovky dochovaných rukopisů a tisíce citátů a zlomků řeckého textu kanonických evangelií. Cílem je přehledně sdružit všechny různé verze (různá čtení) a sestavit co nejautentičtější texty evangelií. Ty označujeme jako kritická vydání. K nejpoužívanějším kritickým vydáním dnes patří 4. edice díla United Bible Societies Edition (zkratka UBS či GNT). Stejný text je obsažen ve 26. a 27. edici díla Nestle-Aland (BNT).

Jako základní referenční řecký text tedy lze doporučit poslední edice UBS/GNT/BNT. Samozřejmě jen málokdo má znalosti novozákonní řečtiny. Pomoci pak může vhodný nástroj, např. elektronický systém Bibleworks.

Systém Bibleworks - zobrazuje různé verze novozákonního řeckého textu (např. UBS/GNT), BNT) a různých překladů (včetně českého BKR, CEP či B21).

Markovo evangelium bylo psáno nejdříve. Matouš a Lukáš použili Marka jako základní zdroj svého vyprávění, oba však používali ještě další pramen označovaný dnes jako Q. Odborníci se snaží dokument Q rekonstruovat a získat tak raný soubor Ježíšových výroků a skutků, ještě starší než Markovo evangelium.^[4]  Evangelium Q je pouze hypotetické, přesto nám může pomoci oddělit původnější zdroje od pozdějších teologických doplňků a úprav.

Hebrejský text

Většina odborníků předpokládá, že původní kanonická evangelia byla psána řecky, není to však prokázáno. Existují názory, podle kterých bylo např. Matoušovo evangelium psáno původně hebrejsky. Další odborníci tvrdí, že Matoušovo evangelium bylo psáno paralelně ve dvou verzích - řecké a hebrejské.^[5] Při pátrání po autentickém Ježíšově učení se tedy ukazují velice užitečnými i hebrejsky psaná evangelia.

Matoušův hebrejský text se dochoval v židovském rabínském prostředí, v díle Even Bohan jehož autorem byl Šem-Tov ibn Šaprut z Aragonu (Shem Tov ben Isaac ibn Shaprut). Tato verze Matoušova evangelia  není např. podle G. Howarda překladem řeckého Matouše. Dochovává nezávislou a zřejmě v mnohém autentičtější verzi, než je řecký text. Text byl ochráněn před zásahy řeckých opisovačů a redaktorů.[6] Obr. vpravo - stránka z rukopisu Even Bohan. Přepis z r.1584. V této 13. knize z apologetického hebrejského svazku (16 knih) se polemizuje s obsahem evangelií. Kniha obsahuje hebrejskou verzi Matouše.[7]

Starosyrský (aramejský) text

Starosyrské překlady evangelií (Old Syriac NT translations) resp. aramejské novozákonní překlady (Aramaic NT) jsou významným zdrojem při pátrání po autentickém Ježíšově učení. Starosyrská evangelia jsou nejstaršími překlady novozákonních textů a existovaly již v 1.stol.n.l.^[10] Jsou psány jazykem, kterým hovořil Ježíš. K rodině nejstarších syrských textů patří dva rukopisy:

Sinajský manuskript (Sinaitic manuscript, Sinaitic Palimpsest, Sinaitic Syrian, Syriac Sinaiticus) - objeven A.S. Lewisovou a M.D.Gibsonovou, publikován r.1896 a kontrolován r.1910.  Označuje se zkratkou Sin, Syr^s či OSS, anglický překlad zkratkou LEW (Lewis Translation of the NT Peshitta). Původní překlad vznikl zřejmě ve 2. stol.n.l.^{[10] [c]}

Obr. vlevo Verš Matouš 1:16 ze Sinajského manuskriptu (OSS) a jeho anglický překlad (LEW): "Jákob zplodil Josefa; Josef, který se hlásil k Marii Panně, zplodil Ježíše, který je zván Kristus." Pro srovnání přidán český ekumenický překlad (CEP) vycházející z řeckých podkladů. Všimněme se rozdílů.  V aramejské verzi je  Josef označen nikoliv za muže Marie ale za toho, kdo se hlásí k Marii a kdo zplodil Ježíše. [d]

Curetonský manuskript (Curetonian manuscript) - objeven W.Curetonem, přeložen F.C.Burkittem (1904). Označuje se zkratkou Cur.  Syrcur čči OSC. Původní překlad vznikl zřejmě ve 2.stol.n.l.[10] Obr.vpravo - stránka z Curetonského rukopisu (Curetorian Syriac). Rukopis pochází z 5. stol.n.l.[8] [9]

Oba rukopisy vzešly ze stejného zdroje, přesto mezi nimi existují rozdíly. Sinajský manuskript je původnější, Curetonský rukopis již nese známky úprav a doplňování textu známé z pozdějších řeckých rukopisů.

Známým dílem je syrská/aramejská Pešita (Syriac Peshitta), ucelené dílo jehož novozákonní část však zřejmě vznikla později, počátkem 5.stol.n.l. 

V aramejštině jsou psány některé části Hebrejské Bible, aramejsky museli mluvit Ježíš Kristus a Máří Magdaléna. Aramejština se během tří tisíců let svého trvání rozvětvila do mnoha dialektů. Syrština jako aramejský dialekt byla i jazykem prvých křesťanů na Blízkém východě. 

Další evangelia

Kromě Tomášova evangelia a čtyř kanonických evangelií se dochovala řada dalších. Při práci s nimi je samozřejmě nutné brát v úvahu dobu jejich vzniku, důvod sepsání atd. Zmínit lze např. Evangelium Oxyrhynchus 1224, Tajné Markovo evangelium^[b] či Evangelium Marie Magdalské.
Doporučujeme  např. zdroj Raně křesťanské spisy (chronologický seznam) na stránkách Gnosis9.net.

----Pokračování příště---

Vytvořeno: 15.05.2010