|
Mýty - Jan Křtitel (I.)
Jan Křtitel
Nejvýznamnější postavou vedle Ježíše Krista a Marie Magdalské byl
bezesporu Jan Křtitel. Jan je mnohdy považován za
pouhého poustevníka či proroka, který se setkal u řeky Jordán s Ježíšem, pokřtil jej a pak
byl záhy popraven králem Herodem.
Podle mnohých tradic však byla role Jana Křtitele mnohem důležitější.
Byl dlouholetým ochráncem a učitelem Ježíše a měl mnoho dalších učedníků
včetně několika apoštolů. Jan položil základy učení moudrosti a lásky,
oživil tradici křtu a odkázal nám skrze Ježíše modlitbu Otčenáš.
Je moderní spekulovat o možné rivalitě či konkurenci Ježíše a Jana.
Nic však není vzdálenější skutečnosti. V evangeliích lze rozpoznat
úctu, kterou Ježíš projevoval svému učiteli Janovi. Podle Ježíše je Jan
"víc než prorok" a "mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo
není větší než Jan". Ježíš upozorňoval, že "...
všichni proroci i Zákon prorokovali o Janovi". Došlo však k
úpravám Ježíšových výroků i popisu událostí s cílem snížit důležitost
Jana Křtitele.
CEP[1]
Jan 1:6-10
|
Od Boha byl poslán člověk, jménem
Jan.
Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni
uvěřili skrze něho. Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o
tom světle vydal svědectví. Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje
každého člověka; to přicházelo do světa. Na světě byl, svět
skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. |
Nejstarší zmínky
Nejvíce informací o Janu Křtiteli (John the Baptist) bychom měli
nejprve hledat v
evangeliích[a]. Ta však o Janovi prozrazují jen velice málo a popisované
události jsou zamlženy či upraveny, podobně jako u Marie Magdalské.
Úvodem můžeme zaměřit pozornost na jiné
dílo - Židovské starožitnosti[b] sepsané Josephem Flaviem (cca.
37-100 n. l.).
Autentičnost pasáží o Janu Křtiteli zde nejsou zpochybňovány (na rozdíl
od textu věnovanému Ježíši) neboť
přirozeně zapadají do celého vyprávění. Jedná se o neosobní a tedy
zřejmě objektivní líčení událostí.
Josephus v rámci popisu židovských dějin stručně popisuje Janovu činnost kazatele a křtitele. Všímá
si Janovy široké popularity a vlivu mezi lidem. Jan vyzýval své
početné posluchače k ctnostnému životu, spravedlnosti vůči bližním a oddanosti
Bohu. Stvrdit své odhodlání měli symbolickým ponořením do vody - křtem.
Doslova davy lidí byly rozradostněny Janovým učením s přáním žít
ctnostným životem podle Janova učení. Janův vliv však nakonec vyvolal
nevoli místního vládce Heroda Antipy, který nechal učitele uvěznit a nakonec popravit.
Josephus dodává, že nedlouho po Janově popravě utrpěl Herodes v
bitvě těžkou porážku. Tu lid chápal jako odplatu za Herodův zločin.
Jan - člověk nebo nebešťan?
Jan Křtitel byl v úvodu Janova
evangelia (viz výše) označen za toho, kdo nese svědectví o světle. V
evangeliu je uvedeno, že Jan byl poslán od Boha jako člověk.
Mnohé tradice
považovaly Jana za nebeskou bytost, která na sebe pouze vzala lidskou
podobu. Podle Lukášova evangelia se Jan narodil staršímu knězi
Zachariášovi a jeho ženě Alžbětě.[c]
Narození zvěstoval archanděl Gabriel. Příběh se v mnohém podobá
narození Ježíše.
Obr. vpravo. Leonardo da Vinci - Saint
Jean-Baptiste. Musée du Louvre.
Leonardo zřejmě vyjádřil Jana Křtitele nesoucího svědectví o
světle. Prst ukazuje nahoru k nebesům, jeho osvícené tělo
vystupuje z tmavého pozadí. Tvář je androgynní, z poloviny
ženská a z poloviny mužská.[3]
|
|
|
Hned v úvodu Markova evangelia je Janova role spojována s textem z
Izajáše či Proroků o poslání anděla/posla - ἄγγελος (angelos):
BKR[6]
Marek 1:1-4
|
Počátek evangelium Ježíše Krista,
Syna Božího;
Jakož psáno jest v Prorocích: Aj, já posílám anděla svého před
tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou.
Hlas volajícího na poušti: Připravujte cestu Páně, přímé čiňte
stezky jeho.
Křtil Jan na poušti a kázal křest pokání na odpuštění hříchů. |
Marek zřejmě vychází z veršů proroka Izajáše a snad i Malachiáše:
CEP Izajáš 40:1-3
|
"Potěšte, potěšte můj lid," praví
váš Bůh.
Mluvte k srdci Jeruzaléma, provolejte k němu: Čas jeho služby se
naplnil, odpykal si své provinění. Vždyť z Hospodinovy ruky
přijal dvojnásobně za všechny své hříchy.
Hlas volajícího: "Připravte na poušti cestu Hospodinu!
Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha! |
CEP Malachiáš 3:1
|
"Hle, posílám svého posla, aby
připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále do svého chrámu
Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu
přijde, praví Hospodin zástupů. |
Izajáš však píše o lidu Izraele, který se má odvrátit od zlého a připravit cestu pro
příchod Hospodina. Skupina tzv. esejců se pak skutečně vydělila ze
společnosti aby se životem ve střídmosti a čistotě v pustině připravili na boží
příchod. Hovořili o sobě jako o "lidech cesty".[5]
Malachiáš předpovídá příchod mesiáše, člověka připravujícího cestu pro
příchod Hospodina zástupů.
Ať už však bylo prorokováno cokoliv, Markovo evangelium
pokládá Jana za anděla - posla, který má připravit cestu.
V ikonografii Pravoslavné církve bývá Jan zobrazován jako anděl -
posel s křídly. Obr. vpravo. Ikona s Janem Křtitelem jako
Andělem pouště (Stroganovská škola, 1620), Moskva - Treťjakovská
galerie.[4]
|
|
|
Esejci vytvářeli velmi uzavřené komunity a izolovali se od společnosti.
Jan naopak oslovoval veškerý lid. Jan Křtitel musel být zcela
výjimečný, charismatický a moudrý. Marek potvrzuje, že za Janem na
poušť přicházela celá judská krajina:CEP
Marek 1:5
|
Celá judská krajina i všichni z
Jeruzaléma vycházeli k němu, vyznávali své hříchy a dávali se od
něho křtít v řece Jordánu. |
Křest JežíšeCEP
Marek 1:9-11
|
V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta
v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn.
V tom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa rozevřená a Ducha,
který jako holubice sestupuje na něj.
A z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si
vyvolil." |
V mnoha biografiích Ježíše Krista je uváděno, že byl pokřtěn těsně
před svým třicátým rokem života. Podle jiné tradice však k tomu došlo
dříve a rozhodně se nejednalo o prvé setkání Jana s Ježíšem.
Při křtu v řece Jordán uslyšel Ježíš z nebes hlas "Ty jsi můj
milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil". Matoušovo řecké evangelium
tuto událost mění. Drobnou úpravou se z hlasu pronesenému přímo Ježíši
stává oznámení veřejnosti: CEP
Matouš 3:16-17
|
Když byl Ježíš pokřtěn, hned
vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha
Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho.
A z nebe promluvil hlas: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem
si vyvolil." |
Ve starosyrské verzi Matoušova evangelia však nebyla změna provedena
a proto i zde čteme zvolání z nebes "Ty jsi můj Syn a můj milovaný,
tebou jsem potěšen":
Obr. Rozdíl mezi řeckou (BGT a český ekumenický
překlad CEP) a starosyrskou verzí (OSS - Sinajský manuskript a anglický
překlad LEW) Matoušova evangelia, verš 3:17.
Podobných úprav týkajících se Ježíšova křtu je v kanonických
evangeliích celá řada. Někteří autoři ranných křesťanských textů se
snažili prosadit tezi, že Ježíš byl bůh. Problém byl ve velikosti Janovy
postavy. Jak by čtenáři mohli věřit, že Jan učil a křtil samotného boha?
Proto byla velikost Jana snižována a i samotný křest relativizován.
V nejpůvodnější verzi příběhu dochované v Markově evangeliu přichází
Ježíš k řece Jordán, aby se nechal Janem pokřtít. Byl zde však alespoň
připojen verš ubezpečující, že Ježíš je silnější než Jan, který není
hoden ani rozvázat řemínek na Ježíšově obuvi: CEP
Marek 1:6-8
|
Jan byl oděn velbloudí srstí, měl
kožený pás kolem boků a jedl kobylky a med divokých včel. A
kázal: "Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já; nejsem
hoden, abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi.
Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým. |
V Matoušově evangeliu se již Jan snaží bránit Ježíši, aby se nechal
pokřtít a navrhuje aby Ježíš naopak pokřtil jeho: CEP
Matouš 3:13-14
|
Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu
za Janem, aby se dal od něho pokřtít.
Ale on mu bránil a říkal: "Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty
jdeš ke mně?" |
Evangelium Lukášovo již budí ve čtenáři dojem, že snad Jan ani Ježíše
osobně nepokřtil: CEP
Lukáš 3:19-21
|
Ale když káral vládce Heroda kvůli
Herodiadě, manželce jeho bratra, a za všechno zlé, co činil,
Herodes všechno dovršil ještě tím, že dal Jana zavřít do vězení.
Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a
modlil se, otevřelo se nebe |
Lukáš uvádí, že Jan byl uvězněn. Teprve pak následuje zmínka o
Ježíšově křtu. Vypadá to tedy, jakoby byl Jan v době Ježíšova křtu již
zadržován Herodem.
Naše poslední evangelium Janovo již příběh o Janovi křtícímu Ježíše
vůbec neuvádí. Lze si to pouze domyslet. Jan zde pouze potvrzuje Ježíšův
osud: CEP
Jan 1:28-29
|
To se stalo v Betanii, na druhém
břehu Jordánu, kde Jan křtil.
Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle,
beránek Boží, který snímá hřích světa. |
Kanonická evangelia jsou tedy poznamenána zřetelnou snahou podpořit
víru v Ježíše Krista jako boha a zmenšit význam Jana Křtitele. Markovo evangelium
vzniklo nejdříve. Autoři Matoušova a Lukášova evangelia vyšli částečně z Marka avšak
snažili se zamlžit Janův křest Ježíše. Poslední Janovo
evangelium se o této události raději vůbec nezmiňuje. Přesto se i v
kanonických evangeliích dochovaly důkazy Janovy výjimečnosti.
Velký Jan CEP
Lukáš 3:19-21
|
Když pak Janovi poslové odešli,
začal Ježíš o něm mluvit zástupům: "Na co jste vyšli se na poušť
podívat? Na rákos, kterým kývá vítr?
...
Nebo co jste vyšli shlédnout? Proroka? Ano, pravím vám, a víc
než proroka.
To je ten, o němž je psáno: 'Hle, já posílám posla před tvou
tváří, aby ti připravil cestu.'
Pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší
než Jan; avšak i ten nejmenší v království Božím jest větší,
nežli on. |
Ježíš se ptá zástupu: "Na co jste vyšli se na poušť podívat?"
Na svou rétorickou otázku odpovídá, že na "... víc než proroka" a pokračuje "...
mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší než Jan".
Ježíš prohlašuje Jana za většího, než je kdokoliv narozený z
ženy, tedy i včetně sebe. Zřejmě později byla do textu vložena věta,
která se snaží Ježíšův výrok relativizovat. Potvrzuje to hebrejská verze
Matouše, kde dovětek "... avšak i ten nejmenší v království Božím
jest větší, nežli on" chybí.[7]
Další příklad drobných úprav v neprospěch Jana
lze nalézt ve verši Matouše 11:13. Je zde psáno, že proroci i Zákon
prorokovali až po Jana, což nedává příliš velký smysl:
CEP
Matouš 11:12-13
|
Ode dnů Jana Křtitele až podnes království
nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají. Neboť všichni
proroci i Zákon prorokovali až po Jana. |
Význam verše je zřejmý až z hebrejské verze Matouše, kde čteme "...
všichni proroci i Zákon prorokovali o Janovi". [7] [5]
Malá úprava tak podstatně změnila význam textu.
Podobně v hebrejské verzi Matouše vysvětluje Ježíš svým učedníkům, že
Jan/Elijáš přijde aby "spasil svět". Náš známý řecký
Matouš však uvádí nejednoznačně "... Eliáš přijde a obnoví všecko":
CEP
Matouš 17:10-11
|
Učedníci se ho ptali: "Jak to, že
říkají zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš?"
On jim odpověděl: "Ano, Eliáš přijde a obnoví všecko. |
Jan/Eliáš tedy místo spasení světa pouze "obnoví všecko".
Jan jako spasitel světa nezapadal do redaktorovy koncepce řecké
verze Matouše.
Pokračování -
Jan Křtitel - učitel lidstva
|
[a] |
Evangelium ( z řeckého euangelion, dobrá
zpráva) je text pojednávající o životě, smrti a zmrtvýchvstání
Ježíše Krista. |
[b] |
Židovské starožitnosti
(lat. Antiquitates ludaicae) dosud v českém překladu
nevyšly. Někdy je dílo zaměňováno za jiné s českým názvem O
starobylosti Židů ( také Proti Apiónovi či Odpověď
Apiónovi, lat. Kata Apionos. |
[c] |
Příběh o Janově narození popsaný
v Lukášově evangeliu je pravděpodobně vymyšlený. |
|
[1] |
Ekumenická rada
církví v ČSR. Bible, Písmo svaté
Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad.
Jinak také Český ekumenický překlad
/CEP/. V elektronické formě SW BibleWorks. |
[2] |
Josephus. Židovské starožitnosti. |
[3] |
Muzeum Louvre. St. John the Baptist. citováno 10. 08. 2010] <http://www.louvre.fr > |
[4] |
Přispěvatelé Wikipedie,
John the Baptist [online], Wikipedie: Otevřená
encyklopedie, c2010, Datum poslední revize 14. 08. 2010, 10:16 UTC, [citováno 14. 08. 2010]
<
http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=John_the_Baptist&oldid=378924718
> |
[5] |
Tabor James D. Ježíšova dynastie.
2006. Praha 2007. ISBN 978-80-242-1740-6 |
[6] |
Bible svatá
aneb všecka svatá písma Starého i Nového
Zákona podle posledního vydání kralického z
roku 1613. /BKR/ V elektronické formě SW
BibleWorks.
|
[7] |
Howard George. Hebrew Gospel of
Matthew. Mercer University Press. 1995. |
|
|