Putujte s námi proti proudu k zapomenutým zdrojům,
seznamte se s poselstvím našich předků pro tuto dobu!
Úvahy zasahující do oblastí duchovního poznání, historie,
mytologie, náboženství, archeoastronomie i antropologie.
Nově: Proroctví, politika, současnost a budoucnost našeho světa.

Rubriky
Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Poslední komentáře
  • Re: Re: :
    "Nabízí se, že poznatky této vyspělé civilizace v oblasti tvaru neb ... " (Pečeť VA 243 - Dvanáctá planeta?)
  • Re: :
    "Nu, a jak to víte, že dorůstá právě do koule? Vždyť vidíte stále j ... " (Pečeť VA 243 - Dvanáctá planeta?)
  • bez titulku:
    "Ale vždyť ten měsíc dorůstá ze srpku právě do koule." (Pečeť VA 243 - Dvanáctá planeta?)
  • Re: Re: Re: Re: Re: Sumerská kosmologie:
    "To, že někdo pozoruje lunární fáze, neznamená, že musí hned uvažov ... " (Pečeť VA 243 - Dvanáctá planeta?)
  • Re: Re: Re: Re: Sumerská kosmologie:
    "Tomu poněkud odporuje, co jste sám napsal - cit.: "Noční obl ... " (Pečeť VA 243 - Dvanáctá planeta?)
  • Re: Re: Re: Sumerská kosmologie:
    "Ano, myslím že tomu tak bylo. Sumerové neměli možnosti, jak zjisti ... " (Pečeť VA 243 - Dvanáctá planeta?)
  • Rituály

    Hieros gamos, posvátný sňatek

    Mýty - rituály -- Hieros gamos, posvátný sňatek

        

    Mýty a rituály

    Hieros gamos, posvátný sňatek

     

    Posvátný sňatek (řecky Hieros gamos) je rituál sahající až k nejstarší lidské civilizaci, Sumerům. Jedná se o spojení boha a bohyně, které zaručovalo plodnost a blahobyt. Toto spojení přebírali v zastoupení lidé, často nejvyšší vládce a kněžka, s cílem zajistit přízeň bohů a prožít mystické sjednocení mužského a ženského principu. Muž a žena mohli při svém posvátném sňatku prožít hluboké spirituální zasvěcení, ocitnout se v boží blízkosti.

    Sumer

    Doklady o praktikování posvátného sňatku pocházejí z přelomu 3. a 2. tisíciletí př.n.l. z oblasti jižní Mezopotámie, z měst Ur a Isin.[1]
    Pár božských partnerů zde byl představován bohyní Inanou a bohem Dumuzim. Role Inany, bohyně tělesné lásky, propůjčovala rituálu vysoký smyslný náboj. V rámci oslav bylo pronášeno mnoho milostných zpěvů, naplněných citem a lyrikou. I dnešního čtenáře zaujme svou poetikou, jemností a touhou:

    Milostné písně v sumerské literatuře[2], s.288
         Inanna na pokyn matky své
    ve vodě se vykoupala, znamenitým olejem pomazala,
    vznešeným oděvem slavnostním zahalila tělo své
    a jehlici svou do ruky uchopila.
    (Náhrdelník) z lazuritu na hrdle si urovnala,
    kamennou pečeť v ruce své pozvedla,
    dívka mladá v očekávání stanula.
    Dumuzi se do dveří opřel,
    v domě se před ní jak měsíční svit objevil.
    Pohlédl na ni, zaradoval se,
    objal ji (a) zlíbal.

    Při svatební noci docházelo ke skutečnému fyzickému spojení krále v úloze Dumuziho a kněžky lukur, zástupkyně Inanny.
    Uvádíme oslavný zpěv kněžky adresovaný jejímu královskému milenci, Šú-Sínovi[a]  (2037 - 2029 př.n.l.).

    Milostné písně v sumerské literatuře[2], s.288
         Ženichu mého srdce, milý můj,
    krása tvá je skvělá, sladká jako med,
    miláčku srdce mého, milý můj,
    krása tvá je skvělá, sladká jako med.

    Ty jsi mne spoutal, já sama k tobě přijdu,
    ženichu, dovol mi přichvátat na lůžko k tobě,
    ty jsi mne spoutal, já sama k tobě přijdu,
    miláčku, dovol mi přichvátat na lůžko k tobě.

    Ženichu, vše, co je dobré, učiním tobě,
    můj nejlepší, nejdražší, já ti med přinesu,
    v ložnici plné medu
    z tvé skvělé krásy spolu se radovat budeme.
    Miláčku, vše, co je dobré, učiním tobě,
    můj nejlepší, nejdražší, já ti med přinesu.

    Ženichu, jenž jsi se do mne zamiloval,
    s mou matkou promluv, já se ti sama odevzdám,
    s mým otcem (promluv), darem (mne tobě) on dá.

    Nitro upokojit, jak nitro upokojit, já vím,
    ženichu, až do svítání spi v našem domě.
    Srdce tvé potěšit umím,
    miláčku, až do svítání spi v našem domě.

    Když jsi se mnou miloval,
    miláčku, kéž bys mně činil jen to, co je dobré!

    Pane, bože můj, pane, strážce můj,
    Šú-Síne,jenž Enlilovu srdci radost působíš,
    kéž bys mně činil jen to, co je dobré!
    Na "místo", jež tobě jak med je sladké, kéž bys svou "ruku" položil!

    Jak plátno na hrnec "ruku" svou na mne přilož,
    jak plátnem vzácnou nádobu uzavři mne svou "rukou"!

    Balbale bohyně Inanny.

    Druhého dne po noci lásky byla uspořádána bohatá oslavná hostina. Slavnost se konala krátce po začátku nového roku.[1]
     

    Úspěšné spojení Inany a Dumuziho mělo zajistit plodnost vegetace, zvířat a lidí v následujícím období.[3]

    Král zřejmě prostřednictvím tohoto rituálu procházel i procesem očištění, symbolického znovuzrození. Starého krále nahradil král nový.

      
    Obr. Nový král nahrazuje starého za přítomnosti bohyně. Sumerská tabulka, 2300 př.n.l.

    Obr. Model postele s milující se dvojicí, asi kultovní předmět vztahující se k rituálům "sňatku" Dumuziho a  Inany. Pálená hlína, cca. 2000 př.n.l.[3]
        

    V syrském městě Emaru se dochoval ze 14. stol. př.n.l. záznam rituálního spojení mezi kněžkou entu a místním bohem bouře (snad Adadem). Boha zřejmě zosobňoval místní vládce.[3]

    Asýrie

    Původní sumerský rituál postupně ztrácel svůj realismus. V novoasyrském období (od 9. stol. př.n.l.) byly již slavnosti prováděny v asyrském městě Kalachu/Nimrúdu bez přímé účasti krále a kněžky. Děj se odehrával pouze symbolicky mezi bohem Nabúem a bohyní Tašmétu, základní ritus však byl stejný. Lidé věřili, že bohové vstoupí do ložnice, kde stráví svatební noc. Bohové zde byli představováni sochami. Další den se pak konala královská hostina. Svátek se konal na začátku 2. měsíce roku a měl zajistit šťastný život králi a tím i blahobyt lidu.[1]

    Babylónie

    V novobabylonském období byl sňatek mezi bohy hrán v symbolickém obřadu (hašádu). V něm byly spojovány jejich kultovní sošky na obřadní posteli. Obřady se konaly pro bohy Marduka a Sarpánítu, Nabúa a Tašmétu (či Nanaju), Šamaše (Utu) a Aju (Šerida) či Anua a Antu.[3]

    V 5. stol. př.n.l. navštívil Babylon řecký historik Hérodot. Podle jeho popisu zde probíhal rituál, při kterém žena trávila noc ve svatostánku na vrcholu babylonského zigguratu kde čekala, až ji navštíví bůh Bél (Marduk).[3]

    Egypt

    Egypští kněží a kněžky pravidelně provozovali posvátný sňatek jako oslavu ženských reprodukčních schopností.

    Další vývoj rituálu

    Posvátný sňatek (angl. the sacred marriage) byl v Sumeru vztahován k bohyni Inanně (Innin) a božskému pastýři Dumuzimu. Dumuziho později nahradil Tammúz a Inannu Ištar.
    V řecké kultuře byl rituál vztahován k božským dvojicím Héra a Zeus,  Kora-Persefóna a Hádes, Démétér Erinys a Poseidon, Démétér a Iasión či Basilina a Dionýsos.

    Témata milostné lyriky pak inspirovala i autory biblické knihy Píseň písní.

    Podle některých badatelů prošel rituálem posvátné svatby také Ježíš a Máří Magdaléna.

    Prvek posvátné svatby nalézáme i v českých mýtech. Původ prvých mýtických Přemyslovců je spojen s posvátnou orbou Přemysla oráče. Panovník zahájil svou vládu rituálem posvátné svatby s alegorií země při jarním počátku roku.

    Kněžka

    Na vrcholu kněžské hierarchie sloužící určitému bohu v určitém chrámu stával kněz či kněžka. Pokud byl titulárním božstvem chrámu bůh, pak zde byla nejvyšší kněžka. Bohyni naopak sloužil nejvyšší kněz (původně zároveň ve funkci krále, vládce). Kněz či kněžka byli se svým bohem v úzkém vztahu, dokonce i sexuálním.

    V chrámu sloužilo mnoho různých skupin kněžek. Některé provozovaly z titulu své funkce chrámovou prostituci k uctění bohů. Jiná skupina chrámových služebnic (hierodúla, akkadsky nadítu) měla naopak pod trestem smrti zakázáno mateřství či návštěvu nevhodných míst. Mohly žít i v určitých klauzurách, obcích bekyní, předobrazu klášterů. Patřily mezi ně často dcery z vysoce postavených rodin, které byly již velmi brzy zasvěceny bohu a život trávily s mnoha omezeními, ale také privilegii. Jedna z nich pak sehrávala i hlavní úlohu při rituálu "posvátné svatby".[1]

    Smysl posvátné svatby

    Rituál mohl mít několik významových rovin, vzájemně se prostupujících:

    -  symbolické opakování spojení boha a bohyně, ze kterého vznikl svět, plodnost a blahobyt. Posvátná svatba znovu a znovu posilovala tento pradávný okamžik a zaručovala tak blahobyt i v následujících obdobích.

    - oslava plodivých a sexuálních sil

    - spojení prvku země a nebe

    - způsob dosažení hlubokého spirituálního prožitku, gnose. Dosažení duchovní úplnosti při spojení muže a ženy v jedno tělo.

    - kultivace sexuální energie

    - posílení jednoty a souladu se Stvořitelem

     

    .... pokračování příště ...


    [a] 4. vládce III.dynastie v Uru.

    [1] Bottéro Jean. Nejstarší náboženství: Mezopotámie. 1998. Academia. Praha 2005
    ISBN 80-200-1348-2
    [2] Sefati Y. Love Songs in Sumerian Literature. Critical Edition of the Dumuzi-Inanna Songs. Ramat Gan, Bar-Ilan University Press.
    Překlad Jan Prosecký, převzato z Nejstarší náboženství: Mezopotámie.
    [1]
    [3] Black, Jeremy; Green, Anthony. 1992. Bohové, Démoni a symboly starověké Mezopotámie. Volvox Globator. 1999
        

    Vytvořeno: 10.04.2008 


    [Akt. známka: 0,00 / Počet hlasů: 4] 1 2 3 4 5
    | Autor: Pavel Mat. | Vydáno: 11. 04. 2008 | Aktualizováno: 00. 00. 0000 | 23549 přečtení | Počet komentářů: 74 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

    Vytvořeno prostřednictvím phpRS. Copyright Pavel Matušinský     Email: pavel_m@email.cz

    Redakce neodpovídá za obsah článků ani komentářů, které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce. Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků.