|
Postavy a potvory v Bibli
Had v ráji
Byl had v ráji převlečeným ďáblem?
Jak vypadal?
Proč má had na mnoha vyobrazeních
ženskou hlavu a na jiných tělo ještěrky?
CEP[1]
|
Genesis 2:15-17
Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával
a střežil. A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady
smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys
z něho pojedl, propadneš smrti."
Genesis 3:1-6
Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil,
byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v
zahradě?" Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme.
Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte
z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«"
Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den,
kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i
zlé."
Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči,
strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala
také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. |
Zakázané jablko?
Snad k nejznámějším biblickým příběhům patří ten o Adamovi,
Evě a jejich vyhnání z ráje. Adam s Evou žili pokojně v zahradách Edenu. Bůh
je však varoval, aby nejedli ze stromu poznání dobrého a zlého, jinak
propadnou smrti.
Had ale zpochybnil boží varování a Eva plod stromu utrhla s vidinou získání
vševědoucnosti.
Za plod, který Eva utrhla, jedla a
nabídla Adamovi, je často považováno jablko. V Hebrejské Bibli však
není o jablku ani zmínky. Píše se pouze o plodu -
.
Dodnes nevíme, o jaký plod se jednalo. Jablko však odpovídá
prastarému blízkovýchodnímu mýtu o Inanně a Dumuzim, který se v
mnohém podobá biblickým událostem v ráji.
|
|

Obr. Adam a Eva.
[2] |
Plod však mohl být i datlemi. Datlová palma byla zřejmě prvním
stromem pěstovaným na Blízkém východě pro své ovoce. Na dveřích
Šalomounova chrámu byly vyřezáni cherubové a palmy (1.Kr 6:32).
Právě cherubové chránili i vchod do ráje.
Had - Satan?
Ten, kdo nepřímo poradil Evě utrhnout zakázané "jablko", byl
had. Tradice jej často spojuje s ďáblem či Satanem, nejvyšším představitelem
zla. Byl tedy had v ráji převlečeným ďáblem?
O ďáblovi v ráji není v Hebrejské Bibli ani zmínky.
Dokonce v celé Hebrejské Bibli resp. Starém Zákonu nenalezneme žádnou
postavu ďábla či jiného představitele temných sil a vrcholného zla.
Had z ráje je v knize Genesis označen jen a pouze jako had,
hebrejsky naháš
Satana nalezneme v knize Jób. Nejedná se však o
jméno postavy, ale nebeskou bytost, syna božího, titulovanou jako
protivník, žalobce, odpůrce - hebrejsky satan
. První biblickou postavou, spojovanou s titulem satan - protivník, je
dokonce král David (1. Sam 29:4). Satan jako vůdce sil zla je Hebrejské Bibli
zcela cizí. Dualistický koncept Satana
jako vládce temna, představitele zla neustále soupeřícího s bohem a silami
dobra, se v hebrejských textech objevuje až od přelomu 3. a 2. stol. př. n. l.
Ve spisech nalezených v Kumránu je představitel temných sil nazýván Belial.
Had v knize Genesis začal být spojován s ďáblem až od
1.stol. n. l. Poprvé toto propojení nalézáme v židovském textu Apokalypsa
Mojžíšova (Apocalypse of Moses) a židovsko-křesťanské Knize zjevení (Zj.
12:9, 20:2). CEP Zjevení Janovo
|
12:9 A veliký
drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl
svržen na zem a s ním i jeho andělé.
20:2 Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, ... |
Autorům Pentateuchu tedy zřejmě bylo spojení hada v ráji se Satanem či
jiným představitelem zlých sil něčím naprosto cizím.
Had - Lilit?
Na mnoha středověkých a renesančních vyobrazeních
pokušení v ráji vidíme hada jako částečně ženskou postavu. Na
stropě sixtinské kaple se můžeme dodnes podivovat zvláštní postavě - hadovi/ženě. Michelangelo vymaloval hada pokušitele jako ženu s hadím tělem místo
nohou (výřez fresky vpravo, detail dole).

|
|

Obr. Michelangelo. Pokušení a pád.[3]
Obr. vlevo. Detail postavy hada. |
|
Další příklad hada-ženy nalezneme na fresce
Pokušení Adama a Evy (Masolino, 1425). Had má pouze ženskou
hlavu (viz detail dole).
 |
|
[4] |
Spojily se zde zřejmě dva motivy. Žena byla považována často za
příčinu zla a mravní pokleslosti. Proto měl i had ženské prvky. Oblíbena byla i středověká
židovsko-křesťanská tradice temného ženského archetypu Lilit (Lilith).
Lilit byla podle tradice první ženou Adamovou. Lidé si tak
dříve vysvětlovali rozpor v biblickém vyprávění. V 1. kapitole Genesis
čteme, že Bůh stvořil muže a ženu: CEP Genesis 1:26-28
|
I řekl Bůh:
"Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují
nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou
zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi."
Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem
Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl
jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad
mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi
hýbe." |
V následující kapitole Bůh usadil Adama do ráje a aby nebyl
sám, stvořil z jeho žebra ženu: CEP Genesis 2:18-22
|
I řekl Hospodin
Bůh: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou." Když
vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské
ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor
se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve. Člověk tedy pojmenoval
všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka
se nenašla pomoc jemu rovná.
I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho
žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které
vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. |
Lidé si dlouho nemohli vysvětlit, jak je možné, že Bůh
stvořil muže a ženu, pak muže umístil do ráje, a protože byl muž sám, opět
stvořil ženu. Kam se poděla ta první? Musela mu zřejmě utéci tak, jak se
to zkrátka občas stává.
První ženu tedy ztotožnili s Lilit. Ta podle legendy toužila po svobodě a rovnoprávnosti, což jí
bylo Adamem odpíráno. Zoufalá uprchla a obcovala s temnými démony.
Bůh pak stvořil další ženu, Evu. Žárlivá Lilit se však
chtěla pomstít šťastnému páru žijícímu v ráji. Proměnila se v hada a svedla Evu i
Adama. Obě ženy se tak nakonec vzepřely boží vůli a obě byly vyhnány z ráje. Eva
zůstala s Adamem, Lilit se toulala temným světem a mstila lidem za svá
příkoří.
Mnoho umělců zřejmě pod vlivem legendy zpodobnilo hada jako
částečně ženskou a částečně hadí postavu. Legenda o Lilit, první ženě
Adamově, však nemá v Bibli žádnou oporu. Textová kritika dnes tvrdí, že v knize Genesis
jsou sloučeny dva příběhy o stvoření člověka. V prvním příběhu (Gen 1) Bůh
stvořil muže a ženu současně, ve druhém vyprávění (Gen 2) byla žena stvořena
až po Adamovi, z jeho žebra. Jde však o jednu jedinou ženu, pramatku lidí,
Evu.
Had - ještěrka?
O tom, jak vypadal had z ráje, může leccos vypovědět trest,
který mu Yahweh přichystal: BKR[5] Genesis
3:14
|
Tedy řekl Hospodin
Bůh hadu: Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všecka hovada a nade
všecky živočichy polní; po břiše svém plaziti se budeš, a prach žráti
budeš po všecky dny života svého. |
Had byl odsouzen k plazení po břiše. To ale znamená, že
před událostmi v rajské zahradě se pohyboval jinak. Měl snad nožičky?

Obr. Ilustrace v rukopisu (15. stol.) |
|
Mnoho středověkých umělců opravdu vybavilo hada
končetinami. Hlava či celý trup zůstaly opět ženské, zřejmě ve
vzpomínce na Lilit. Had pak připomínal podivnou ještěrku s lidskou
hlavou. |
|

Obr. Hugo van der Goes - Prvotní hřích[6] |
Lidé ve starověku samozřejmě znali jak hady, tak i ještěrky
či obojživelníky s protáhlým tělem lezoucí po čtyřech. Možná je napadlo, že
i had mohl mít dříve končetiny. A proč je ztratil? Zřejmě jako boží trest. A
tak se mohla zrodit legenda o hadovi potrestaném věčným plazením v prachu.
Had - seraf?
Mojžíšův ohnivý had - seraf
V Hebrejské Bibli nalezneme zajímavou pasáž o ohnivých hadech, kterými
Yahweh trestal reptající Izraelity při jejich
putování pouští (Num 21:6-9). CEP Numeri 21:6-9
|
I poslal Hospodin
na lid ohnivé hady / naháším
seráfím/.
Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo.
Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: "Zhřešili jsme, když jsme mluvili
proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů
/naháš/
zbavil." Mojžíš se tedy za lid modlil.
Hospodin Mojžíšovi řekl: "Udělej si hada Ohnivce
/sáráp/ a připevni ho na žerď.
Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu."
Mojžíš tedy udělal bronzového hada /naháš/ a připevnil ho na žerď. Jestliže
někoho uštkl had /naháš/ a on pohlédl na hada
/naháš/ bronzového, zůstal naživu. |
V hebrejském verši Numeri 21:6 čteme, že Yahweh poslal na
lid NaHáŠíM (hady) SeRaPíM (hady ohnivé / serafy).

Hebrejský kořen S-R-P znamená pálit. Z něj je
odvozeno i slovo SáRáP, v množném čísle SeRáPím, použité ve verši
Num 21:6.
Slovník TWOT[9]
potvrzuje, že SáRáP resp. seraf znamená ohnivé hady nebo serafa.
|
|
 |
Existuje zřejmě spojení mezi pálením, hadem a serafem. Hadí uštknutí může
pálit. Jaká je však vazba mezi hadem a serafem? Měl snad seraf hadí tělo
nebo snad něco společného s pálením?
Podle Bible přikázal Yahweh Mojžíšovi vytvořit ohnivého hada, hada
Ohnivce, podle hebrejského textu serafa. Mojžíš pro
záchranu uštknutých tedy udělal bronzovou sošku hada-serafa a připevnil ji
na žerď.
S podobným symbolem okřídleného hada
na žerdi se setkáváme na mnoha blízkovýchodních zobrazeních.
Většinou se jedná o symboly bohů.
Obr. vpravo. Detail z talíře asyrského krále
Sinacheríba (705-681 př. n. l.)[10].
Sinacheríb úspěšně obléhal i Jeruzalém (701 př. n. l.)
za vlády krále Chizkijáše. |
|
 |
Podle 2. Královské (18:4) uctívali Izraelité Mojžíšova bronzového hada (hebr.
naháš)
ještě v období krále Chizkijáše (cca. 735-715 př. n. l.). Nazývali jej
Nechuštán (Nechustam, Nehushtan, Neesthan). Teprve judský král Chizkijáš nechal v
rámci náboženských reforem Nechuštána rozbít. To ukazuje, že až do konce 8.stol.
užívali
Izraelité při náboženských obřadech symbol hada-serafa. Uctívání serafa mělo
v jejich náboženství velký význam, jeho zpodobnění mělo být podle Bible
umístěno po mnoho let v Jeruzalémském chrámu. Měla tato modla i
křídla?
Izajášův Seraf
Biblický prorok Izajáš popisuje následující setkání se serafy:
CEP Izajáš 6:1-7
|
Toho roku, kdy zemřel král Uzijáš,
spatřil jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu a lem jeho roucha
naplňoval chrám.
Nad ním stáli serafové: každý z nich měl po šesti
křídlech, dvěma si zastíral tvář, dvěma si zakrýval nohy a dvěma se
nadnášel.
Volali jeden k druhému: "Svatý, svatý, svatý je Hospodin
zástupů, celá země je plná jeho slávy."
Od hlasu volajícího se pohnuly
podvaly prahů a dům se naplnil dýmem. I řekl jsem: "Běda mi, jsem ztracen.
Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím, a spatřil jsem
na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů."
Tu ke mně přiletěl jeden ze
serafů. V ruce měl žhavý uhlík, který vzal kleštěmi z oltáře, dotkl se
mých úst a řekl: "Hle, toto se dotklo tvých rtů, tvá vina je odňata a tvůj
hřích je usmířen." |
Serafové resp. serafíni (angl. Seraphim), provolávající oslavu Yahwemu,
měli podle Izajáše šest křídel a zřejmě i horní končetiny.
Mezi motivy, kterými Izraelité zdobili
své pečeti, lze nalézt i okřídleného hada. Předobrazem mohla být
egyptská dvou či čtyřkřídlá kobra - Uraeus (Uréus). Okřídlená
kobra, umístěná často nad čelem egyptských panovníků, byla symbolem
ochranné bohyně.
Podle O. Keela zobrazuje okřídlený had na pečetích okřídleného serafa z knihy Izajáš 6:2-7.[7]
[8] |
|

Obr. Okřídlený had na pečeti
Yahweho kněze [8] |
Existuje dostatek lingvistických a archeologických důkazů
toho, že serafové izraelitského náboženství jsou totožní s egyptskými
okřídlenými hady, symboly posvátné a královské svrchovanosti.[11]
 |
 |
 |
Obr. Další ukázky pečetí
s okřídleným hadem. Pečeti pocházejí z Jižního království Judeje a
Severního království Izraele (8. stol. př. n. l.).[10] |
Pečetní symbol i zmínky v Bibli tedy ukazují, že v ranném náboženství
Izraelitů existovala významná vazba mezi vírou v Yahweho a
nadpřirozené hady - serafy. Serafové měli zřejmě hadí tělo a dva či tři páry
křídel.
Cherubové a serafové - boží ochranka
Serafové byli zobrazováni jako hybridní bytosti s hadím tělem a
křídly, jako kombinace hada a ptáka. V Hebrejské Bibli se setkáváme také s jinou
podobnou hybridní bytostí - cherubem. Cherub byla okřídlená nebeská bytost,
hybrid složený často z těla člověka, ptáka, lva či jiného zvířete.
V blízkovýchodních náboženstvích plnily hybridní bytosti
zřejmě funkci boží ochranky. Vyobrazení hybridních bytostí nalézáme často na
vstupních prazích do chrámů. Hybridové střežili hranice přechodu mezi sférou
lidí a sférou bohů.[7]
Místa, která byla částečně pozemská a částečně nebeská,
hlídaly mocné bytosti, "ochránci prahu". Bytosti byly složeny z různých
částí těl reálných pozemských zvířat v kombinaci zajišťující jejich nadpřirozené
schopnosti. Dvojznačná místa, ve kterých se tajemně prolínal pozemský svět s
nebeskou sférou, hlídaly podobně dvojznačné a tajemné bytosti.
Na dveřích jeruzalémského chrámu, zdech a závěsech
byli vyobrazeni cherubové (např. 1. Kr 6:29). Zlaté postavy dvou cherubů
chránily Archu úmluvy (1. Kr 6:23-28). Cherubové (angl. cherubim,
cherubs) stáli stráž u božího nebeského trůnu. Není tedy překvapením, že
cheruby nalezneme i u vchodu do ráje.
A kde byli cherubové, byli často i serafové. Bytosti jsou
společně zmiňovány např. v Knize Henochově. Pokud tedy cherubové strážili
vstup do ráje, měli bychom v ráji nalézt i další strážce - serafy. Pokud měl
seraf hadí tělo, pak bychom jej měli očekávat u nejdůležitějšího stromu ve
středu zahrady. Podle blízkovýchodních mýtů existoval posvátný strom,
spojující nebe, zemi a podsvětí. Ve stromě často sídlil had. Strom znamenal
propojení mezi sférou nebes, země a podsvětí. Takové místo prolínání božské
a pozemské sféry strážily hybridní bytosti. Také ve starořeckých mýtech
strážil například strom se zlatým rounem v Kolchidě drak - tedy bytost s
tělem hada a křídly.
Had, hovořící s Evou o stromu uprostřed zahrady, tedy mohl být had-seraf,
hybridní bytost s hadím tělem a křídly. Seraf však nedobře střežil strom
před člověkem a byl potrestán. Yahweh mu odňal křídla a odsoudil k
plazení po břiše. Pak povolal další strážce, cheruby, aby lépe střežili
přístup ke stromu života: CEP Genesis 3:24
|
Tak člověka
zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se
plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života. |
Okřídlený had-seraf, strážce stromu
Ve středu rajské zahrady stál strom poznání dobrého a zlého.
Střežil jej okřídlený had - seraf, strážce prahu mezi nebeskou a pozemskou
sférou. Seraf nabídnul plody stromu Adamovi a Evě a umožnil jim přejít práh
dělící pozemské bytosti od nebeských. Boží trest přišel vzápětí: had-seraf
zřejmě ztratil svá křídla a musel se po všechny dny života plazit po břiše.[7]
Ningizzida - pravzor hada z ráje
Autoři biblické knihy Genesis čerpali inspiraci z legend a mýtů
svých předků a okolních národů. Biblický had z ráje měl svůj pravzor v
sumerských mýtech.
V sumerských mýtech vystupuje bůh Ningizzida (Ningišzida, Ningishzida, Ningiszida, Nin Giz Zida), "Pán
pravého stromu". Byl zobrazován
s lidskou postavou nebo hadím tělem s lidskou hlavou, často doprovázen okřídleným drakem či
gryfy.
Ningizzida byl v sumerské a akkadské mytlogii jeden z podsvětních
bohů a také bůh-léčitel. V akkadském mýtu o Adapovi se objevuje
společně s Dumuzim jako strážce nebeské brány. Jeho symbolem byl
rohatý had (neboli drak Bašmu), jeho souhvězdím byla Hydra.[12] |
|

Obr. Ningizzida se symboly rohatých hadů.[13] |
 |
|
Obr.vlevo - Zelená
steatitová váza ze sumerského města Lagaš (cca. 2100
př. n. l.). Umístěna v Louvru.
Obr.vpravo -
překreslený reliéf představuje symbol sumerského
hadího boha Ningišzidy (dva hadi spletení kolem
kmenu stromu či hole). Po stranách okřídlení draci, gryfové (gryphons). Na
obrázku chybí původní nápisy s věnováním
Ningizzidovi od krále Gudey z Lagaše.
|
 |
Středová hůl či strom představovala axis mundi - osu světa, strom světa.
Biblický had, který ponoukl Evu sníst plody stromu ze
středu rajské zahrady, měl svůj předobraz v božstvu
uctívaném ve starověké Levantě.[14]
Ningizzida znamenal v sumerštině Pán pravého stromu.
Nejstarší známý symbol hole s propletenými hady patří právě
tomuto bohovi. Dalším jeho zvířetem byl drak Bašmu (Bashmu).
-------- pokračování příště ------------
|
[1] |
Ekumenická rada církví v ČSR.
Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad.
1984. Jinak také Český ekumenický překlad / CEP/ |
[2] |
Lucas Cranach the Elder.
Adam a Eva. 1526. Courtauld Gallery, London.
http://ccat.sas.upenn.edu/~humm/Topics/AdamNeve/ |
[3] |
Michelangelo. Pokušení a
pád (Temptation and Fall). 1510. Freska v Sixtinské kapli. Vatikán.
|
[4] |
Masolino. Pokušení Adama
a Evy (Temptation of Adam and Eve). 1425. Freska ve florentské kapli
(Brancacci Chapel, S. Maria del Carmine). |
[5] |
Bible svatá aneb všecka
svatá písma Starého i Nového Zákona podle posledního vydání kralického z
roku 1613. /BKR/ V elektronické formě SW BibleWorks. |
[6] |
Hugo van der Goes.
Prvotní hřích, výřez. 1467/8 |
[7] |
Leith, Mary Joan Winn.
From Seraph to Satan. Bible Review. Dec 2004. |
[8] |
Keel, Othmar. Uehlinger,
Christoph. Gods, Goddesses, and Images of God in Ancient Israel.
1998. |
[9] |
R. Laird Harris, Gleason L.
Archer Jr., Bruce K. Waltke. The Theological Wordbook of the Old
Testament. 1980. /TWOT/ |
[10] |
Goertzen, John. The
Bible and Pterosaurus. 1998.
www.rae.org/pteroets.html |
[11] |
Randolph, Karen, J.
Winged Serpents in Isaiahs Inaugural Vision. Samford University. |
[12] |
Encyklopedie Blízkého
východu --- doplnit |
[13] |
Black, Jeremy; Green,
Anthony. 1992. Bohové, Démoni a symboly starověké Mezopotámie.
Volvox Globator. 1999 |
|
|