|
Marie Magdalská (X.)
V Čechách utajená Máří Magdaléna?
Také na řadě míst u nás se lze setkat s církevními
památkami, které v sobě mohou nést skrytou symboliku - upomínku na Máří
Magdalénu jako ženu Ježíše Krista a učitelku apoštolů.
Pokud zavítáte do jihočeského Jindřichova Hradce a
navštívíte kostel sv. Jana Křtitele, jistě si povšimnete podivné výzdoby
jeho stěn. Na freskách v hlavní lodi kostela spatříte prapodivná monstra:
ženu s prsy na zádech, skřeta s ohromnou hlavou vyrůstající
přímo z nohou a
další těžko definovatelná stvoření, napůl zvířecí a napůl lidská. Fresky
pocházejí ze 14. století a dodnes se vedou spory o tom, co vlastně
znamenají. Podobné obrazy lze spatřit snad jen v některých středověkých
knihách, ale podobně vyzdobené stěny kostela jsou něčím ojedinělým.
Ve společnosti pitoreskních maleb se mohou ztrácet na první pohled běžná
vyobrazení apoštolů, která nás nyní budou zajímat nejvíce. Někteří badatelé
totiž tvrdí, že je mezi nimi skryta Máří Magdaléna, apoštolka
apoštolů (apostola apostolorum) podle gnostických
evangelií. |
|
Obr. Fresky na stěnách kostela.[1]
|
Dvanáct apoštolů
V horní části hlavní lodi kostela je vymalováno dvanáct
apoštolů. Malby pocházejí z poloviny 14. století. Na konci 15. století byly
vážně poškozeny při stavebních úpravách.
Při požáru shořelo
původní plochostropé zastřešení lodi a nahrazeno bylo síťovou
klenbou. Klenba překryla apoštolům části hlav a polovina z nich
je téměř celá skryta pod patkami klenby. Zbývající výmalba horní části lodi
byla zabílena až do znovuobjevení maleb v roce 1880.[a] Apoštolové jsou
vymalováni na obou stranách lodi mezi okny. U Ježíšových
učedníků je vždy zobrazen jejich atribut. Jde o symbol
jednoznačně identifikující každého z nich. První apoštol na
severní stěně směrem od kněžiště je svatý Pavel. Je zobrazen s
knihou a mečem, jeho atributem. Meč drží Pavel pevně v ruce.
Hlava je zakryta konzolou klenby. Postava druhého apoštola je
téměř celá zakryta klenbou. Třetí apoštol je svatý Ondřej,
držící kříž ve tvaru x (Ondřejský kříž). |
|
Obr. Strop hlavní lodě kostela. Po stranách mezi okny
jsou malby dvanácti apoštolů.[1]
|
Čtvrtý apoštol nebyl jednoznačně identifikován,
přestože je viditelná velká část postavy. Jeho tvář je bezvousá. Je oděn do žlutého šatu, přes který
má přehozen červený plášť bohatě řasený k jeho pravé ruce. Tou se dotýká
hrotu meče, který směřuje dolů. V levé ruce drží knihu.
Pátým učedníkem je svatý Tomáš. Drží kopí a knihu. Na opačné, západní stěně, je
šestým apoštolem někdo neznámý, hlava skončila pod konzolou klenby. Sedmým
apoštolem je svatý Matouš. Drží sekeru. Osmého apoštola opět nelze
identifikovat, hlava je skryta klenbou. Devátý apoštol je svatý Šimon. Drží
pilu a knihu. Desátého a jedenáctého apoštola opět skryly klenby a nelze je
určit. Posledním apoštolem je svatý Petr s hlavou ztracenou v klenbě. Drží
klíč a knihu.
Obr. Apoštolové Ondřej, Tomáš a Šimon.[2]
Všichni apoštolové, kromě čtvrtého v pořadí a kromě Petra, drží atributy
symbolizující jejich mučednickou smrt. Někteří drží ještě zavřenou knihu.
Vzhledem k velikosti a kvalitě maleb apoštolů je zřejmé, že jim byl dáván
velký význam ve srovnání s ostatní výmalbou kostela. Jsou sice
umístěni na poměrně špatně viditelných místech, ale velikostí vynikají nad
ostatními postavami. V takto monumentální podobě a v plochách mezi okny se
jedná o zcela ojedinělé zpracování.[2]
Apoštol nebo apoštolka?
Zvláštní je postava čtvrtého apoštola. Na rozdíl od všech ostatních
dochovaných tváří je ta jeho bezvousá. Opravdu připomíná ve skupině vousatých apoštolů spíše ženu.
Někdy je postava ztotožněna s apoštolem Janem
Evangelistou. Ten býval zobrazován bezvousý. Proč se
však apoštol dotýká ostří obráceného meče? Jan míval jako atribut
číši vína, orla nebo nádobu s hadem, nikdy meč. Navíc zemřel přirozenou smrtí,
nikoliv mečem. |
|
Obr. Záhadný apoštol držící nezamčenou knihu. Pravou
rukou se dotýká ostří obráceného meče.[5]
|
Meč nikdy nepatřil k symbolům Jana Evangelisty a ani
ostatních apoštolů, kromě Pavla a Šimona. Svatý Pavel svírá na kostelní malbě meč
v ruce. Krátký meč nebo častěji pila, jako v našem případě, byly atributem svatého Šimona. Žádný
jiný apoštol nebyl ve středověku spojován se symbolikou meče.
A zde v kostele sv. Jana Křtitele vidíme na malbě z poloviny
14. století Jana Evangelistu s dlouhým mečem jako významným atributem
zobrazované postavy? Nebo to přece jen není Jan Evangelista ani žádný z
dvanácti apoštolů standardně zobrazovaných na středověkých malbách? |
|
Obr. Apoštol Pavel svírá v pravé ruce meč. Detail fresky.
[5]
|
Apoštol jako jediný má hladkou tvář a také ústa jsou spíše
ženská. Všimněme si dalšího rozdílu. Knihy, které nesou všichni apoštolové,
jsou uzamčeny dvěma sponami. Kniha držená záhadnou
postavou uzamčena není. Znamená to, že její příběh musí být ještě
někdy přečten a pravda vyjevena?
Obr. Záhadný apoštol či apoštolka dotýkající se obráceného meče.[1]
Symbolika meče obráceného hrotem nahoru
dosud není objasněna. Pokud uvažujeme možnost, že v postavě apoštola je skryta Máří
Magdaléna, lze navrhnout několik vysvětlení ruky, dotýkající se ostří meče. Svým životem, bok
po boku Ježíše Krista, stála Marie Magdalská vždy na hraně života a smrti.
Zůstala s Ježíšem i ve chvílích nejtěžších, kdy umíral na kříži, zatímco se apoštolové
ve strachu skrývali. Jen podle Janova evangelia byl u ukřižování přítomen i jeden
učedník, kterého (Ježíš) miloval. Jeho jméno však neznáme a je možné, že byl vymyšlen, aby se podařilo
utajit, že Ježíš miloval právě Máří Magdalénu.[3] Její
celý život
po boku Ježíše Krista se dotýkal smrti, jako se postava na obraze dotýká smrtícího hrotu meče.
A smrt jí hrozila ještě více po Ježíšově ukřižování.
Meč byl v křesťanství symbolem pravdy, čistoty
a rovnosti. Meč byl i významným gnostickým symbolem. Znamenal sílu rozlišovat mezi
pravdou a lží. Symbolizoval osvobození vědomí od všeho, co brání rozvoji.
Právě Máří Magdaléna byla podle některých gnostických evangelií tou, která
jediná chápala Ježíšovo učení a vysvětlovala je i apoštolům. I tím si
vysloužila zlost či dokonce nepřátelství některých z nich, zejména apoštola
Petra, "skály", na které byla později založena církev.
Apoštol Tomáš naopak uznával moudrost Marie Magdalské a citoval Ježíšův
výrok k obraně Marie před nepřátelským Petrem. Alespoň podle Tomášova
gnostického evangelia, považovaného za nejpůvodnější soupis Ježíšových
výroků.[4] |
|
Obr.[5]
Neznámý apoštol (vpravo) hledí na svatého Tomáše (vlevo). |
Je pouhou náhodou, že záhadná postava na stěně kostela je obrácena
právě ke svatému Tomášovi, jakoby právě u něj hledala zastání?
Další zvláštností je ošacení - zdá se být mnohem lépe zpracováno, než u ostatních apoštolů.
Bohaté řasení
roucha, jakoby mohlo skrývat postavu ženy - apoštolky. Rudý plášť
jí halí levý bok. Zakrytý bok Máří Magdalény a dýka či meč - to
připomíná tradici tajně předávanou po staletí mezi křesťany označovanými za
gnostiky, heretiky či kacíře.
Možná bychom celou záhadu nezmiňovali, pokud by se jednalo o malbu v
nějakém standardním svatostánku. Jenže kostel sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci
je spojen právě s templáři a kacíři.
Kostel svatého Jana Křtitele v Jindřichově Hradci
Kostel svatého Jana Křtitele začal být stavěn na místě starší románské svatyně někdy po
polovině 13. století. Měl být vybudován jako trojlodní bazilika, což bylo
pro město velikosti Hradce nezvyklé. Taková velká stavba musela mít bohatého
donátora. Kdo začal s výstavbou kostela, není
písemně doloženo. Stavět se však začalo v době, kdy ve Francii byla
dovršena genocida
pravých křesťanů (veri christiani), označovaných jako Kataři.
Jen nemnozí z nich si zachránili životy útěkem do jiných zemí, včetně té
naší.
Podle knihy sepsané v 19. století archivářem z Jindřichova
Hradce byl zakladatelem kostela řád
templářů. Žádný doklad o tom, kdo skutečně zahájil stavbu kostela, se ale
nedochoval. Každopádně bylo od tak rozsáhlé stavby brzy upuštěno a vzniklo
jen dvojlodí,
bez severní postranní lodi. Možná proto, že i templáři začali být začátkem
14. století pronásledováni po kontroverzním soudu proti kacířům ve Francii. |
|
Obr. Kostel od jihozápadu, dobře patrný je původní
bazilikální záměr.[5] |
Nedokončenou svatyni
dostal do správy řád minoritů (františkánů), který se v Hradci objevil kolem
roku 1320. Františkáni a dominikáni byli v té době pověřeni vedením
inkvizice včetně používání práva útrpného. Stavba kostela byla dokončena kolem poloviny 14. století.
Právě v době, kdy v Čechách vrcholil kult Marie Magdaleny.[c]
Následně vznikl i rozsáhlý cyklus nástěnných maleb,
kterému vévodí postavy apoštolů (okolo kružbových oken) a Zvěstování (na triumfálním oblouku). Vyobrazeny jsou i různé obludy a záhadné
symboly. Je pravděpodobné, že výzdoba kostela sv. Jana Křtitele přímo
souvisí s výše uvedeným působením heretiků a templářů, vycházejících z učení
křesťanské gnose.
Původci maleb jsou neznámí a určitě to nemuseli být františkáni.
Vždyť malby v kostelech mívaly
různé mecenáše. Je pravděpodobné, že velká část fresek vyjadřuje tajnou
templářskou symboliku. Může zde být podobnost s údajnými malbami v
templářském klášteru u sv. Vavřince v Praze.[b] Možná autor maleb patřil k heretickému hnutí a gnostický
odkaz nechal po církevních represáliích takto zakódovat.
Fresky byly částečně narušeny již v 15. století, kdy bylo
původně plochostropé uzavření lodi nahrazeno hvězdovou klenbou. Malby
byly zakryty vápnem možná ještě dříve. To zároveň umožnilo uchování fresek až do dnešních dní.[6]
Templáři a kacíři
V letech 1335 – 1342 působilo v Jindřichově Hradci "svaté oficium"
zosobněné inkvizitorem Havlem z Hradce. Ten vyzýval měšťany, kteří vyznávají
kacířství nebo je nějakým způsobem podporují, aby se dostavili ve stanoveném
termínu buď před inkvizitora, hradeckého faráře či kvadriána minoritského
konventu. Lidé se bránili, situace na Hradecku
vypadala napjatě, hrozily lidové bouře. Roku 1340 vyhlásil papež Benedikt II. proti heretikům na
Hradecku křížovou výpravu. Jsou doloženy vzpoury v následujících
letech, kdy byl poničen nedaleký Oldřichův hrad (a nepochybně i město) a vypáleno mnoho okolních
vesnic. To znamená jediné - v době, kdy vznikly malby v kostele sv. Jana
Křtitele, probíhal v oblasti boj proti kacířům.[6]
Malby jsou vzhledem k jejich obsahu i legendám dávány logicky do
souvislosti s křesťanskými gnostiky a templáři. Řád templářů (Chudí rytíři Krista a
Šalomounova chrámu) byl jedním z nejmocnějších křesťanských rytířských řádů
středověku. Řád byl zrušen v roce 1312 papežem
Klementem V. pod dlouhodobým nátlakem francouzského krále Filipa IV. Sličného
(v roce 1314 ale papež templáře tajně omilostnil).
Později bylo templářům připisováno uctívání Bafometa. V tomto jméně je
údajně zašifrován (šifrou Atbaš) esoterický pojem sofia (řec.
moudrost). Právě Marie Magdalena byl gnostiky považována za
ztělesnění Pistis Sofia - duchovní moudrosti. S templáři je spojováno i objevení Turínského plátna, s otiskem
Ježíšova těla po ukřižování. Řád se poprvé objevil v Čechách v roce 1232.
Jeho sídlem byl kostel sv. Vavřince na pražském Starém Městě.[6]
[7]
Zde existuje opět řada spojitostí s Kostelem svatého Jana Křtitele v
Jindřichově Hradci, templáři a tradicí Marie z Magdaly.
Sofia - moudrost
Marie Magdalská hraje významnou roli v několika gnostických spisech. V
díle Pistis Sofia (Víra – Moudrost) vypráví Magdalena apoštolům, co
jí ve snu řekl Ježíš, ale Petr a Ondřej to odmítají.
Ve Filipově evangeliu je Marie Magdaléna uváděna jako družka Ježíšova,
kterou často líbal na ústa. Podle evangelia je mezistupněm mezi Bohem a
naším světem sféra božské plnosti. Z tohoto horního světa pocházejí mocnosti
- eony. Některé se vtělily do pozemského světa. Eon Logos se vtělil do Ježíše a
Sofia do Marie Magdalény. V horním světě se Logos a nebeská Sofie spojují v nerozlučnou dvojici.
Stejně tak je Marie Magdaléna spojena s Ježíšem. Teprve spolu vytvářejí
jednotu.[4]
Turínské plátno, rouška a veraikon
Turínské plátno s údajným negativním otiskem Ježíšova těla je
dostatečně známo. Existuje i jiný artefakt spojený s ukřižováním Ježíše Krista
-
rouška z Ovieda (the Sudarium of Oviedo). Je uložena
od 8. století v katedrále ve španělském Oviedu. Podle analýzy
vláken pochází rouška (sudarium, potní šátek) ze stejného místa
a doby, jako Turínské plátno.
Krevní skupina na šátku je shodná s krví na Turínském plátně.
Plátno s krvavým otiskem je spojováno s událostmi dle Janovova evangelia
(Jan 20:6-7).[8] [9]
[11]
Později vznikla tradice, podle které otřela Ježíši
obličej, při jeho cestě na Golgotu, Veronika. Kristův obraz se tak zázračně otiskl
do roušky. Tato relikvie, tzv. Veroničina rouška prý uchovává
pravý obraz (otisk) Ježíšovy tváře. Na obrazech a
freskách bývala zobrazována svatá Veronika držící roušku s
otiskem či obrazem Kristovy tváře. Někdy roušku drželi dva
andělé. Tento obraz se nazývá veraikon.[10]
|
|
Obr. Svatá Veronika, Hans Memling, r. 1470[10]
V její postavě je skryta Máří Magdaléna,
která prvá objevila otevřený hrob a vzala to, co jí před vchodem
ponechali andělé - plátna, ve kterých spočívalo Ježíšovo tělo, a
šátek, který zakrýval jeho obličej. |
Oba artefakty jsou dávány do souvislosti s řádem templářů. A právě
veraikon, zobrazení šátku s obrazem Ježíšovy tváře, nalezneme
v kostele svatého Jana Křtitele v Jindřichově Hradci.
Obr. Veraikon nesený anděly, jižní stěna kaple svaté Anny,
první polovina 15. století.[2]
Takzvaná kaple svaté Anny se nachází v západní části boční lodi, naproti
obrazu čtvrtého apoštola. Kromě
zobrazení čtyř evangelistů a scény z Klanění tří králů zde nalezneme i
veraikon. Dva andělé ukazují lněný šátek s otiskem Ježíšovy tváře. Podle
tradice to byl šátek Veroniky, která otřela Ježíšovi obličej při jeho útrpné
cestě na popraviště. V evangeliích se ale o Veronice nic nepíše. Zato v
Janově evangeliu je
popsána scéna objevení prázdného Ježíšova hrobu. Marie Magdalská jako prvá zjistila, že vchod do hrobky je otevřen a hrobka prázdná. U vchodu ležela lněná plátna, do
kterých bylo dříve zabaleno Ježíšovo tělo (viz Turínské plátno) a na jiném
místě svinut šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu (viz rouška z Ovieda,
veraikon). O něco později se zde setkala se dvěma anděli a konečně i s
Ježíšem. On ji oslovoval Mariam, ona jeho Rabboni - milovaný
učiteli. Vše je popsáno ve 20. kapitole Janova evangelia.
Podle skryté tradice ukazoval veraikon na Marii Magdalskou, která
objevila zmizení Ježíšova těla a vzala lněná plátna i šátek na památku svého
muže a učitele. V kostele sv. Jana Křtitele tak tvář Ježíše Krista
jakoby symbolicky hleděla na záhadnou postavu mezi apoštoly, jeho ženu,
milovanou Mariam Magdalio.
|
[a] |
Původní prostor hlavní lodi kostela
sv. Jana Křtitele byl uzavřen plochým trámovým stropem. Na konci 15.
století byla vytvořena pozdně gotická hvězdová klenba s částečným
porušením maleb v horní
části lodi.
Zda byly fresky přetřeny vápnem ihned po příchodu minoritů (františkánů)
nebo až při zaklenutí klenby, se již nedozvíme. Ale díky tomu, že fresky
byly přetřeny jen vápnem, se zachovaly v dobré kvalitě dodnes. Dalším důvodem,
že fresky zůstaly na svém místě, bylo i to, že po odchodu minoritů
(františkánů) do Jihlavy (r. 1564), nebyl kostel v majetku
církve. Jáchym z Hradce odkoupil kostel od minoritů a
přistavěl ke klášteru budovu špitálu. Celý komplex pak byl pod dozorem a ochranou panství hradeckého. |
[b] |
Do Čech byli Templáři uvedeni za krále Václava I. asi roku 1230. V
Praze získali rotundu sv. Vavřince postavenou r. 927 pod patronací sv.
Václava. V roce 1253 templáři rotundu přestavěli k obrazu jeruzalémského
chrámu Božího hrobu. Zjednodušeným prostorovým principem této
nejvýznamnější svatyně křesťanstva je spojení centrálního a podélného
prostoru. Toto schéma templáři u svých kostelů napodobovali. Zbourali
původní apsidu a ke kruhové lodi přistavěli podélný zužující se prostor
s novou podkovovitou apsidou.
Ke kostelu přistavěli
komendu. Komplex byl nazýván Templářský klášter u sv. Vavřince
nebo Jeruzalém.
Po zrušení řádu byl klášter prodán dominikánkám od sv. Anny na Újezdě
pod Petřínem. Ve 2. polovině 14. století byl templářský kostel stržen
a na jeho místě postaven velký gotický chrám sv. Anny. Od roku 1782
přestal sloužit církevním obřadům.
Dnes je komplex znám jako Anenský klášter
s bývalým kostelem sv. Anny. V prostorách kostela údajně probíhaly akce
znesvěcící toto posvátné místo. Od roku 2004 jej
Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 používá jako multikulturní
centrum Pražská křižovatka. Dle sdělení Vize 97 je kostel
odsvěcen, což není pravda. Chrám je veřejnosti nepřístupný. Výjimkou jsou
komerční firemní akce, happeningy, občasné koncerty a pohřby elit
spojených s Václavem Havlem.
Ještě v 17. století byly na zdi bývalého klášterního areálu
údajně ke spatření záhadné templářské symbolické obrazy. Jsou domněnky,
že různá zvláštní zobrazení lidských postav, záhadných zvířat, nebo děsivých polo-lidí
skrývala
tajemství, související s templářským řádem.[12]
|
[c] |
Kult Marie Magdalény se dostal v Čechách na vrchol ve
14. století a zřejmě souvisí s pobyty Karla IV. a arcibiskupa Arnošta z
Pardubic v jižní Francii (Avignon). Roku 1358 zasvětili Máří Magdaléně
jednu z katedrálních kaplí sv. Kříže na Karlštejně. Roku 1365 přivezl
Karel IV. z Francie ostatky Máří Magdalény a umístil je mezi
nejvzácnější relikvie do kaple Božího těla (Dobytčí trh, nyní Karlovo
náměstí).[13]
Karel IV. přivezl z Říma i
veraikon (není jasné, zda přivezl originál nebo kopii). Veraikon byl
uchováván na Karlštejně a v Praze vystavován při korunovacích a pohřbech králů. Odedávna
patřil mezi nejvýznamnější a nejuctívanější předměty českého královského
pokladu. Dnes je znám jako Svatovítský Veraikon.[14] |
|
[1] |
TVRDÝ, Milan. Jindřichův Hradec, Church of St. John the Baptist.
Flickr [online]. [cit. 2020-02-16]. Dostupné z:
www.flickr.com/photos/mtvrdy/albums/72157711073307817/with/48810228366/ |
[2] |
BUČINOVÁ, Klára. Nástěnné malby v kostele svatého
Jana Křtitele v Jindřichově Hradci. Brno, 2013. Bakalářská diplomová
práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, seminář dějin
umění.
https://is.muni.cz/th/drs2x/Bakalarska_prace-_Klara_Bucinova.pdf |
[3] |
Marie Magdaléna, utajená učednice? Mýty a
skutečnost [online]. 2005 [cit. 2020-02-19]. Dostupné z:
http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2005080001
|
[4] |
Marie Magdaléna a křesťanská gnose. Mýty a
skutečnost [online]. 2005 [cit. 2020-02-19]. Dostupné z:
http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2005050001 |
[5] |
MACKŮ, Pavel. Kostel sv. Jana Křtitele a přilehlý
minoritský klášter, Jindřichův Hradec. Silva nortica blog [online].
2013 [cit. 2020-02-19]. Dostupné z:
http://silva-nortica.blog.cz/1305/kostel-sv-jana-krtitele-a-prilehly-minoritsky-klaster-jindrichuv-hradec
|
[6] |
Skryté poselství gotických fresek. Cez Okno [online]. 2009 [cit.
2020-02-16]. Dostupné z:
https://www.cez-okno.net/clanok/skryte-poselstvi-gotickych-fresek
(originál www.demiurg.cz)
|
[7] |
Přispěvatelé Wikipedie, Řád templářů [online],
Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2020, Datum poslední revize 3. 02.
2020, 14:47 UTC, [citováno 15. 02. 2020] <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=%C5%98%C3%A1d_templ%C3%A1%C5%99%C5%AF&oldid=18114905> |
[8] |
Raymond N. Rogers. The Sudarium of Oviedo: A Study of
Fiber Structures. Shroud.com [online]. University of California, Los
Alamos National Laboratory, 2004 [cit. 2020-02-15]. Dostupné z:
https://www.shroud.com/pdfs/rogers9.pdf |
[9] |
Wikipedia contributors, 'Sudarium of Oviedo',
Wikipedia, The Free Encyclopedia, 14 August 2019, 11:37 UTC, <https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Sudarium_of_Oviedo&oldid=910779206>
[accessed 15 February 2020] |
[10] |
Přispěvatelé Wikipedie, Svatá Veronika [online],
Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2020, Datum poslední revize 2. 02.
2020, 14:04 UTC, [citováno 15. 02. 2020] <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Svat%C3%A1_Veronika&oldid=18110999>
|
[11] |
Přispěvatelé Wikipedie, Turínské plátno [online],
Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2019, Datum poslední revize 26. 11.
2019, 12:11 UTC, [citováno 15. 02. 2020] <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tur%C3%ADnsk%C3%A9_pl%C3%A1tno&oldid=17885863>
|
[12] |
BOHEMICUS, Templarius. Praha templářská: Praga
templariorum. V Berouně: Machart, 2014. ISBN 978‑80‑87938‑11‑9. |
[13] |
Magická místa: Marie Magdalena jako skrytá patronka
pražské kotliny. Sueneé Universe, z.s. [online]. 2019 [cit. 2020-03-01].
Dostupné z:
https://www.suenee.cz/magicka-mista-marie-magdalena-jako-skryta-patronka-prazske-kotliny/
|
[14] |
Kaple svatého Kříže. Knihovna pražské
metropolitní kapituly [online]. [cit. 2020-03-01]. Dostupné z:
https://kpmk.eu/kpmkeu/index.php/katedrala/kaple/sv-marie-magdaleny
|
|
|