|
Nový zákon - autenticita textů
Původní konec Markova evangelia
Nejstarším evangeliem Nového zákona je Markovo. Částečně z něj čerpali i
autoři evangelií Matoušova a Lukášova. Pokud budeme pátrat po
nejpůvodnější verzi nejstaršího kanonického evangelia, zjistíme
zajímavou věc. Existuje nejméně devět verzí zakončení tohoto textu.
Nejkratší verze Markova evangelia končí příběhem tří žen u Ježíšova
hrobu. Marie Magdalská a další dvě ženy jdou připravit Ježíšovo tělo.
Kámen je však odvalen, tělo zmizelo. Postava v bílém rouchu jim říká, že
Ježíš byl vzkříšen a není zde. Ženy jsou vyděšeny a utíkají pryč: CEP[1]
Marek 16:1-8
|
Když uplynula sobota, Marie z
Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti,
aby ho šly pomazat.
Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k
hrobu. Říkaly si mezi sebou: "Kdo nám odvalí kámen od vchodu do
hrobu?" Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl
velmi veliký.
Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé
straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se. Řekl jim:
"Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl
ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položily.
Ale jděte, řekněte učedníkům, zvláště Petrovi: 'Jde před vámi do
Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.'"
Ženy šly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A
nikomu nic neřekly, neboť se bály. |
Zde evangelium končí. Ježíšovo tělo je pryč a už se zde nepíše nic o
tom, co bylo dál a zda někdo později vzkříšeného Ježíše spatřil.
Nejdelší verze Markova evangelia přidává dalších dvanáct veršů (Mk
16:9-20). Vzkříšený Ježíš se ukazuje Marii Magdalské, pak dvěma
učedníkům na cestě a nakonec jedenácti apoštolům v Jeruzalémě. Ježíš
posílá své učedníky kázat evangelium a nakonec je vzat do nebe.
Ukažme si podrobněji jednotlivé verze Markova evangelia.
Ke konci 15. kapitoly[a]
čteme, že večer po ukřižování si Josef z Arimatie vyžádal Ježíšovo tělo,
sňal je z kříže a zavinul do plátna. Tělo uložil do hrobu a přivalil
kámen. Marie Magdalská a další Marie sledovaly, kam bylo Ježíšovo tělo
uloženo.
Původní verze (verze 1)
Tato nejkratší verze končí příběhem tří žen, jak bylo uvedeno v
úvodu. Ženy nalézají hrob prázdný a utíkají pryč. Bojí se a nikomu nic
neříkají.
Verze se dochovala na dvou nejstarších řeckých rukopisech ze 4. stol.
Jedná se o nejkompletnější a nejznámější rukopisy - kodex Sinajský a
kodex Vatikánský.
Obr. vpravo.
Sinajský kodex (Codex Sinaiticus). Markovo evangelium zde končí
slovy "A nikomu nic neřekly, neboť se bály." Viz druhý sloupec zleva. |
|
 |
 |
|
Obr. vlevo.
Vatikánský kodex (Codex Vaticanus).[3] Markovo evangelium končí
slovy "A nikomu nic neřekly, neboť se bály." |
Nejkratší verze Markova evangelia, tedy Mk 16:1-8, se dochovala
rovněž v překladech syrských, koptských a arménských ze 4. stol.
Krátkou verzi potvrzuje také ranný křesťanský historik Eusebius ( asi
260-340 n. l.).[2]
Přechodné verze (verze 2)
Příkladem může být kodex Bobbiensis či jeden ze starých latinských
překladů, kde jsou přidány k původnímu konci Markova evangelia (viz
verze 1) dvě věty. Sdělují, že ženy vše řekly Petrovi a ostatním kolem
něj. Ježíš pak seslal skrze ně, od východu k západu, svaté a věčné
provolání nekonečné spásy: NBK[4]
- Z poznámky c8 na konci verše
Mk 16:8
|
... Krátce však pověděly
Petrovi a jeho druhům o všem, co jim bylo řečeno. Ježíš sám potom skrze
ně vyslal od východu až na západ svatou a nepomíjející zvěst věčné
spásy. |
Dlouhý konec (verze 3)
S verzí prodlouženou o 12 veršů se můžeme setkat v mnoha
současných překladech (např. Českém ekumenickém překladu CEP): CEP[1]
Marek 16:9-20
|
Když Ježíš ráno prvního dne po
sobotě vstal, zjevil se nejprve Marii z Magdaly, z níž kdysi
vyhnal sedm démonů. Ona to šla oznámit těm, kteří bývali s ním a
nyní truchlili a plakali. Ti, když uslyšeli, že žije a že se jí
ukázal, nevěřili.
Potom se zjevil v jiné podobě dvěma z nich cestou, když šli na
venkov. Ti to šli oznámit ostatním; ale ani těm nevěřili.
Konečně se zjevil samým jedenácti, když byli u stolu; káral
jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho
viděli vzkříšeného. A řekl jim: "Jděte do celého světa a kažte
evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude
spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. Ty, kdo uvěří, budou
provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a
mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco
smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a
uzdraví je." Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a
usedl po pravici Boží. Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi
působil a jejich slovo potvrzoval znameními. |
Evangelium s dlouhým koncem (Mk 16:1-20) se vyskytuje ve většině
rukopisů (95% dochovaných rukopisů) a překladů. Nejstarší kodexy
pocházejí z konce 4. a počátku 5. století (např. kodex Alexandrijský).
Některé středověké rukopisy obsahují značky či poznámky, že uváděný
text zřejmě není původní (tzv. verze 3b). Podobné poznámky přidávají i
současné překlady.[2]
Například nový překlad - Nová Bible Kralická (NBK) uvádí v poznámce
ke konci verše Mk 16:8:[4]
NBK - Poznámka c8 na konci verše
Mk 16:8
|
Někt. důležité rané rukopisy zde končí; většina pokračuje textem
16:9–20, jiné před něj (nebo místo něj) vkládají: Krátce však pověděly
Petrovi a jeho druhům o všem, co jim bylo řečeno. Ježíš sám potom skrze
ně vyslal od východu až na západ svatou a nepomíjející zvěst věčné
spásy. |
Nejdelší verze (verze 4)
Do dlouhé verze (verze 3 - Marek 16:1-20) jsou přidány ještě další
verše. Tento text byl vložen za verš 14.
V Markovi 16:14 kárá Ježíš 11 učedníků, že neuvěřili těm, kteří jej
viděli vzkříšeného. Vložený text uvádí omluvu učedníků a naději
hříšníkům. Učedníci říkají Kristovi, že za bezprávím a nevírou je Satan,
který nedovoluje pravdě a síle boží zvítězit nad úklady nečistých duchů.
Kristus jim odpovídá, že doba moci Satana se naplnila, jiné těžké věci
však přicházejí. Ti hříšní, kteří jej vydali na smrt, avšak navrátí se k
pravdě a více již nebudou hřešit, ti mohou zdědit duchovní a nehynoucí
slávu spravedlnosti, která je v nebi.
Tato vsuvka se dochovala na
pergamenu z přelomu 4. a 5. stol. zvaném kodex Washingtonský (Codex
Washingtonianus). Text bývá označován jako "the Freer Logion"
a zmiňuje jej již svatý Jeroným v r. 415 n. l. |
|

Obr. Washingtonský kodex - žlutě je označen dodatečný
text navazující na verš Mk 16:14.[2] Freer gallery of Art, Washington |
Kombinovaná verze (verze 5)
Na několika rukopisech se dochovaly další čtyři variace konce Markova
evangelia. Za verši Mk 16:1-8 následuje stručné zakončení dle varianty 2
"... Krátce však pověděly Petrovi a jeho druhům o všem, co jim
bylo řečeno...". Pak pokračuje text Mk 16:9-20. Různě jsou pak ve
verzích 5 přidávány další poznámky upozorňující na existenci různých
jiných zakončení Markova evangelia.
Celkem se tedy dochovalo devět různých zakončení Markova evangelia:
verze 1, 2, 3a, 3b, 4, 5a, 5b, 5c a 5d. Rozdílný konec evangelia ve starých rukopisech se
promítnul do našich moderních překladů. Verzi 3 převzal překlad krále
Jakuba z roku 1611 (King James Version, KJV). Formu 3b nalezneme v Novém
překladu krále Jakuba (NKJV - 1982), Jeruzalémské Bibli
(Jerusalem Bible - 1966) či v našem Českém ekumenickém překladu (CEP -
1979) a Bibli kralické (BKR a NBK). Verze 1 byla přijata v Revised
Standard Version (RSV - 1946). Mnoho moderních překladů (NRSV - 1989,
NLT - 1996, REB - 1989, NAB - 1986, CEV - 1995 či NASB -1995) nabízí
různé verze varianty 5.
Podle odborníků na textovou kritiku je nejblíže původnímu znění
evangelia verze 1. Vycházejí z rozboru použitých slov, stylu i tónu
sdělení a samozřejmě z nálezů nejstarších dochovaných rukopisů.
|
[a] |
K současnému rozdělení na kapitoly došlo ve
13.stol. |
|
[1] |
Ekumenická rada
církví v ČSR. Bible, Písmo svaté
Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad.
Jinak také Český ekumenický překlad
/CEP/. V elektronické formě SW BibleWorks. |
[2] |
Holmes, Michael. The Many
endings of the Gospel of Mark.
www.basarchive.org |
[3] |
Marlowe, Michael. Codex
Vaticanus Mark 15:43–16:8 (minus the longer ending). Bible Research - Internet Resources for Students of Scripture.
www.bible-researcher.com/vaticanus2.html |
[4] |
Nová Bible kralická.
http://www.nbk.cz/ |
[5] |
Jeroným. Proti Pelageovi
(Against Pelagius) 2.15 |
|
|