Mýty (II.)
Mýtické nadpřirozené bytosti
Platón. Epigramy[1]
|
Lesnatá hora dryád ať mlčí, i
prameny skalní,
také bečících stád smíšený umlkne hlas,
na sýringu když sám bůh Pán teď líbeznou hraje,
vláčný spouštěje
ret na řadu spojených třtin.
Vůkol pak vodní nymfy svých bujných
křepkostí nohou
roztančily se v rej s družinou stromových víl. |
V mýtech, legendách i pohádkách vystupují velké postavy bohů či lidí,
konající heroické činy. V pradávných vyprávěních se však setkáváme také s
postavami menšími, hrajícími mnohdy jen vedlejší role, nikoliv však pro
svět méně důležité.
Řadu těchto postav můžeme zařadit do škatulky nadpřirozených či
mimosvětských přírodních bytostí nebo bytostí nebeských a polobožských.
Nebeské bytosti vystupují v rolích pomocníků bohů. Mohou pobývat zde na
zemi, domovem jsou jim však často nebesa či vyšší duchovní sféry.
Přírodní bytosti obývají naši zemi a jsou velmi těsně spjaty s přírodou,
zároveň však jakoby nebyly z našeho reálného hmotného světa.
Zajímavé je
to, s jakou vytrvalostí si nadpřirozené bytosti udržují své místo v lidských prožitcích a
folklóru. Čteme o nich v příbězích ze všech epoch a míst světa a i dnes
existují svědectví lidí, kteří prý mají přímou zkušenost setkání s nimi.
Teorie o existenci nadpřirozených bytostí
Existuje jistě mnoho možností, jak vysvětlit fenomén nadpřirozených
bytostí. Uveďme tři z nich:
1. Nadpřirozené bytosti mají zcela fyzikální povahu. Jejich výskyt je buď
zcela výjimečný, nebo se mohou dokonale skrývat a maskovat. Je otázkou času,
kdy se z říše mytologie přestěhují do světa ověřených vědeckých faktů.
2. Nadpřirozené bytosti jsou pouhou projekcí lidské mysli. Existují pouze
jako výtvor naší představivosti. Mohou být patologickým
jevem například při duševní nemoci, únavě apod.
3. Nadpřirozené bytosti reálně existují a jsou nefyzikální povahy.
Existují nezávisle na lidské mysli, na tom, zda je vnímáme nebo ne.
Třetí teorie je v největším rozporu s dnešními poznatky vědy, zároveň ji
však zastávají paradoxně lidé, kteří s nadpřirozenými jevy mají nejvíce
zkušeností - šamani, extatikové, vizionáři či senzibilové.[2]
Věda a nadpřirozeno
Existence nadpřirozených jevů je v příkrém rozporu s vědeckým způsobem
myšlení. Terence McKenna tvrdí, že "Na vytěsnění ducha z
viditelného světa bylo od okamžiku zrodu moderní vědy vynaloženo obrovské
úsilí. Zjištění, že během tohoto procesu bylo opomenuto něco tak základního
jako přítomnost inteligentních nadpřirozených bytostí komunikujících s
lidskou rasou přímo na této planetě, by bylo nejen nesporným důkazem selhání
zvolené metody zkoumání, ale s největší pravděpodobností by to znamenalo
její konec."[2]
Zjištění, že skutečně existují nadpřirozené bytosti, by ale ke konci vědy
vést nemuselo. Naopak, změnilo by se sice vědecké paradigma chápání světa,
věda by se však mohla odrazit k novým nedozírným objevům. A snad by mohlo
začít docházet ke spojení racionalismu a spiritualismu v univerzálnější
pohled na náš svět.
Nadpřirozené bytosti v lidské kultuře a mýtech
Existence nejrůznějších mimosvětských tvorů byla považována vždy a všude
za něco přirozeného, snad s výjimkou posledních dvou století západoevropské
kultury. Ovšem i mezi námi jsou lidé, kteří údajně ještě neztratili
schopnost tyto bytosti vidět či s nimi dokonce komunikovat. Lidskou
zkušenost setkávání s nadpřirozenými bytostmi máme zaznamenánu již od
nejstarších mýtů.
K nebeským polobožským bytostem můžeme zařadit například biblické anděly,
cheruby či serafy. Jejich existence je však popisována již v mnohem starších
textech.
Mezi typicky přírodní nadpřirozené bytosti patří víly, trpaslíci,
skřeti, elementálové, vodníci či obři.
Je popsáno ohromné množství různých druhů nadpřirozených bytostí. Z
podstaty věci však vyplývá, že vytvořit jednotnou a všeobecně přijímanou
taxonomii je nemožné.
Předchozí -
Mýtus, mýty
Následující -
Mýty, vědomí a nevědomí
|
[1] |
Platón.
Epigramy 26, 427-347, přel. F. Novotný |
[2] |
Abraham Ralph.
McKenna Terence. Sheldrake Rupert. Trialogy na hranicích Západu.
1992.
Dharma Gaia. 2008
ISBN 978-80-86685-09-0 |
|