Putujte s námi proti proudu k zapomenutým zdrojům,
seznamte se s poselstvím našich předků pro tuto dobu!
Úvahy zasahující do oblastí duchovního poznání, historie,
mytologie, náboženství, archeoastronomie i antropologie.
Nově: Proroctví, politika, současnost a budoucnost našeho světa.

Rubriky
Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Poslední komentáře
  • Mýty a fakta o Sinai :
    "Mýty a fakta-Potvrzuje archeologie bibli? - kde vlastně šli Izrael ... " (Nezvěstná hora Sinaj)
  • Re: foustka?:
    "Máte pravdu, díky za upozornění! Hned opravím." (Václav Havel - český Faust)
  • foustka?:
    ""Představitelem ďábla - svůdce je zde pajdavý provokatér Fous ... " (Václav Havel - český Faust)
  • Re: LXX:
    "...chtělo." (Panna nebo mladá žena?)
  • radiokarbonová analýza:
    "Ta radiokarbonová analýza často blbne. Vychází z předpokladu, že ... " (Jericho)
  • Médo-peršané:
    "Zdarec, prorocké knihy prorockou řečí vyprávějí prorocká vidění ... " (Daniel III - Daniel 7)
  • Mýty

    Mýtický strom

    Mýty - Mýtický strom

        

    Mýty

    Mýtický strom

    CEP[1], Genesis 2:8-9
    A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil.
    Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.

    V mnoha mýtech a náboženských příbězích hraje důležitou roli symbolika posvátného stromu. Strom mohl být uctíván jako zdroj zdraví a nesmrtelnosti, plodnosti i znovuzrození. Strom mohl představovat symbol bezpečí i centrální osu našeho světa a spojnici s podsvětím a nadsvětím. Mystický strom uctívali lidé na celém světě od nejstarších dob: na starověkém Blízkém východě, v předkolumbovské Americe, ve staré Číně, Indii, na dálném severu i v Evropě.

    Lze rozeznat několik základních typů mytologického stromu: Stromu života (Tree of life, Arbor vitae), Strom světa (World tree, Arbor mundi) či Kosmický strom, Strom poznání a vědění (Tree of knowledge) či Strom duší (Tree of souls). Tyto archetypy stromu měly různý význam, i když jsou mnohdy zaměňovány.[2] [12]

    Původ

    Motiv posvátného stromu nalézáme již v mytologii starého Sumeru, Babylonie a Asýrie. Stylizované stromy jsou často zobrazovány v mezopotámském umění od prehistorických dob až po novobabylonské období. Od 2. tisíciletí př. n. l. byl symbol stromu s náboženskými motivy používán po celém Blízkém východě včetně Egypta, Řecka i civilizace Indu.
    Strom bývá často umístěn na vyvýšenině a obklopen zvířaty či nadpřirozenými bytostmi.[4]

       

    Obr. Posvátný strom, bohyně s rohy,  had a kněz. Kresba otisku pečetítka (2330-2150 př. n. l.).

     

    Význam původního motivu dosud není zcela znám, bývá však spojován se Stromem života známým v hebrejské, křesťanské, muslimské i buddhistické náboženské tradici.[6]

    V období 2. až 1. tis. př. n. l. byl zvláště v Asýrii oblíben stylizovaný strom, často s okřídleným kotoučem a vedle stojícími okřídlenými postavami. Ty zřejmě prováděly rituál očisty (drží často vědro a šišku).[4]
     

    Obr. Po stranách stylizovaného stromu stojí král a za ním okřídlení gryfové. Nad stromem je bůh Šamaš. Pečeť z raného novoasyrského období.[4]
      

    Obr. Novoasyrský kamenný reliéf (883-859 př. n. l.). Posvátný stylizovaný strom obklopený okřídlenými bytostmi (apkallu). Drží vědro a šišku.
    [5]

     

    Jedním z nejrozšířenějších symbolů starého Egypta byl sloup džed (Djed Pillar, Djed Column). Džed byl spojován se Stromem života. Má podobu samostatně stojícího pilíře či sloupu. Symbolizuje stabilitu a trvání života, nekonečný koloběh jeho obnovování a regenerace.

    Od konce Staré říše byl džed jedním z nejrozšířenějších egyptských amuletů. Původně se zřejmě jednalo o ořezaný strom, kmen se čtyřmi pahýly větví v horní části spojovaný s vegetačním cyklem. Později začal být znázorňován jako sloup se čtyřmi příčnými břevny v horní části.[10]

    V Usírově (Osiris) kultu představoval džed vítězství tohoto boha nad jeho nepřáteli.

         


    Obr. Džed.[10]

    Strom hraje důležitou roli v egyptsko-řeckém mýtu o Ísidě a Osiridovi. Bůh Osiris byl lstí uzavřen do dřevěné truhly, kterou pak nechal jeho protivník Set/Týfón hodit do Nilu. Voda odnesla truhlu až do království v libanonském Biblu. Truhla zarostla do stromu vřesovce či tamaryšku, ze kterého nechal král zhotovit pilíř pro jeho palác. Vůně dřevěného pilíře se stala známou po celém světě. Bohyně Ísis si sloup vyžádala a truhlu vysekala. Viz Eset a Usire.
     

    Ztvárnění Stromu života se dochovalo i ve středoevropském umění již od doby bronzové, v době římské i staroslovanské.[2]
    Významnou roli hraje Světový strom (Strom předků, Strom života apod.) v šamanismu sibiřských národů. Při iniciačních obřadech vystupuje budoucí šaman po stromě do nebe či do jiných světů.[a]
    Strom  může v sobě nést bránu do jiných realit.

    Bible a strom života

    V Hebrejské Bibli nalézáme motiv Stromu života a Stromu poznání již v prvé knize Genesis (Gn 2:9). Tyto dva stromy nechalo božstvo (elóhím) vyrůst uprostřed zahrady v Edenu.

    Také v křesťanském Novém zákoně nalezneme Strom života a to v poslední knize - Zjevení.

    CEP, Janovo Zjevení 22:1-19
    A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova.
    Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy...
    A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize.

    Viz také Léčivé byliny. Byliny a strom nesmrtelnosti.

     

    Obyvatelé a strážci stromu

    Strom a had

    V kulturách Blízkého východu byl mytický strom spojován s hadem či plazími bytostmi.  Had se svou schopností zbavovat se staré kůže, mohl být odpradávna vnímán jako symbol věčně se obnovujícího života. V Číně býval u stromu často zobrazován drak.

    V babylonské verzi Eposu o Gilgamešovi had ukradnul hlavnímu hrdinovi rostlinu života (viz Epos o Gilgamešovi).

    Had byl symbolem mezopotamského boha Ningišzidy (Ningizzida). Na mnoha zobrazeních vidíme Ningišzidu se stromem života a s dvěma propletenými hady.

    V sumerském mýtu Strom Chuluppu čteme o stromu, který byl vyvrácen jižním větrem. Bohyně Inanna strom zasadila do své zahrady, aby z něj později nechala zhotovit svůj trůn a lože. V kořenech stromu si však udělal hnízdo had, v jeho větvích pták Anzu. V kmeni se usídlila divoká žínka - Lilith. Hada nakonec zabil Gilgameš. Viz Strom Chuluppu.

    Starobabylonský mýtus Etana popisuje soužití hada a orla v mohutném stromu. Had se usídlí v kořenech, orel v koruně. Po období smíru však jednoho dne sežere orel hadovi mláďata. Za trest jsou mu zlomena křídla a je uvržen do jámy. Had je v jedné pasáži snad  popisován jako běhající tvor s drápy. Orla vysvobodí král Etana a společně s hadem pak hledají rostlinu zrození. Ta umožní porodit Etanově ženě bez bolesti dítě. Viz Etana.

    V biblickém příběhu nalézáme u Stromu poznání opět hada. Had se však neplazí, ale chodí či létá. Teprve poté, kdy svede člověka, je Bohem proklet a odouzen k věčnému plazení v prachu. Viz Had v ráji.

    Význam mytického stromu

    Spojení nebe a země

    Strom mohl být již od pravěku chápán jako symbol spojení podzemí, země a nebe. Byl znám jako Axis mundi - osa světa, umožňující komunikaci mezi třemi světy: podsvětím, podzemím (příp. vodou), zemí a nadsvětím, nebem. Častým motivem byl strom s lidskou postavou či ptákem na vrcholu, kteří mohli být chápáni jako poslové mezi zemí a nebem.

    Ve starogermánském mýtu o jasanu měl strom Yggdrasil kořeny v hlubinách země a nejvyšší větev Lerad sahala až do Ódinova nebeského paláce. Ve větvích Yggdrasilu seděl orel, jenž Odinovi předával zprávy o dění na zemi.[2]

    Posvátný strom byl symbolem jednoty a vzájemné propojenosti veškerého stvoření.

    Obr. vpravo. Ilustrace z islandského rukopisu (17. stol). Yggdrasil s různými zvířaty.[7] V kořenech Yggrasilu sídlí drak, v koruně sedí pták. Podobně ve starověké Číně byl zobrazován strom s ptákem sedícím na vrcholku a drakem dole. Drak byl symbolem nesmrtelnosti.  

      

    Symbol života

    Strom často symbolizoval životní sílu a trvalé vítězství života nad smrtí. Roční cyklus patrný zejména u listnatých stromů byl analogií života a umírání, symbolem vzkříšení a reprodukce. Strom života tak představoval plodivou sílu přírody (např. starogermánská Wotanova jedle).

    Symbol poznání

    Strom byl často spojován se získáním poznání či nesmrtelnosti. Byl pak označován jako Strom poznání.

    Kromě všeobecně známé symboliky mohl strom v sobě skrývat i esoterické významy pochopitelné pouze zasvěceným. Jistou paralelu nacházíme v židovské Kabale. Asyrský strom je v mnohém podoben stromu Kabaly (strom sefirot, The Sefirotic Tree).[6] 

    Také strom Yggdrasil severské mytologie je spojen s poznáním. Bůh Ódin se pověsil na  strom Yggdrasil, aby získal vyšší vědění. Visel devět dní a devět nocí, proklán oštěpem, obětován sám sobě a ve stavu přesahujícím smrt objevil tajemství severského písma - run.

      
    Obr.
    Strom Kabaly
     

    Symbol božího řádu

    Novoasyrský symbol stromu mohl symbolizovat božský světový řád,  ideální asyrské království a krále jako jeho absolutního vládce.[6] 

    Symbol rodokmenu

    Strom mohl představovat  i lidský rodokmen.

    Na stěnách Znojemské rotundy (zřejmě 10. stol.) nalezneme zobrazeny i tři stromy života. Jsou namalovány u každého ze tří oken ve 3. pásu maleb.[9] 

    Podle V. Tatíčka mohou, položeny na sebe, zobrazovat hypotetický rodokmen Přemyslovců.[8] 

    Obr. vpravo - tři stromy života ze Znojemské rotundy položené na sebe.[9]   

     

      

    Druh stromu

    Ve starověké Mezopotámii byl kosmickým stromem topol, jilm, dub, palma, černý strom kiškanu či strom mésu.  V pozdějším antickém světě byl určitý strom spojován s konkrétním božstvem, např. dub s Diem (Jovem), palma, vavřín či oliva s Apollónem, ořešák, myrta, jilm a cedr s Afrodítou. Posvátným stromem Indoevropanů byl dub. Také v evropském prostředí byl nejčastějším stromem života dub, symbol síly, tvrdosti, vytrvalosti a věrnosti. Dub byl zasvěcen Tórovi, Perunovi a uctívali jej i keltští druidové. Dub měl výsadní postavení i mezi křesťany, často byl propojen s mariánským kultem.[2]

    Posvátný strom bývá často zobrazován ve tvaru dračince (Dracaena).

     

       
    Obr. Dračinec rumělkový (Dracaena cinnabari) na SokotřeKruh v obilí - strom. East Field, Wiltshire, 15. 07. 2002.[13]

    Strom dnes

    Lesů postupně ubývá a nalézt ve volné přírodě silný, vzrostlý strom je stále vzácnější. Strom se stává symbolem ochrany přírody a péče o naše životní prostředí. jsou zde nepřátelé člověka, kteří se snaží stromy vymýtit z povrchu zemského. Avšak lidstvo, které dříve ztratilo úctu a lásku ke stromům, ji dnes opět v sobě probouzí.  Uvědomujeme si stále více, jak je náš život spjat s životem stromů. Strom poskytl ochranu prvnímu člověku, a dokud zde budou stromy, bude i život snesitelný. Ve stínu stromů můžeme hledat klid a odpočinek. Mnoho senzitivních lidí ze stromů dokáže načerpat fyzickou sílu i duchovní posilu. Mnozí opět začínají slyšet stromy...    
    Obr. Kruh v obilí - strom. East Field, Wiltshire, 15. 07. 2002.[11]

     


    [a] Šamanův buben byl podle tradice zhotoven ze dřeva Světového stromu aby získal magickou moc. Zajímavé je porovnání se sumerským mýtem o bájném stromu Chuluppu. Z něj hrdina Gilgameš zhotovil buben a paličky, kterými svolával poddané k práci.

    [1] Ekumenická rada církví v ČSR. Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad.  Jinak také Český ekumenický překlad - CEP.
    [2] Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Strom (mytologický symbol) [online]. c2020 [citováno 18. 10. 2020]. Dostupný z WWW: < https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Strom_(mytologick%C3%BD_symbol)&oldid=18220805 >
    [3] Hruška Blahoslav, Matouš Lubor, Prosecký Jiří, Součková Jana. Mýty staré Mezopotámie. Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách. Odeon.
    [4] Black, Jeremy; Green, Anthony. 1992. Bohové, Démoni a symboly starověké Mezopotámie. Volvox Globator. 1999. ISBN 80-7207-266-8
    [5] The British Museum. Kamenný reliéf z paláce v Nimrudu (vládce Ashurnasirpal II.). Položka ME 124583. www.britishmuseum.org
    [6] Parpola Simo. The Assyrian Tree of Line: Tracing the Origins of Jewish Monotheism and Greek Philosophy. Journal of near eastern Studies, Vol. 52, No. 3. 1993
    [7] World Mythology Dictionary: Yggdrasil. Answers.com
    www.answers.com/topic/yggdrasil
    [8] Tatíček Václav. Přemyslovské lustrování. Praha 1998.
    [9] Šimík Petr. Malby ve Znojemské rotundě. Stručný popis výmalby rotundy s ukázkami.
    www.znojemskarotunda.com
    [10] Wikipedia, the free encyclopedia. Heslo Džed, Djed
    http://en.wikipedia.org/wiki/Djed

    http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%BEed
    [11] Foyle Ricky. Crop Circle Photographs 2002. Temporary Temple Press. East Field, Wiltshire, 15th July 2002. [citováno 23. 05. 2011] <www.temporarytemples.co.uk/imagelibrary/2002.html >
    [12] Podborský Vladimír.  Náboženství pravěkých Evropanů. ISBN 80-210-4178-1
    [13] Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Dračinec [online]. c2020 [citováno 18. 10. 2020]. Dostupný z WWW: < https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dra%C4%8Dinec&oldid=19051958 >
        

    Vytvořeno: 02. 05. 2008
     


    [Akt. známka: 0,78 / Počet hlasů: 9] 1 2 3 4 5
    | Autor: Pavel Mat. | Vydáno: 04. 05. 2008 | Aktualizováno: 18. 10. 2020 | 49526 přečtení | Počet komentářů: 135 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

    Vytvořeno prostřednictvím phpRS. Copyright Pavel Matušinský     Email: pavel_m@email.cz

    Redakce neodpovídá za obsah článků ani komentářů, které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce. Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků.