Mýty

Sestup Inanny do podsvětí

Mýtus o Inanně a Dumuzim patří z hlediska mytologie i religionistiky k nejzajímavějším sumerským textům. ^[1]

Příběh bohyně plodnosti a války Inanny a jejího partnera, božského pastýře Dumuziho, se stal jedním ze základních kamenů sumerského náboženství. Z mýtu byly odvozeny i rituály, které se praktikovaly mnoho stovek let a zřejmě stály také u zrodu judaismu a křesťanství. Dumuzi (Tammúz) byl uctíván hebrejci v Jeruzalémském chrámu.

Mýtus popisuje snahu Inanny získat vládu nad podsvětím či snad dokonce zrušit smrt. Podléhá však podsvětním bohům a zpět na zemi se může vrátit jen, pokud za sebe nalezne náhradu. Démonům nakonec vydá svého manžela Dumuziho. Zachránit se jej pokouší jeho sestra Geštinanna. Vládkyně podsvětí Ereškigal (sestra Inanny) nakonec určuje, že půl roku bude v podsvětí Geštinanna a půl roku Dumuzi.

Obsah

Nippurská verze

Bohyně Inanna odchází ze země do podsvětí, aby zde zřejmě získala vládu. Opouští všech svých sedm sumerských chrámů na zemi.

Inanna se vyzbrojuje veškerou božskou mocí, na hlavu si vkládá korunu, do ruky bere hůlku z lazuritu, zdobí se náramkem, svůdnými přívěsky a šatstvem. Pak, vědoma si nebezpečí, žádá po své věrné pomocnici Ninšubur, aby za její nepřítomnosti pro ni naříkala v chrámech a požádala o pomoc bohy Enlila, Nannara a Enkiho.

Referenční překlad zní takto:

Inanna přichází k paláci, hoře z lazuritu, a zlostně buší na bránu podsvětí. Nejvyššímu vrátnému Netimu vysvětluje, že přichází za svou starší sestrou Ereškigal, účastnit se pohřbu sestřina manžela Gugalanna.  Vládkyně podsvětí Ereškigal povoluje Netimu vpustit Inannu:

Neti vpouští Inannu do podsvětí, v první bráně jí však snímá korunu, v druhé hůlku z lazuritu, ve třetí bráně přichází Inanna o náhrdelník, ve čtvrté o korálky. V páté bráně jí Neti bere zlatý náramek, v šesté přívěsek z prsou a v sedmé bráně jí snímá šat. Na její protesty odpovídá:

Inanna tedy vchází do podsvětí nahá a bez svých vladařských symbolů.^[c] Přesto rychle usedá na trůn Ereškigaly. Podle urské verze dokonce strhává svou sestru z trůnu. Sedm bohů, soudců Anunnaků však nad ní vynáší rozsudek. Inanna se mění v nemocnou ženu a její ubité tělo je pověšeno na hřeb:

Uplynuly tři dny a tři noci ^[a] a její průvodkyně a správkyně Ninšubura naříká nad Inannou a prosí bohy o pomoc:

Nejprve Ninšubura zamířila do Enlilova chrámu v Ekuru. Enlil však nepomohl:

V urském chrámu požádala Ninšubura o pomoc boha Nannara. Ani zde však pomoc nenašla. Nakonec zavítala do Eridu, do chrámu boha Enkiho.
Enki stvořil bytost kurgarrů a kněze galaturru ^[b] :

Referenční překlad namísto chléb života uvádí všude rostlina života:

Enki posílá kurgarrú a galaturru k podsvětní vládkyni Ereškigal, která leží nemocna. Mají za úkol vyléčit Ereškigalu a za odměnu odmítnout říční vodu i zrno z pole, avšak požádat o ubité tělo Inanny. Zmučené bohyni pak mají dát chléb života a živou vodu:

Bytosti svůj úkol splnily a získaly tělo Inanny. Dali bohyni chléb života (resp. rostlinu života) a pokropili její tělo živou vodou. Inanna povstala:

Inanna se chystala vyjít z podsvětí, Anunnakové ji však zadrželi a žádali po ní náhradu.

Bohyně opustila podsvětí doprovázena démony - průvodci. Ti hledali za Inannu náhradu.
Nejprve spatřili Ninšubur. Inanna však odmítla vydat svou věrnou pomocnici. Ve městě Umma se Inanně vrhnul k nohám bůh Šara, její lazebník a komorník. I toho Inanna odmítla vydat podsvětí. Stejně tak v Badtibiře uchránila i boha Lulal, svého pomocníka. Nakonec démoni s Inannou zamířili do Kullaby, jabloňových hájů. Zde nalezli Dumuziho, sedícího vznešeně na trůnu, oděn v nádherný šat. Démoni se jej chopili a sedm jej začalo  tlouci holemi. Inanna vydala svého mladého manžela Dumuziho do rukou démonů:

Dumuzi propukl v pláč a poprosil boha Utua, aby mu ruce a nohy proměnil v hada. Pak unikl démonům, ne však nadlouho.

Zbývající část nippurské verze příběhu je však poškozena.

Urská verze

V urské verzi je příběh o návratu Inanny z podsvětí trochu odlišný než v předchozím příběhu. Démoni se zřejmě sami vydávají na zem hledat náhradu za Inannu. Bezvýsledně putují Sumerem a nakonec přicházejí do Uruku, sídla Inanny, kde se začínají na bohyni sápat. Ta jim v úzkosti vydá Dumuziho:

Mladý Dumuzi prosí boha Utua o pomoc. Utu promění jeho ruce i tělo a Dumuzi prchá před démony jako had a sokol ke své sestře Geštinanně. Ta lituje svého bratra a zapírá jej před démony i přes mučení:

Démoni v domě Geštinanny Dumuziho nenalezli.  Šli tedy do ovčína a zde mladého boha polapili:

Válečková pečeť. Možná zobrazuje Dumuziho v ovčíně obklopeného démony Ugala (Gala). Má být odveden do podsvětí náhradou za Inannu. Vedle Dumuziho jsou hadi - končetiny proměněné v hady mu umožňovaly prchat před démony.[7]

Část textu je poškozena. Geštinanna se snaží zachránit milovaného bratra a nabízí sebe jako náhradu. Ereškigal, vládkyně podsvětí, její nabídku částečně přijímá. Bratr a sestra se budou v podsvětí střídat. Půl roku bude v podsvětí Dumuzi a půl roku Geštinanna.

Vznik

Sumerská skladba o Inannině cestě do podsvětí vznikla zřejmě v 21. stol. př. n. l. Všechny její dochované opisy pocházejí z doby starobabylónské, tj. z 19. až 18. stol. př. n. l.
Převážná část (26 fragmentů a tabulek) byla nalezena v Nippuru. Z nich se podařilo rekonstruovat přibližně 360 veršů, tzv. nippurskou verzi. Její konec však nebyl dlouho znám.
Teprve po nalezení čtyř fragmentů v Uru (tzv. urská verze) byl celý příběh doplněn a zakončen.^[2]
Na mýtus navazuje příběh Dumuziho sen.

Později byl příběh zpracován do akkadského mýtu Sestup Ištary do podsvětí.

Výklad mýtu a náboženské rituály

Mýtus je zřejmě výkladem ročního vegetačního cyklu. V horkých letních měsících odumíral život a při slunovratu začínalo jeho znovuzrození. Měsícem Dumuziho byl červenec.^[2] Podle Tammúze byl pojmenován i kalendářní měsíc v Babylonu a stejně je zván i 4. židovský měsíc - Tammuz. 

V pozadí mýtu je zřejmě koncepce rituální a vratné smrti panovníka následující po aktu tvoření či plození. Dumuziho ztělesňovali sumerští a později akkadští králové při posvátném sňatku s kněžkou, představitelkou bohyně Inanny. Tato mystéria měla za cíl zajišťovat cykly vesmírné plodnosti a obnovy.^[4]
K obřadům posvátné svatby (hieros gamos) docházelo při jarních oslavách počátku nového roku.^[5]

Paralely s biblickými a křesťanskými mýty

Velmi rozšířeným zvykem bylo rituální oplakávání Dumuziho po jeho odchodu do podsvětí. Později byl podobně v Babylonii oplakáván bůh Tammúz. Že tento náboženský rituál prováděli i Izraelité svědčí biblická kniha Ezekiel:

Také ozvěny mystérií posvátné svatby, hierogamie, se dochovaly v biblické knize Píseň písní.

Součástí mystérií spojených s bohy Dumuzim, Tammuzem, Usirem či Dionýsem byly rituály sehrávané jejich lidskými náhradníky. Vládce zosobňující boha byl před svou symbolickou či skutečnou smrtí pomazán kněžkou v roli bohyně. O tři dny později obvykle zásluhou magického zásahu kněžky vstal z mrtvých. V zemi tak byla obnovena úrodnost.^[6]

Inanna je předobrazem řady následujících bohyň - Ištar, Aštarté, Diany, Venuše, Minervy či Eset^[d]. V křesťanských mýtech má Marie Magdalská podobnou úlohu, jako kněžky mystických kultů provozovaných ve jménu těchto bohyň. Zejména je to zřetelné u egyptské bohyně lásky a magie Eset.

Podle některých badatelů byl kult plodnosti představovaný Tammúzem a Ištar promítnut do postav krále Šalomouna a Šulamítky.

Šulamítka (Sulamitská, Shulammite) zde vystupuje v roli bohyně plodnosti.

Narození Ježíše je oslavováno v době zimního slunovratu. Původně byla v tomto období slavena narození Usíra, Adónise, Dionýsa a také Tammúze - Dumuziho. Také oni se podle různých tradic rodili v nuzném prostředí, kam za nimi přicházeli pastýři. Jejich narození byla provázena zvláštními znameními a zázraky včetně vzplanutí nové hvězdy. Někdy bývá Ježíš považován za zasvěcence mystérií boha Usíra. Egyptský mýtus o Eset a Usirovi je v mnohém podoben příběhu o Inanně a Dumuzim.^[6]

Jistou podobnost lze nalézt ve smrti Inannny a Ježíše. Podle mýtů bylo ubité tělo bohyně Inanny pověšeno na hřeb. Po třech dnech byla oživena. Ježíšovo zmučené tělo bylo pověšeno na kříž. Po třech dnech vstal podle křesťanské tradice z mrtvých.
 

Vytvořeno: 13.01.2007