Starověké mýty a starověká náboženství.
Úvahy zasahující do oblastí duchovního poznání,
mytologie, náboženství, archeoastronomie i antropologie.
Nově: Proroctví, politika, současnost a budoucnost našeho světa.
Jdeme proti proudu k zapomenutým zdrojům.

Rubriky
Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Poslední komentáře
  • Re: ??:
    "Nikoliv úvaha. V dalších pokračováních se chystám uvést řadu faktů ... " (Václav Havel - český Faust)
  • ??:
    "Naštěstí je to jen vaše ..úvaha ..., mylná ..." (Václav Havel - český Faust)
  • Re: vdaka:
    "Dobrý den a děkuji za poděkování. Jen bych rozlišoval mezi křesťan ... " (Duše do nebe)
  • Re: Citace z Matouše:
    "Dobrý den, děkuji vám za upozornění. Překlep jsem opravil. S pozdr ... " (Jan Křtitel)
  • Re: :
    "V článku uvádím, že to, že židovský kalendář začíná návštěvou nejv ... " (Nibiru - kdy přiletí?)
  • vdaka:
    "Uzasna stranka..velka vdaka autorovi...presne toto zamlcovane pozn ... " (Duše do nebe)
  • Vznik a vývoj

    Předávání Zákona - spletené příběhy II

    Bible-vznik-- Předávání Zákona - spletené příběhy II

        

    Vznik Bible

    Předávání Zákona - spletené příběhy II

    Mezi základní témata Hebrejské Bible patří předávání božích zákonů vyvolenému lidu Izraele. Bůh však nepředal příkazy a zákony prostřednictvím Mojžíše najednou v ucelené formě. Vyprávění  je rozkouskované, mnohdy až nepřehledné. V předchozím článku jsme ukázali na několik nesouvislostí i rozporů v příběhu, který obsáhl větší část Tóry.

    Proč je vyprávění o předávání zákonů Izraelitům tak rozporuplné a nesouvislé? Proč jsou zákony sdělovány složitě, po částech a mnohdy dublovaně?

    Historicko-kritická metoda studia Bible nabízí vysvětlení. Dokumentární hypotéza rozlišuje několik zdrojů, ze kterých byla zkompilován Tanach, prvých pět knih Hebrejské Bible. Zkusme si tyto zdroje promítnout právě do příběhu předávání Zákona.

    Čtyři verze příběhu

    Existovaly zřejmě 4 verze příběhu:[1]

    1. Zákony byly předány na vrcholu hory  a ihned zprostředkovány lidu jako součást smlouvy (Ex 20:19-23:33).

    2. Zákony byly předány Mojžíšovi jako část jiné smlouvy, když se vrátil pro nové desky (Ex 34:11-26).

    3. Zákony byly předávány Mojžíšovi  ve svatostánku v průběhu čtyřiceti let (Lev 1:1-Num 36:13).

    4. Zákony byly předány na vrcholu hory  ale zprostředkovány lidu až o 40 let později (De 6:1-28:69).

    Každý ze čtyřech původních příběhů měl jasnou a jednoznačnou stavbu. Mojžíšovi byl předán zákon a patriarcha jej zprostředkoval svému lidu případně i zapsal.
    Sloučením čtyř verzí událostí však vzniklo nesouvislé a rozporuplné vyprávění o předávání zákona Izraelitům a čtyři sbírky zákonů. Každá sbírka zákonů byla původně sama o sobě konzistentní. Sloučením čtyř příběhů v Bibli však došlo i ke sloučení čtyř verzí sbírek zákonů do jednoho nesourodého celku. Některé zákony se tak nelogicky duplikují či dokonce popírají.[1]

    Čtyři zdroje

    Textová kritika rozeznává čtyři základní biblické zdroje -  jahvistický (J), elohistický (E), deuteronomický (D) a kněžský (P). J. Schwartz přiřadil tyto zdroje čtyřem verzím příběhů o předávání zákona následovně:[1]

    Elohistický příběh (E)

    Bůh nabízí smlouvu a jedinečný statut Izraelitům za jejich oddanost a poslušnost (Ex 19:3-6). Lidé ochotně přistupují na smlouvu bez znalosti podmínek (Ex 24:3). Zákony a stanovy pak Mojžíš zapisuje do Knihy smlouvy (Ex 24:4-7). Vše se to děje zřejmě v jednom dni.  Další den obdrží Mojžíš dvě kamenné desky. Základem smlouvy je zákaz uctívání jiných bohů. Zhotovení telete je aktem nevěrnosti (Ex 32:4). Mojžíš rozbitím desek ruší smlouvu. Smlouva je pak obnovena zhotovením nových desek (Ex 34).

    Zdroj E nikdy nejmenuje horu Sínaj ale píše o "hoře" či "Boží hoře".  Události na Sínaji mají výraznou zvukovou složku. Důraz je kladen na věrohodnost proroků. Proto Bůh hovoří s Mojžíšem tak, aby jej slyšel lid. Mojžíš je také ten, kdo prosí o záchranu lidí, když zhřešili uctíváním pozlaceného býčka.
    Bůh se nechal pouze slyšet. Hora byla stále obklopena mrakem, lidé měli ze setkání hrůzu. Mojžíš vystupuje na horu šestkrát.

    Jahvistický příběh (J)

    Příběh se dochoval pouze v útržcích. Začátek zřejmě chybí. Ocitáme se hned v okamžiku příprav na teofanii na hoře Sínaji. Přípravy jsou značně restriktivní, lidé musí být čistí, mít vyprané pláště a čekat tři dny na setkání (Ex 19:10-11). To může být značně nebezpečné, pokud by někdo nedodržel řadu přísných omezení. Yahweh přichází na dohled všem, lidé však smí spatřit pouze oheň a kouř. Skupina vůdců se může přiblížit více a spatřit Yahweho na vlastní oči. Pouze Mojžíš může být až v jeho blízkosti (Ex 24:1-11).

    Hora je nazývána Sínajem. Události na Sínaji mají výraznou vizuální složku. Řeší se, kdo smí spatřit Yahweho a za jakých podmínek. Yahweh se nechává vidět. Ke zjevení Yahweho dochází pouze jednou. Mojžíš vystupuje na horu čtyřikrát. Bůh je nazýván Yahwem a má zřetelné antropomorfní vlastnosti.

    Kněžský příběh (P)

    Izraelité přicházejí k Sínaji třetího měsíce po exodu (Ex 19:1). Bůh zahalený sloupem mraku či kouře se usídluje na hoře. Mojžíš vchází do mraku a Bůh mu dává instrukce ke stavbě svatostánku, přípravě rouch, udělování kněžství a vysvěcení oltáře. (Ex 24:18, 25:8-31:17). Právě ve svatostánku bude Bůh předávat Izraelitům své zákony.  Bůh věnuje Mojžíšovi svědectví, které má být uloženo v arše svatostánku a propouští ho. Mojžíšova tvář je po svém návratu podivně poznamenána. Lidu předává boží slova (Ex 34:29-35).

    Po deseti měsících práce je dokončen přenosný boží příbytek se stanem setkávání a Mojžíš tam do schrány (archy) ukládá svědectví (Ex 40:20).  Oblak pak zahalil stan a Yahweho sláva naplnila příbytek.   
    Obr. Izraelité u hory Sinaj. Jay Vance
    www.wcg.org/lit/bible/law/art.htm

    Popis dalších událostí je zaznamenán v knize Leviticus. Yahweh začíná ze stanu setkávání sdělovat Mojžíšovi zákony. Prvé zákony se týkají přinášení obětí, vysvěcování kněží a dalších obřadů. Většina zákona byla předána Izraelitům ještě před odchodem ze Sínaje , zbytek pak během jejich čtyřicetiletého putování do zaslíbené země.

    Zákony nebyly předány na hoře Sínaji ale ve svatostánku. Hora je pouze přechodným místem Yahweho pobytu, než mu byl postaven svatostánek. Mojžíš není prorokem, jako ve verzi E. Pouze pasivně přijímá boží zákony a předává je lidu bez jakékoliv osobní iniciativy, přímluv a emocí. Mojžíš vystoupil na horu pouze jednou aby získal instrukce ke stavbě svatostánku. Události nejsou nikde považovány za smlouvu s Bohem. Zdroj P chápe smlouvu jako slib patriarchům (Gen 17:4-8) a ne jako předávání zákona. Chybí zde i idea Desatera. Nikde není zmínka o zapisování zákona. Kromě Mojžíšova setkávání s Bohem se zde objevuje také idea setkávání Izraelitů, kde Mojžíš zákony tlumočí. Dodržování zákona má zajistit boží přítomnost mezi Izraelity a tedy  integritu národa.

    Deuteronomní příběh (D)

    V mnohém je tato verze podobná elohistické. Boží přítomnost se projevuje proslovy, nikoliv vizuálními efekty (De 4:12,15). Oheň (De 4:11, 5:4-5) zde není ničím nadpřirozeným i když vzbuzuje v lidech strach. Události jsou podobné zdroji E včetně zhotovení pozlaceného býčka (De 9:16), Mojžíšovy přímluvy (De 9:26-29) a přijetí, rozbití a opětného vytvoření desek (De 9:11, 17, 10:3-4). D obsahuje i prorocký motiv - po božím vyhlášení Desatera lidé žádají Mojžíše, aby se stal prostředníkem a oni nebyli vystaveni nebezpečí ohně (De 5:22-28). Rozdílné jsou dvě zásadní události:
    1. Zákony tlumočí Mojžíš lidu až o 40 let později, před jejich vstupem do Kanaánu. Smlouva u Horebu (Sínaje) obsahuje pouze Desatero; smlouva zahrnující větší část zákonů byla uzavřena až v Moábu, před smrtí Mojžíše (De 28:68).
    2. Mojžíš nezapsal zákony u Horebu ale až před svou smrtí ji dal do úchovy Lévijcům (De 31:24-26).

     

    Sloučení příběhů

    Čtyři příběhy o předávání zákona nebyly vytvořeny tak, aby se vzájemně doplňovaly.  Každý z nich ignoruje ty ostatní. I když je příběh D v mnohém podobný zdroji E,  nedoplňuje ho. Jedná se o podobné avšak konkurenční vyprávění. D rozporuje E v popisu toho, jak Izraelité přijímali zákon i v zákonech samotných. Rozdíly jsou v jejich rozsahu i podstatě.[1]
    Podle kritické teorie byly čtyři samostatné příběhy zkombinovány redaktory s cílem vytvořit jedinou verzi Zákona z těch existujících. Všechny zdroje zřejmě považovali za pravdivé a pokusili se je tedy sloučit. Základem mohl sloužit kněžský příběh P.[3] 
     

    Instrukce ke stavbě svatostánku jsou nejdelším úsekem vyprávění a P obsahuje největší skupinu zákonů. Nalezneme zde také dataci některých událostí (Ex 19:1, 40:17; Nu 1:1, 9:1, 10:11).

    B. Schwartz předpokládá následující postup písařů:

      


    [a]

    1. V příbězích E i J nalezli popis hrůzyplné teofanie na hoře a věřili, že se jedná o popis stejné události. Sloučili tedy příběhy E a J do jediného vyprávění zkombinováním vizuálního (J) a sluchového (E) kontaktu s bohem, sloučením sestupu Yahweho na horu (J) s jeho hlasem slyšeným z nebes (E).

    2. K těmto událostem muselo dojít hned, jakmile Izraelité přišli k Sínaji. Stavba svatostánku totiž začala ihned poté, co Mojžíš tlumočil Izraelitů toto boží přání.  Brzy po postavení svatostánku ale Izraelité Sínaj opustili. Příběh o teofanii (J), uzavření smlouvy a předání zákonů (E) tedy musely být sloučeny a vloženy hned na začátek kněžské verze (P), před popisem Mojžíšova výstupu na horu, kde měl podle P získat instrukce ke stavbě svatostánku.

    3. Jelikož v příbězích P i E obdržel Mojžíš na hoře něco od Boha, šlo zřejmě o stejnou událost. Svědectví (P) a desky (E) tedy musejí být jednou a tou samou věcí.

    4. Svědectví bylo podle P uloženo do schránky ve svatostánku, desky v příběhu E rozbity a nahrazeny druhými. Protože schránka = svědectví, muselo tedy být i svědectví předáno dvakrát. Příběh o svatostánku byl upraven tak, aby "obkročil" nešťastnou událost s pozlaceným býčkem. Instrukce ke stavbě svatostánku a prvé svědectví muselo být předáno před zhotovením modly, druhé svědectví následovat po potrestání provinilců. Mojžíš tedy sice vystoupal na horu aby obdržel desky, nejprve však ve sjednoceném příběhu převzal instrukce ke zhotovení svatostánku. Pokyny ke stavbě svatostánku pak mohl předat lidu až po návratu s druhou verzí desek.

    Mojžíšův osamělý výstup na horu v příběhu J, kdy získal smírčí smlouvu  byl spojen s původně zcela jinými událostmi v E, při kterých obdržel druhý pár desek.

    Protože D jednoznačně uvádí, že deuteronomní zákony Mojžíš sdělil lidu až na konci svého života, mohly být ve sjednoceném příběhu uvedeny až poté, kdy byly uzavřeno předávání kněžských zákonů. Čtenář tedy má dojem, že před vstupem do Kanaánu došlo ke zopakování zákona a že Mojžíš napsal druhou knihu zákona (prvou napsal na Sínaji).

    Svědectví = desky?

    Paragraf 2058 katechismu vysvětluje, že desky s Desaterem se nazývají Svědectvím (Testimony). Platí však skutečně, že Desky = Svědectví? Zřejmě ne, pokud by výše uvedená teorie o slučování různých zdrojů do jediné verze byla správná. Alespoň v původních příbězích nic nenasvědčuje tomu, že desky a svědectví byly chápány jako stejná věc.

    V příběhu kněžském (P) obdržel Mojžíš něco, co je zváno jako svědectví. Nikde však není ani zmínky o deskách (Ex 16:34, 25:16, 21, 22, 26:33-34, 27:21, 30:6, 36, 40:20; Le 16:13, 24:3; Nu 17:19, 25).
    Elohistický (E) a deuteronomní (D) příběhy naopak zmiňují na mnoha místech desky, nikdy však svědectví.
    Pouze na třech místech Hebrejské Bible je zmínka o "dvou deskách svědectví" (Ex 31:18a, 32:15, 34:29). Jsou právě na těch místech, kde byl příběh P spojen s příběhem E. Redaktor zkombinoval dvě části textu do jediného a propojil tak desky se svědectvím, původně dvě zcela odlišné věci.

    Kdy došlo ke sloučení příběhů?

    Někteří odborníci se domnívají, že sjednocená verze Pentateuchu začala vznikat už od konce 8. stol. př. n. l. či ve století sedmém jako součást náboženských reforem krále Joziáše (Jóšiáše). Texty vznikaly s cílem posílit národní a náboženské  sebeuvědomění Židů, pozdvihnout Jeruzalém a zvýšit prestiž jižního království Judeje.
    Další badatelé tvrdí, že ke sloučení příběhů do jediného celku došlo až během návratu Izraelitů z babylonského exilu (5. stol. př. n. l.). Perská říše tehdy umožňovala náboženskou autonomii podrobenému judskému obyvatelstvu.  Dokonce přímo usilovala o to, aby si v Judsku své záležitosti spravovali sami pod záštitou jednotné ideologie a zákonodárství. To mohl být jeden z důvodů, který vedl k sepsání autoritativní sjednocené verze posvátných zákonů.  Více také Proč byla napsána Bible? a Kdo a kdy napsal Tóru?
     

     


    [a] Uvádíme text knihy Exodus (Ex 19:1-31:18) popisující události u Sínaje. Barevně jsou označeny tři původní zdroje (podle B.Schwartze). 

    [1] Schwartz Baruch J. What Really Happened at Mount Sinai? Bible Review, říjen 1997
    [2]  Ekumenická rada církví v ČSR. Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad. 1984.  V elektronické formě SW BibleWorks. Jinak také Český ekumenický překlad - CEP.
    [3] Noth Martin. The 'Priestly Writing' and the redaction of the Pentateuch. 1943.
        

    Vytvořeno: 01. 12. 2006


    Související články:
    Předávání Zákona - spletené příběhy I (16.11.2006)
    Rohatý Mojžíš? (20.06.2003)
    [Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5
    | Autor: Pavel Mat. | Vydáno: 01. 12. 2006 | Aktualizováno: 00. 00. 0000 | 13230 přečtení | Počet komentářů: 59 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

    Vytvořeno prostřednictvím phpRS .
    Copyright Pavel Matušinský     Email: pavel_m@email.cz