Starověké mýty a starověká náboženství.
Úvahy zasahující do oblastí duchovního poznání,
mytologie, náboženství, archeoastronomie i antropologie.
Nově: Proroctví, politika, současnost a budoucnost našeho světa.
Jdeme proti proudu k zapomenutým zdrojům.

Rubriky
Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Poslední komentáře
  • Re: ??:
    "Nikoliv úvaha. V dalších pokračováních se chystám uvést řadu faktů ... " (Václav Havel - český Faust)
  • ??:
    "Naštěstí je to jen vaše ..úvaha ..., mylná ..." (Václav Havel - český Faust)
  • Re: vdaka:
    "Dobrý den a děkuji za poděkování. Jen bych rozlišoval mezi křesťan ... " (Duše do nebe)
  • Re: Citace z Matouše:
    "Dobrý den, děkuji vám za upozornění. Překlep jsem opravil. S pozdr ... " (Jan Křtitel)
  • Re: :
    "V článku uvádím, že to, že židovský kalendář začíná návštěvou nejv ... " (Nibiru - kdy přiletí?)
  • vdaka:
    "Uzasna stranka..velka vdaka autorovi...presne toto zamlcovane pozn ... " (Duše do nebe)
  • Postavy

    Nefilové a mýty

    Hebrejská Bible-Postavy -- Nefilové IV - Nefilové a mýty

        

    Nephilim IV

    Nefilové a mýty 

    Podívejme se znovu na záhadný biblický verš zmiňující Nefily:

    BKR[1] Genesis 6:1-4
         Stalo se pak, když se počali množiti lidé na zemi, a dcery se jim zrodily, Že vidouce synové Boží dcery lidské, any krásné jsou, brali sobě ženy ze všech, kteréž oblibovali. Pročež řekl Hospodin: Nebude se nesnaditi duch můj s člověkem na věky, proto že také tělo jest, a bude dnů jeho sto a dvadceti let.
    Obrové
    /nephilim/ pak byli na zemi v těch dnech; ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní, kteříž zdávna byli, muži na slovo vzatí.

    Synové Boží si brali lidské dcery a ony jim rodily. Synové Boží byli mladší bohové, podřízení nejvyššímu Bohu, vládci nebeského společenství (viz. Synové Boží). Podle věrouky mohli být synové Boží i andělé či jiné nebeské bytosti.

    Nefilové pak byli na zemi v těch dnech; ano i potom... Podle výše uvedeného překladu však v době, kdy synové Boží vcházeli k lidským ženám, zde již Nefilové byli. To by znamenalo, že Nefilové nejsou potomky synů Božích a lidských dcer. Verš lze však chápat i tak, že Nefilové zde byli v době, kdy ženy porodily (Nefily) a také v dobách následujících.

    CEP[2] Genesis 6:1-4
         Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští, jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo. Hospodin však řekl: "Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let."
    Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy
    /nephilim/, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní.

    Český ekumenický překlad je zde jednoznačný. Ze spojení synů božských a dcer lidských se rodili Nefilové (viz Gen6,4-5).

    V původních hebrejských verších  to není podáno tak zcela jednoznačně. Domníváme se však, že Nefilové snad byli skutečně potomky synů Božích a dcer lidských. To potvrzuje i apokryfní kniha Henochova.

    1. kniha Henochova

    1. kniha Henochova (též Etiopský Henoch) patří mezi nejznámější starozákonní apokryfy.[a] Obsahuje pět knih. První z nich se jmenuje Kniha strážců a byla sepsána asi ve 3. stol. př. n. l. V původní aramejštině se dochovaly jen zlomky (Kumrán). Celá kniha se zachovala v jednom z etiopských náboženských jazyků.

    V kapitole 6 – 16 text vysvětluje biblický oddíl Genesis 6, kde se hovoří o božích dětech, které se ženily s lidskými dcerami a ty jim plodily Nefily. Kniha strážců zde spojuje dvě tradice; podle jedné je původcem všeho toho zla Šemichaza a hřích spočívá ve smíšených sňatcích andělů s lidskými dcerami. Podle druhé tradice je hlavním svůdcem a viníkem Asáél a hřích spočívá ve zjevení tajemství, která lidem nenáležela, lidským dcerám.

    1. kniha Henochova, kniha Strážců[4] Kapitola 6 a 7
         A stalo se, když v oněch dnech přibývalo lidských dětí, že se jim rodily krásné, půvabné dcery. Když je andělé, synové nebes, spatřili, zatoužili po nich a řekli si: "Pojďme si vybrat ženy mezi lidskými dětmi a ploďme jim potomstvo." A Semjaza, který stál v čele, řekl: "Bojím se, že se k tomu snad ani neodhodláte, vždyť sám bych pak pykal za tento velký hřích." Nato mu všichni pravili: "My všichni složme přísahu a zavažme se vzájemným zaklínáním, že od svého úmyslu neustoupíme a že jej určitě provedeme. " Potom všichni společně přísahali a vzájemným zaklínáním se zavázali záměr uskutečnit. Celkem dvě stě jich pak sestoupilo na Arias, jež tvoří vrchol Chermónu, jak se zapřisáhli a zavázali vzájemným zaklínáním. A toto jsou jména jejich vůdců: Semjaza, který jim stál včele, Araki, Berameel, ...

    A byli s nimi všichni ostatní a brali si ženy; každý si pro sebe vybral jednu a začali k nim vcházet a spát s nimi. Učili je kouzlům a čárům a obeznámili je s řezáním kořenů a roubováním stromů. A ony počaly a porodily velké obry, jejichž výška byla tři tisíce loktů. Tito pak snědli všechen majetek lidí, až je lidé nebyli s to uživit. Tak se obři obrátili proti lidem, aby je zhltali. A počali páchat zlo proti ptákům a zvířatům, plazům a rybámc a pojídat vzájemně své maso a pít z něho krev. Tu země pachatele zla obvinila.

    Synové nebes jsou v textu označováni také jako Strážci či andělé. Podle Henochovy vize přestoupili Strážci nějaký nebeský zákon a učili lidi různá "tajemství" - obrábění kovů, výrobu zbraní, bylinkářství, zaříkávání, astrologii či hvězdářství. Lidé ale propadli zlu a začali prolévat krev. Za to mají být potrestáni potopou a spolu s nimi i většina lidské rasy.

    Strážci se dělí do dvou skupin. Vůdcové prvé skupiny (dobří andělé) pověřili Henocha, aby doručil vzkaz vůdcům druhé skupiny, zvaným "Strážci nebes" (padlí andělé). Dobří andělé komunikovali s Henochem pouze ve snech, vizích. Padlí nadělé však byli schopni hovořit s Henochem přímo. Navíc obcovali s lidskými ženami a rodily se jim tak děti. To ukazuje na to, že pokud k těmto událostem opravdu došlo, pak "padlí andělé" patřili k lidské rase. 200 Strážců, kteří sestoupili na horu Chermon, bylo skutečnými bytostmi z masa a kostí, geneticky příbuzní či totožní s pozemskou lidskou rasou.

    1. kniha Henochova, kniha Strážců[4] 9:8-9
         ... A oni chodili k dcerám člověka na zemi a spali s nimi, stykem s oněmi ženami se poskvrnili a neskryli před nimi ani jeden svůj hřích. Ty ženy pak porodily obry, a celá země tím byla naplněna krví a zlem...

    Rodily se děti a zřejmě prospívaly (s potenciálem žít 500 let), jinak by je nebylo nutné vyhladit:

    1. kniha Henochova, kniha Strážců[4] 10:9-12
         A Gabrielovi Pán řekl: "Vytáhni proti těmto zlotřilým ničemníkům, vyhlaď z lidského středu děti jejich smilstva i děti strážců. Rozeštvi je proti sobě, aby se navzájem v boji pobili, neboť nemají nárok na dlouhý život. Oni se tě budou snažit uprosit, ale nic jim nebude platné, že doufají ve věčný život a že každý z nich se dožije pěti set let". Míkaelovi pak Pán pravil: "Jdi a oznam Semjazovi a jeho druhům, kteří se tělesně spojili se ženami, že se potřísnili vší jejich nečistotou. A až se všichni jejich synové navzájem pobijí a až spatří zkázu svých milovaných, svaž je pod příkrovem země na sedmdesát pokolení až do dne konečného soudu, kdy nad nimi bude dokonána odvěká spravedlnost.

    Děti strážců byly zvány obry podle jejich údajného vzrůstu (3000 loktů je více, než 1 km). Takové velikosti lze jen stěží uvěřit zvláště když byly rozeny z lidských žen. Byli však jistě ohromných postav. Lze ztotožnit tyto obry s Nefily?

    Překlad 1 Enoch: the Hermeneia translation z roku 2012 čerpá ze starých zlomků. V kapitole sedmé, verši druhém se tu slovo Nefilim objevuje:

    1. kniha Henochova, kniha Strážců[5] [6]7:2

         A ony /lidské ženy/ počaly /se Strážci/ a porodily jim veliké obry. A tito obři se stali Nefilim a z Nefilim se zrodili Eljo. A rostli v souladu se svou velikostí.
         
    Obr. 1 Enoch: the Hermeneia translation.

    Podle knihy Henochovy Nefilim byli plodem sexuálních styků Strážců a lidských žen. Nejasně je ve verši naznačena určitá posloupnost. Nejprve se narodili obři, z nich se stali Nefilové (Nephilim) a z nich se zrodili Eljo (Elioud). To vede k teorii, že Nefilové bylo značením určité rasy lidí, kteří postupně vzešli z obrů narozených spojením Strážců a žen. Nefilové žili na zemi před potopou (10 000 př.n.l. ?) a žili zde i tisíce let po potopě. Kniha Numeri dokládá, že zde žili ještě v době okolo 1200 př.n.l.

    Obří polobohové odsouzení ke smrti

    Jak tedy vypadali Nefilové, rasa vzešlá ze spojení záhadných Strážců a lidských žen, jaký byl jejich osud?
    Nefilové jsou v Bibli popisováni jako obři, bohatýři, mocní a pověstní mužové. Žili před potopu světa i po ní. Podle legendy se s nimi setkávali Izraelité při obsazování Kanaánu.

    Mojžíš poslal dle přání Hospodina-Yahweho zvědy, aby prozkoumali kanaánskou zemi. Ti se vrátili vyděšeni:

    CEP Numeri 13:27-33
         Ve svém vyprávění mu řekli: "Vstoupili jsme do země, do níž jsi nás poslal. Vskutku oplývá mlékem a medem. A toto je její ovoce.
    Jenomže lid, který v té zemi sídlí, je mocný a města jsou opevněná a nesmírně veliká. Dokonce jsme tam viděli potomky Anákovy.
    ... "Země, kterou jsme při průzkumu prošli, je země, která požírá své obyvatele, a všechen lid, který jsme v ní spatřili, jsou muži obrovité postavy. Viděli jsme tam
    zrůdy /Nephilim/- Anákovci totiž patří ke zrůdám - a zdálo se nám, že jsme nepatrní jako kobylky, vskutku jsme v jejich očích byli takoví."

    Pradávní obyvatelé Kanaánu, obři Anákovci, zřejmě patřili k Nefilům. Anákovci byli řazeni také k Refájcům, což bylo obecnější označení obrů žijících v Kanaánu.[3] Mojžíš vypráví o přípravách k obsazování Kanaánu:

    CEP Deuteronomium 2:9-11
         Tu mi Hospodin řekl: "Nedotírej na Moába a nedráždi ho k válce, neboť z jeho země ti nedám do vlastnictví nic. Ar jsem dal do vlastnictví synům Lotovým." (Předtím v něm sídlili Emejci, veliký a početný lid, vysoký jako Anákovci; ti byli stejně jako Anákovci pokládáni za Refájce, Moábci je však nazývali Emejci.

    Ke známým Refájcům patřil např. bášanský král Og či válečník Goliáš. Železné lože krále Óga mělo podle Bible rozměry 9 x 4 lokte (Deuteromium 3:11).

    Refájci a Anákovci začali být podle Bible vyhlazováni Izraelity pod vedením Jozua, Mojžíše a Káleba. Další byli pobiti Davidovým vojskem.

    CEP Jozue 11:21-22
         Toho času přitáhl Jozue a vyhladil Anákovce z pohoří, z Chebrónu, z Debíru, z Anábu a z celého judského pohoří i z celého pohoří izraelského; Jozue vyhubil je i jejich města jako klaté. V zemi Izraelců nezanechal žádné Anákovce; nějací zůstali jen v Gáze, v Gatu a v Ašdódu.

    Na jiných místech vyhladil obří praobyvatele sám Yahweh. (Deuteronomium 2:12, 20-23, 9:1-3 či Ámos 2:9).[3]

    Nefilové-Refájci-Anákovci byli podle Bible předurčeni k postupné záhubě. Nejprve potopou, pak válkami vedenými Mojžíšem, Jozuem, Davidem a dalšími. Lze snad význam pojmu Nephilim odvodit právě od jejich předurčení k záhubě a smrti? Např. Ronald S. Hendel se domnívá, že Nephilim znamená doslovně "padlí". Slovo je prý běžným hebrejským eufemismem pro smrt. Spojení Nefilů s jejich neodvratnou smrtí je patrné ve všech biblických zmínkách o těchto polobozích.[3]  

    Dnes již víme, že popis útěku Izraelitů z Egypta, putování pouští a násilné obsazování Kanaánu Izraelity neodpovídá znalostem archeologie (viz. Obsazení Kanaánu). Autoři biblických textů vytvořili fiktivní historii svého národa z důvodů národnostních, politických i náboženských (viz. Proč byla napsána Bible).
    Zřejmě i boj mezi Izraelity a Nefily (Anákovci, Refájci) je jen ideologickou fikcí. Otázkou zůstává, odkud bibličtí autoři čerpali  inspiraci k příběhům o bojích s obřími polobohy. Existovala taková rasa v blízkovýchodních mýtech a legendách?  Jak s tím souvisí potopa? Nalezneme v prastarých mýtech vysvětlení příběhu z 6. kapitoly Genesis o božích synech, lidských ženách a trestu?

    Nefilové a potopa

    Mezopotamský mýtus o Atrachasísovi vypráví příběh o bozích a lidech. Bohové stvoří člověka, aby od nich převzal těžkou práci. Lidé neumírají stářím, jen násilnou smrtí či hladem. Proto se rychle množí a svým hlukem začínají rušit jednoho z nejvyšších bohů, Enlila. Ten sešle na člověka mor, sucho, hlad a nakonec i potopu. Bůh Enki varuje Atrachasíse, moudrého muže, a káže mu postavit loď k záchraně před katastrofu. Přikáže Atrachasísovi nalodit do archy jeho rodinu a vybrané zvířectvo. Potopu vskutku přečkají a nakonec docházejí bohové ke smíru a kompromisu. Enki navrhne kontrolovat velikost lidské populace: život dalších generací bude omezen, lidé budou umírat přirozenou smrtí. Světová nerovnováha je vyřešena.

    Ve světle mýtu o Atrachasísovi začíná být jasný i smysl příběhu v 6. kapitole Genesis. Světová nerovnováha je vyvolána množením lidí na zemi. Navíc na svět přichází nová a mocná rasa Nefilů ze spojení Strážců -božích synů s lidskými dcerami.

    Bůh tedy omezuje, podobně jako v mýtu o Atrachasísovi, život lidí:

    CEP Genesis 6:3
         Hospodin však řekl: "Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let."

    Překlad je zřejmě nepřesný. Yahweh říká o člověku něco jiného, něco co je důležité pro pochopení příběhu. Ale o tom až příště.

    ... pokračování příště ...

    [a] Apokryf - text, který nepatří do biblického kánonu ale svou povahou náboženského spisu se kanonickému textu v některých ohledech blíží.

    [1] Bible Kralická: Bible svatá aneb všechna písma Starého i Nového zákona podle posledního vydání Kralického z roku 1613 /BKR/ V elektronické formě SW BibleWorks.
    [2]  Ekumenická rada církví v ČSR. Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad.  Jinak také Český ekumenický překlad /CEP/. V elektronické formě SW BibleWorks.
    [3] Hendel Ronald S.  When the Sons of God Cavorted with the Daughters of Men. Bible Review. 1987
    [4] SOUŠEK, Zdeněk. Knihy tajemství a moudrosti: mimobiblické židovské spisy : pseudepigrafy. Vyd. 2. Přeložil Zdeněk POLÁČEK, přeložil Jiří FARSKÝ. Praha: Vyšehrad, 1998-. ISBN 80-7021-257-8.
    [5] NICKELSBURG, George W.E. a James C. VANDERKAM. 1 Enoch: the Hermeneia translation. Revised edition. ISBN 9780800699109.
    [6] HANCOCK, Graham. Boží mágové: zapomenutá moudrost ztracené civilizace. Přeložil Alexandr NEUMAN. V Praze: Metafora, 2016. ISBN 978-80-7359-486-2.
        

     
    Vytvořeno: 21.07.2006


    [Akt. známka: 1,40 / Počet hlasů: 5] 1 2 3 4 5
    | Autor: Pavel Mat. | Vydáno: 21. 07. 2006 | Aktualizováno: 28. 01. 2017 | 17599 přečtení | Počet komentářů: 47 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

    Vytvořeno prostřednictvím phpRS .
    Copyright Pavel Matušinský     Email: pavel_m@email.cz