|
Hebrejská Bible a archeologie
Obsazení Kanaánu
Jedním z hlavních biblických příběhů je ten o útěku Izraelitů z Egypta a
jejich putování pouští. Teprve po mnoha strastiplných létech přivádí
Mojžíš svůj lid k řece Jordán, za kterou se nalézá Země zaslíbená.
Samotnému Mojžíšovi však není dovoleno překročit řeku a do nové země
vede Izraelity vojevůdce Jozue (Ježíš).
V biblické knize nesoucí jeho jméno je pak popisováno násilné obsazování země obývané
mnoha národy včetně Kanaánců. Tato země položená západně od řeky Jordán,
dnešní Palestina, byla dříve označována jako
Kanaán (Kenaan).V knize Jozue čteme o krutých bojích, ve kterých
Izraelité zabírají kanaánskou zemi. Podle jiné biblické knihy Soudců
však přišli Izraelité do Kanaánu pokojně. Pátrejme po tom, zda archeologie může příběh o obsazení
Kanaánu
potvrdit.
Neexistující
opevněná města
Po překročení řeky Jordán zaútočili izraelští bojovníci v čele s
Jozuem na dvě velká města, Jericho a Aj (Ai). K popisovaným událostem mělo
podle tradice dojít někdy na konci 13. stol. př. n. l.
JerichoCEP[1] Jozue
6:20-31
|
Když kněží
zatroubili na polnice, lid strhl válečný
pokřik. Jakmile lid zaslechl zvuk polnice, strhl
mohutný pokřik. Hradby se zhroutily a lid
vstoupil do města, každý tam, kde právě byl.
Tak dobyli město.
Všechno, co bylo v městě, vyhubili ostřím
meče jako klaté, muže i ženy, mladíky i
starce, též skot a brav i osly. |
V roce 1930 archeologové
potvrdili, že zdi starověkého města Jericha byly
pobořeny právě tak, jak popisuje biblická kniha
Jozue. Nadšení, že archeologie potvrdila pravdivost biblického příběhu,
však později vyprchalo. Archeoložka Kathleen Kenyon prozkoumala
mykénské hliněné střepy z ruin Jericha. Ukázalo se,
že k pádu zdí města došlo dříve, než na konci 13. stol. př. n. l., dříve než
mohlo dojít k útoku Izraelitů a rozboření hradeb
hlasem polnic. Ať už rozbořil Jericho kdokoliv,
nebyla to Jozuova armáda.[2]
Řada dalších výzkumů ukázala, že příčinou postupného zborcení městských
zdí byla série zemětřesení ve starší době bronzové (cca. 3000 až 2000
př. n. l.).
Ke konečnému zničení města došlo okolo r. 1500 př. n. l.
Aj (Ai)Dalším cílem mělo být město Aj (dnešní et-Tell). Na něj
zaútočily tři tisíce izraelských mužů,
ale byli odraženi. Po vnitřní očistě Izraelitů, kdy bylo několik
hříšníků ukamenováno a upáleno, podnikli za podpory Yahweho
druhý útok. Ten byl jen naznačen, aby vylákali ajské muže z města. V záloze
číhající muži v počtu 30 tisíc pak město, kde zůstaly jen ženy a děti,
obsadili a vypálili. Pak byli pobiti i obránci města:CEP Jozue
8:24-28
|
Izrael pobil všechny obyvatele Aje
na poli, v poušti, kam je pronásledovali. Všichni do jednoho
padli ostřím meče. Pak se celý Izrael vrátil do Aje a vybil jej
ostřím meče. Všech mužů i žen, kteří toho dne padli, bylo
dvanáct tisíc; padli všichni ajští muži.
Ale Jozue nespustil ruku s pozvednutým oštěpem dříve, dokud
nebyli všichni obyvatelé Aje vyhubeni jako klatí. Jen dobytek a
kořist z města si Izrael nechal jako lup podle slova
Hospodinova, které přikázal Jozuovi. Jozue vypálil Aj a učinil
jej navěky pahorkem sutin, místem zpustošeným, jak je tomu až
dodnes. |
Podle archeologických nálezů však město v té době
neexistovalo. Výzkumy prokázaly, že město, osídlené ve starší době
bronzové, bylo opuštěno během mladší a pozdní doby bronzové. Obyvatelé
se vrátili až v době železné. Město Aj bylo v létech cca. 2000 až 1200
př. n. l. jen opuštěnými ruinami.
Chasór (Hazor)
Do třetice uveďme město Chasór. CEP Jozue
11:10-11
|
V téže době se Jozue obrátil a dobyl
Chasór a jeho krále zabil mečem; Chasór byl totiž dříve hlavou
všech těchto království. Všechno živé v něm vybili ostřím meče a
vyhubili jako klaté. Nic, co dýchalo, nezůstalo naživu. A Chasór
vypálil Jozue ohněm. |
Vykopávky prokázaly, že město zaniklo již v polovině
13. stol. př. n. l., tedy před popisovaným útokem Izraelitů.
Archeologie se zprvu zaměřovala na
jednotlivé významné lokality a prováděla zde vykopávky.
Shromažďovaly se znalosti o vývoji osídlení,
technologii a kultuře na daném místě. Výsledkem bylo
poznání, že mnoho měst, ve kterých měly probíhat
při exodu boje mezi Izraelci a starousedlíky, v té
době neexistovalo nebo nebylo osídleno.[2]
Pouhé osady
Bible popisuje silná a dobře opevněná města v Kanaánu,
které Izraelité, vedení Jozuem, postupně ničili. CEP
Deuteronomium 9:1
|
Slyš, Izraeli, dnes přejdeš Jordán,
aby sis podrobil pronárody větší a zdatnější, než jsi ty, města
veliká a opevněná až k nebi, |
Archeologický výzkum Palestiny se postupně rozvíjel.
Ubývala bílá místa na mapě a archeologové zjišťovali, že skutečnost byla
zřejmě jiná, než popisuje Bible. Veliká, hradbami obehnaná města, byla
ve skutečnosti jen neopevněnými osadami. Ve stavební architektuře pozdní
Doby bronzové je patrný postupný vývoj, trvající stovky let, který nebyl
přerušen nějakým plošným vojenským zásahem.
U stále většího počtu míst osídlení archeologové
zjišťovali, že byla opouštěna postupně. Obyvatelé nebyli náhle
pobíjeni, ale pomalu vymírali. Fakta nenasvědčovala tomu, že by biblický
příběh o vojenském obsazení těchto území byl pravdivý.
Archeologické nálezy začaly být v rozporu s biblickým
popisem událostí. Kanaánská města nebyla velká a silně opevněná. Popisy
velkolepých boje tisíců obléhatelů se ukázaly být nejspíše teologickou
konstrukcí bez reálných základů.[3]
Geopolitická situace
Palestina byla pod egyptskou vládou do konce poloviny
12. stol. př. n. l. V lokalitách Gaza, Yaffo a Beit She'an
byla egyptská administrativní centra. Egyptské památky byly objeveny na
mnoha místech kolem řeky Jordán. Ani geopolitické situaci tehdejší doby
tedy biblický popis neodpovídá. O silné egyptské přítomnosti v Palestině
zřejmě autoři a editoři Bible vůbec nevěděli.[3]
Ve 12. stol. př. n. l. otřásly oblastí Blízkého východu
události, které byly příčinou zániku či oslabení všech místních
civilizací. Zhroutil se i starověký Egypt. V oblasti vzniklo mocenské
vakuum a to mohlo pomoci vzniku starověkého Izraele.
Identita Izraelitů
Nemáme důkazy o útěku z Egypta a putování pouští.
Archeologie vyvrátila příběh o ozbrojeném obsazování opevněných měst.
Kdo tedy jsou Izraelité a odkud přišli?
Odpověď lze nalézt s pomocí nových archeologických
objevů. Postupně se změnil způsob archeologického výzkumu.
Pozornost je dnes věnována nálezům zbytků keramiky či
pozůstatkům drobné stavební činnosti na rozsáhlých
územích. To umožňuje získávat přehled o postupném
rozkvětu i úpadku osídlení v rámci rozsáhlejších území. Zatímco se dříve archeologové
věnovali průzkumu lokalit v nížinách, kde se měly
podle Bible odehrávat velké boje, později přesunuli
svou pozornost na vysočinu do oblasti dnešního
Západního břehu (West Bank). Výsledky
archeologických výzkumů jsou překvapivé. Analýzy
starověkého osídlení ukázaly, že izraelská kultura
byla výsledkem místního vývoje zhruba okolo roku 1200
př. n. l., kdy se v oblasti začali usazovat původně
kočující pastevci. Osídlení Izraelitů je původní
a není výsledkem násilného hromadného vstupu
odněkud zvenčí. Izraelská kultura se ve svých
počátcích příliš nelišila od jiných v regionu,
kromě jedné věci. Ačkoliv na řadě míst nalézají
archeologové pozůstatky vepřových kostí, v
lokalitách s izraelským osídlením tyto nálezy
chybějí. Zákaz požívání vepřového se tak možná
stal jednou ze zvyklostí, kterými se Izraelité začali
odlišovat od okolních národů.[2]
Podobný zákaz však platil i v jiných kulturách.
V období rané doby železné (po r. 1200 př. n. l.) došlo
v centrální hornaté oblasti biblického Izraele k zakládání stovek malých
usedlostí. Odkud v této době usídlování ("settlement period") přišli
obyvatelé usedlostí? Archeolog Israel Finkelstein[4]
se domnívá, že osadníci pocházeli z rodů pastevců, kteří dříve kočovali
kopcovitým krajem. V období pozdní doby bronzové (předchází době
železné) kočovní pastýři obchodovali masem s obyvateli okolních údolí. S
rozpadem městského a zemědělského systému v nížinách byli kočovníci
nuceni pěstovat vlastní obilí, a postupně docházelo k jejich trvalému
usídlování.[3]
Prvou zmínku o "Izraeli" nalézáme na stéle faraona Merneptaha
vytesané přibližně v létech 1220 až 1208 př. n. l. Nápis oslavuje
vítězné tažení faraona v Palestině: "...Pleněn je
Kanaán vším špatným, Askalot je vzat, Gezer je zadržen, Jenoam,
jako by nikdy nebyl, Izrael je zpustošen, jeho sémě
není..."
|
Obr. Merneptahova
stéla. |
Pojem Izrael je zde zřejmě užit
pro jednu z populací, žijící v Kanaánu na konci pozdní doby
bronzové, patrně v centrální hornaté oblasti, v místě kde
později vzniklo království Izraele.[3]
Kanaán je zde psát ve formě názvu země, Izrael
jako označení skupiny lidí.[7] |
I.SI.RI.AR
fontes.lstc.edu/~rklein/Documents/lb.htm
|
Archeologické nálezy nám ukazují, že
Izraelité neobsadili Kanaán ani
násilím, ani pokojně. Hebrejská kultura tu
přirozeně vznikala, aniž toto místo kdy opustili.
Proč však sami sebe začali v posvátných textech
vydávat za exulanty a vetřelce?
Jedním z důvodů mohlo být to, že lidé starověku nezískávali svá práva na
teritorium jeho dlouholetým obýváním a obděláváním půdy ale uchvácením
silou. Izraelité mohli své právo na zemi, kde po generace žili,
upevňovat tvrzením, že si ji vybojovali v daleké minulosti pod vedením
silného boha. Národ starověku musel zotročit jiné, jinak se stal otrokem
silnějších. Izraelité nechtěli skončit ve druhé skupině.[2]
Izrael a Kanaán = západosemitská kultura
Většina archeologů dnes odmítá ideu Joshuovy invaze tak,
jak je popisována v Bibli. O skutečném původu kultury, která
vybudovala starověké osady na kopcích západního břehu Jordánu, se
však vedou spory. [9] |
|
Obr.
Západní břeh Jordánu (West Bank).[8] |
Izraelité nepřišli v čele s Joshuou přes poušť do
Kanaánu, aby si podrobili původní obyvatelstvo. Izraelité byli zřejmě ve
skutečnosti Kanaánci, tedy původním národem žijícím v kananejské zemi.
Alespoň to tvrdí stále více archeologů. Byli to jen osadníci z kopců,
kteří přicházeli okolo roku 1200 př. n. l. do údolí řeky
Jordán. Nic však nenasvědčuje hromadnému a násilnému obsazování údolí.
Archeologické nálezy ukazují na postupná údobí zvyšování a snižování
populace před i po době, ve které mělo podle Bible docházet k plenění
kanaánských měst. Místo pochodujících armád a hromadného zabíjení a
plenění, vidí archeologové pomalý a postupný vývoj kultury
Izraelitů resp. Kanaánců.[4]
Výsledky archeologické vědy výrazně mění tradiční pohled
na kulturu starého Izraele a Kanaánu. Stále rostoucí počet důkazů o
shodnosti rysů kanaánské a izraelitské kultury vedou k zásadní změně
pohledu na vzájemný vztah obou společenství. Dříve se kultury starého
Izraele a Kanaánu považovaly za oddělené a odlišné v souladu s
biblickými příběhy. Dnes stále více odborníků považuje společenství
Izraelitů za podskupinu kanaánské kultury.[6]
Kulturu starých Izraelitů v
období pozdní doby bronzové a doby železné I (1550 - 1000) není
možné oddělit od kultury Kanaánu. Oba termíny jsou více produktem
biblické historiografie než výsledkem historického výzkumu. Dnes
odborníci spíše používají pojmu západo-semitská (West Semitic)
kultura.[7]
Také dřívější odlišování kanaánského a hebrejského jazyka výše uvedeného
období bylo důsledkem spíše biblické tradice než lingvistických
kritérií. Paralely náboženské terminologie textů patřících do kultur
Izraelitů, Ugaritu či Fénické jsou velice těsné.[7]
Společenství Izraelitů se ideologicky vyčlenilo ze
západo-semitské kultury tradicí exodu z Egypta a jižní svatyně Yahweho.
Nejstarším dokladem jisté formy rozlišování obou společenství je nápis
na stéle faraona Merneptaha (viz výše). Podle archeologických nálezů z
přelomu 2. a 1. tisíciletí nelze určit jasná kritéria odlišující
lokalitu obývanou Izraelity či Kanaánci.[7]
To je v příkrém rozporu s biblickými zprávami o odchodu Izraelitů z
Egypta v období 16. až 13. stol. př. n. l. a
násilným obsazováním Kanaánu.
... pokračování příště ...
|
[1] |
Ekumenická rada
církví v ČSR. Bible, Písmo svaté
Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad.
Jinak také Český ekumenický překlad
/CEP/. V elektronické formě SW BibleWorks. |
[2] |
Lazare, Daniel. False
testament: archaeology refutes the Bible's claim
to history. Harper's Magazine. 2002.
fontes.lstc.edu/~rklein/Documents/lazare.htm |
[3] |
Herzog, Ze'ev.
Deconstructing the walls of Jericho. 1999. Ha'aretz.
www.truthbeknown.com/biblemyth.htm |
[4] |
Finkelstein,
Israel. Silberman, Neil. The Bible Unearthed:
Archaeology's New Vision of Ancient Israel and
the Origin of Its Sacred Texts. 2001. The
Free Press. New York. |
[5] |
Johnson, Paul. Dějiny
židovského národa. Rozmluvy. 1996.
ISBN 80-85336-31-6 |
[6] |
Coogan, M. D. Canaanite
Origins and Lineage: reflections on the Religion of Ancient
Israel. Ancient Israelite Religion: Essays in Honor of Frank
Moore Cross. |
[7] |
Smith, Mark, S. The Early
History of God. Yahweh and the Other Deities in Ancient Israel.
Wm. B. Eerdmans Publishing Co. 2.vydání 2002.
ISBN 0-8028-3972-X |
[8] |
Microsoft corp. Microsoft
Encarta Premium Suite 2003 .
Heslo West Bank. |
[9] |
Wallace Jennifer.
Shifting Ground in the Holy Land.
www.smithsonianmagazine.com/issues/2006/may/archaeology.htm |
|
|