Putujte s námi proti proudu k zapomenutým zdrojům,
seznamte se s poselstvím našich předků pro tuto dobu!
Úvahy zasahující do oblastí duchovního poznání, historie,
mytologie, náboženství, archeoastronomie i antropologie.
Nově: Proroctví, politika, současnost a budoucnost našeho světa.

Rubriky
Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Poslední komentáře
  • Re: Re: :
    "Nabízí se, že poznatky této vyspělé civilizace v oblasti tvaru neb ... " (Pečeť VA 243 - Dvanáctá planeta?)
  • Re: :
    "Nu, a jak to víte, že dorůstá právě do koule? Vždyť vidíte stále j ... " (Pečeť VA 243 - Dvanáctá planeta?)
  • bez titulku:
    "Ale vždyť ten měsíc dorůstá ze srpku právě do koule." (Pečeť VA 243 - Dvanáctá planeta?)
  • Re: Re: Re: Re: Re: Sumerská kosmologie:
    "To, že někdo pozoruje lunární fáze, neznamená, že musí hned uvažov ... " (Pečeť VA 243 - Dvanáctá planeta?)
  • Re: Re: Re: Re: Sumerská kosmologie:
    "Tomu poněkud odporuje, co jste sám napsal - cit.: "Noční obl ... " (Pečeť VA 243 - Dvanáctá planeta?)
  • Re: Re: Re: Sumerská kosmologie:
    "Ano, myslím že tomu tak bylo. Sumerové neměli možnosti, jak zjisti ... " (Pečeť VA 243 - Dvanáctá planeta?)
  • Války

    Sodoma a Gomora, Ďábelský vítr

    Záhady-katastrofy -- Sodoma a Gomora, Ďábelský vítr

        

    Zecharia Sitchin - mýty nebo skutečnost?

    Sodoma a Gomora, Ďábelský vítr

     

    Měsíčník Fantastická fakta, 3/2003, Zecharia Sitchin, "Případ ďábelského větru"[1]
              Na konci třetího tisíciletí před naším letopočtem dospěla význačná sumerská civilizace ke svému náhlému konci. Tento nečekaný zánik je oplakáván a zmiňován v textech mnoha žalmů, objevených badateli a archeology. Texty popisují pohromu, způsobenou "Ďábelským větrem", který vál od západu (tj.od Středozemního moře), a "smrtícím oblakem", jenž zabíjel všechno živé, otrávil vody, zavinil usychání rostlin a byl příčinou kruté smrti lidí i zvířat.

    V knize Války bohů a lidí [2] uvádí Zecharia Sitchin důvody této katastrofy, která se dle jeho teorie udála v roce 2024 př.n.l.

    Výňatek z chronologie dle Z.Sitchina (Pdf, 125kB):

    Podle Sitchinova výkladu sumerských textů (Epos Erra) došlo na přelomu 3. a 2. tisíciletí př.n.l. ke konfliktu mezi Anunnaky. Mocenský spor vyvrcholil použitím "zbraní hrůzy" na Sinajském poloostrově. Účinky se podobaly výbuchu nukleárních náloží. Zničen byl "kosmodrom" na Sinajském poloostrově a také několik okolních měst včetně Sodomy a Gomory. Proti plánům Anunnaků však radioaktivní zamoření vlivem nepříznivého větru zasáhlo velkou část Mezopotámie. Vítr unášel vedlejší produkt výbuchů východním směrem, kde smrtící mrak zamořil rozsáhlé oblasti Mezopotámie. To vedlo k pádu Sumerské a Akkadské říše.

    Sitchinova hypotéza zní až příliš odvážně. Přesto však v její prospěch existují určité indície:

    - popis konfliktu v sumerském eposu Erra
     
    - popis zničení měst Sodoma a Gomora v Hebrejské bibli
     
    - vědecké potvrzení náhlé klimatické změny v oblasti prokazatelně vedoucí k zániku Akkadské říše (viz.níže)
     
    - nálezy tephry v sedimentech. Zdroj tephry v podobě sopečného vulkánu nebyl prozatím identifikován (viz.níže). Bylo by zajímavé prověřit, zda ke spadu tephry nedochází také po použití termonukleárních zbraní.
       
    - údajné nálezy sklovitého písku v lokalitách Sinajského poloostrova (neověřeno)

     

    V článku [1]  citovaném v úvodu Zecharia Sitchin upozorňuje na zjištění klimatologů, které jeho teorii o katastrofě velkého rozsahu nepřímo potvrzují :
     

             ... počínaje rokem 1999 archeologové a vědci, specializující se na Blízký východ, začali na základě přibývajících důkazů spojovat zánik Sumeru a Akkadu (severního výběžku Sumeru) s prudkými klimatickými změnami...
    Vědci na základě výsledků studia nevysvětlitelné suchosti a neplodnosti půdy, větrných prašných bouří a použití radiokarbonové metody oznámili, že jejich datování směřuje do období před 4025 lety, smožností odchylky plus minus 125 let.
    Tyto a podobné klimatické studie poukazují na vzestup a pád civilizací Starého a Nového světa byly shrnuty v závažné studii publikované 27.dubna 2001 v prestižním časopise Science. autor článku, Peter B. deMenocal z Kolumbijské univerzity, věnuje pozornost především sedimentačním pozůstatkům tephry, skalním úlomkům, jejichž stáří se určuje přibližně na 4025 let. Uvedené stáří přesně odpovídá roku 2024 př.n.l., tedy datu zániku Sumeru, ke kterému jsem došel ve své knize již roku 1985! ...

    Zmíněná studie "Cultural Responses to Climate Change During the Late Holocene"[3] jejíž autorem je Peter B.deMenocal, byla zveřejněna v časopise Science v dubnu 2001. Pro přístup k článkům na serveru www.sciencemag.org je nutná registrace. Studii však můžete také nalézt např. na adrese web.pdx.edu/~chulbe/COURSES/QCLIM/demenocal_cultclimrecent.pdf

    Uvádíme překlad pasáží studie týkajících se zániku Akkadské říše:

     
    Kulturní ohlasy klimatických změn v období pozdního holocénu

    Peter B. deMenocal

    ...
    Pád Akkadu (Mezopotámie, cca. před 4200 lety) Prvé království bylo ustanoveno pod nadvládou Sargona z Akkadu zhruba před 4300 a 4200 lety na široké, ploché nánosové rovině mezi řekami Tigris a Eufrat (37). Akkadská správa území spojila produktivní ale vzdálenou, deštěm zavlažovanou zemědělskou půdu severní Mezopotámie s uměle zavlažovanými zemědělskými lány u jižních mezopotamských měst. Avšak přibližně po stu letech prosperity došlo k náhlému kolapsu říše, cca. před 4170 +/- 150 lety (37, 38). Archeologické nálezy prokazují všeobecné opuštění zemědělských nížin severní Mezopotámie (37) a dramatický příval uprchlíků do jižní Mezopotámie, kde došlo k růstu populace (37, 39) (Obr.3). Napříč centrální Mezopotámií byla postavena 180 km dlouhá zeď , "Odrážeč Amoritů", aby zastavila pronikání kočovníků na jih. Opětné osídlování severních plání menším počtem usedlého obyvatelstva začalo přibližně před 3900 lety, asi 300 let po kolapsu (37). Stratigrafická vrstva reprezentující kolaps v Tell Leilan, severní Sýrii, je překryta silným (asi 100 cm) nashromážděním větrem navátých nánosů, postrádajících artefakty (37) a naznačujících náhlou proměnu v bezvodé klima. Sociální kolaps zjevně nastal navzdory tomu, že, jak ukazují archeologické nálezy, akkadské obyvatelstvo využívalo obilnice i technologii regulace vody pro svou ochranu proti značnému meziročnímu kolísání dešťových srážek, které bylo pro tuto oblast charakteristické (37).

    Za použití hlubokomořských sedimentů z Ománského zálivu, Cullen a další (40) provedl rekonstrukci detailního záznamu holocenního kolísání místního exportu prachu na základě mineralogických a geochemických indikátorů větrem vzniklých sedimentů z mezopotamských zdrojů (Obr.4). Podle celé řady radiokarbonových měření, je na dně Ománského zálivu patrný dramatický, zhruba 300 let trvající nárůst větrem navátých vápenců a uhličitanů, který začíná před 4025 +/- 125 lety. Izotopové (87SR/86Sr) analýzy ukazují, že nánosy eolitického (větrem naneseného - poz.překl.) prachu pocházejí z mezopotamských zdrojů (40) (Obr.4). Geochemická podobnost úlomků vulkanické tephry (tuf, pyroklastický materiál - pozn. překl.) nalezených v Tell Leilan a v hlubokomořském jádru sedimentů a také další důkazy svědčí o tom, že kolaps Akkadu a klimatické změny probíhaly synchronně (40). Zvýšená regionální aridita (vyprahlost -poz.překl.) je rovněž indikována zvýšenými eolickými nánosy křemene v sousedství jezera Van na horním toku řeky Tigris (41) a paleoklimatickými záznamy z Levantu (42). Kombinace archeologických a paleoklimatických důkazů prokazují, že náhlá změna klimatu byla klíčovým faktorem vedoucím k zániku této vysoce složité společnosti.
    ...

    Cultural Responses to Climate Change During the Late Holocene

    Peter B. deMenocal

    ...
    Akkadian collapse (Mesopotamia, ca. 4200 calendar yr B.P.). Under the rule of Sargon of Akkad, the first empire was estab-lished between ca. 4300 and 4200 calendar yr B.P. on the broad, flat alluvial plain between the Tigris and Euphrates Rivers (37). Akkadian imperialization of the region linked the productive but remote rain-fed agricultural lands of northern Mesopotamia with the irrigation agriculture tracts of southern Mesopotamian cities. After ~100 years of prosperity, however, the Akkadian empire collapsed abruptly at ca. 4170 +/- 150 calendar yr B.P. (37, 38). Archaeological evidence documents widespread abandonment of the agricultural plains of northern Mesopotamia (37) and dramatic influxes of refugees into southern Mesopotamia, where populations swelled (37, 39) (Fig. 3). A 180-km-long wall, the "Repeller of the Amorites," was built across cen-tral Mesopotamia to stem nomadic incursions to the south. Resettlement of the northern plains by smaller, sedentary populations occurred near 3900 calendar yr B.P., ~300 years after the collapse (37). The stratigraphic level representing the collapse at Tell Leilan, northeast Syria, is overlain by a thick (~100 cm) accumulation of wind-blown silts, which was devoid of artifacts (37), suggesting a sudden shift to more arid conditions. Social collapse evidently occurred despite archaeological evidence that the Akkadians had implemented grain storage and water regulation technologies to buffer themselves against the large interannual variations in rainfall that characterize this region (37).

    Using a deep-sea sediment core from the Gulf of Oman, Cullen et al. (40) reconstructed a detailed record of Holocene variations in regional dust export based on mineralogical and geochemical tracers of wind-borne sediments from Mesopotamian sources (Fig. 4). Closely dated by a sequence of calibrated radiocarbon dates, the Gulf of Oman core documents a dramatic ~300-year increase in eolian dolomite and carbonate, which com-menced at 4025 6 125 calendar yr B.P. Isotopic ( 87 Sr/86 Sr) analyses demonstrate that the increased eolian dust was derived from Mesopotamian sources (40) (Fig. 4). Geochemical similarity of volcanic tephra shards found at Tell Leilan and in the deep-sea sediment core provided further evidence that the Akkadian collapse and climate change events were synchronous (40). Enhanced regional aridity is also indicated by increased eolian quartz deposition in nearby Lake Van at the headwaters of the Tigris River (41) and by paleoclimate records from the Levant (42). The combined archaeological and paleoclimate evidence strongly implicates abrupt climate change as a key factor leading to the demise of this highly complex society.
    ...

    Názorný je obrázek 4.

     

    Fig. 4. Mesopotamian paleoclimate and the collapse of the Akkadian empire. Detailed radiocarbon dates of archaeological remains at Tell Leilan, northeast Syria, document the abandonment and incipient collapse of the Akkadian empire near 4170 6 150 calendar yr B.P. (37). A late Holocene record (40) of Mesopotamian aridity was reconstructed by quantifying wind-borne sediment components in a deep-sea sediment core from the Gulf of Oman, which is directly downwind of eolian dust source areas in Iraq, Kuwait, and Syria. The severalfold increase in eolian dolomite and calcite commencing at 4025 +/- 125 calendar yr B.P. reflects an ~300-year interval of increased Mesopotamian aridity. A Mesopotamian provenance for this dust peak is indicated from detrital (mineral) fraction Sr (and Nd) isotopic analyses, which show a marked shift toward the measured Mesopotamian ( Tell Leilan abandonment) composition (40). Solid triangles indicate calibrated calendar ages of radiocarbon dates on monospecific planktonic foraminifera.
    Obr.4 Paleoklima v Mezopotámii a zánik Akkadské říše. Podrobné radiouhlíkové datování archeologických nálezů v Tell Leilan, v severovýchodní Sýrii, dokládá opuštění a počínající zánik Akkadské říše přibližně před 4170 +/- 150 lety (37). Pozdně holocénní doklad (40) sucha v Mezopotámii byl získán stanovením množství částic (vzniklých působením větru) sedimentů v hlubokomořské sedimentační zóně Ománského zálivu, který je přímo "po větru" k oblastem zdroje eolického prachu v Iráku, Kuvajtu a Sýrii. Mnohočetný přírůstek eolických dolomitů a kalcitů počínající před 4025 +/- 125 lety odráží zhruba 300-letý interval nárůstu sucha v Mezopotámii. Mezopotamský původ tohoto prachu (nebo popílku - pozn.překl.) je indikován izotopovými analýzami detritických (nerostných) frakcí Sr (a Nd), které ukazují nápadný posuv směrem k naměřeným mezopotamským (zánik Tel Leilan) kompozicím (40). Plné trojúhelníky ukazují kalendářní období kalibrované radiouhlíkovým datováním monokultur planktonové foraminifery.

    Stručné shrnutí:

    Kolem roku 2170 př.n.l. (+/- 150 let) došlo k náhlému zániku akkadské říše. Zemědělské nížiny severní Mezopotámie, původně zavlažované dešti, byly postiženy rychlým nástupem velmi suchého klimatu. Došlo k sociálnímu kolapsu i přes to, že zde již existovala infrastruktura zajišťující překonávání krátkodobých období neúrody a sucha. Oblast se vylidnila, část obyvatelstva přesídlila do jižních částí Mezopotámie. Teprve kolem roku 1900 př.n.l. se opět na opuštěném území začali usazovat první stálí obyvatelé.
    Ve větrem vytvořených nánosech prachu či popílku se vyskytuje tephra. Také usazeniny na dně Ománského zálivu ukazují na dramatický nárůst přísunu prachu či popílku z Mezopotámie, trvající asi 300 let. Tyto usazeniny obsahují také tephru. Kombinace archeologických a paleoklimatických důkazů prokazují, že náhlá změna klimatu byla klíčovým faktorem vedoucím k zániku akkadské společnosti.

    Otázkou zůstává důvod náhlé klimatické změny. Studie se zmiňuje o nálezu vulkanické tephry v usazeninách lokality Tell Leilan v SV Sýrii. A usazeniny podobného složení (rovněž včetně tephry) byly nalezeny i na dně Ománského zálivu, kam byly větrem zaneseny z Mezopotámie kolem roku 2024 +/- 125let. Takové je i Sitchinovo datum použití "zbraní hrůzy"uveřejněné již v roce 1985!
    Odkud se tedy vzal spad tephry a vápencového i uhličitanového prachu na tak rozsáhlém území a co zapříčinilo rychlý nástup velmi suchého klimatu? Nevíme nic o existenci vulkánu, který by mohl být zdrojem spadu popílku. Nemůže toto vše vysvětlit teorie Zecharii Sitchina?

    Pokračování příště...
     


    [1] Sitchin Zecharia.  Případ ďábelského větru. Fantastická fakta, 3/2003
    [2] Zecharia Sitchin. 1985. Kroniky země, Kniha III: Války bohů a lidí. Praha. 2001
    [3] Peter B.deMenocal. Cultural Responses to Climate Change During the Late HoloceneScience 2001 April 27; 292: 667-673
        


    Vytvořeno: 16.04.2003


    [Akt. známka: 0,00 / Počet hlasů: 4] 1 2 3 4 5
    | Autor: Pavel Mat. | Vydáno: 16. 04. 2003 | Aktualizováno: 00. 00. 0000 | 22653 přečtení | Počet komentářů: 145 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

    Vytvořeno prostřednictvím phpRS. Copyright Pavel Matušinský     Email: pavel_m@email.cz

    Redakce neodpovídá za obsah článků ani komentářů, které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce. Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků.