Putujte s námi proti proudu k zapomenutým zdrojům,
seznamte se s poselstvím našich předků pro tuto dobu!
Úvahy zasahující do oblastí duchovního poznání, historie,
mytologie, náboženství, archeoastronomie i antropologie.
Nově: Proroctví, politika, současnost a budoucnost našeho světa.

Rubriky
Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Poslední komentáře
  • Re: ??:
    "Nikoliv úvaha. V dalších pokračováních se chystám uvést řadu faktů ... " (Václav Havel - český Faust)
  • ??:
    "Naštěstí je to jen vaše ..úvaha ..., mylná ..." (Václav Havel - český Faust)
  • Re: vdaka:
    "Dobrý den a děkuji za poděkování. Jen bych rozlišoval mezi křesťan ... " (Duše do nebe)
  • Re: Citace z Matouše:
    "Dobrý den, děkuji vám za upozornění. Překlep jsem opravil. S pozdr ... " (Jan Křtitel)
  • Re: :
    "V článku uvádím, že to, že židovský kalendář začíná návštěvou nejv ... " (Nibiru - kdy přiletí?)
  • vdaka:
    "Uzasna stranka..velka vdaka autorovi...presne toto zamlcovane pozn ... " (Duše do nebe)
  • Etika

    Následnictví

    Bible - Etika -- Následnictví a incest

        

    Následnictví a incest

     

    Encyklopedie Diderot[1] :
         incest, krvesmilstvo – manželství nebo pohlavní styk mezi bezprostředně příbuznými osobami. Jednotlivé kultury považují za incestní vztahy, které v jiných kulturách mohou být tolerovány nebo se jim i dává přednost.

    Dnes považujeme například sňatek bratra a sestry za přinejmenším společensky nevhodný, byť se jedná třeba o sourozence nevlastní. Jinak tomu bylo ve starověku. Zde naopak mohlo být partnerství bratra a "poloviční" sestry ceněno a pokud z něj vzešel mužský potomek, měl mnohé výsady. Včetně dědického práva a to dokonce i na úkor nevlastního bratra, byť by byl starší a prvorozený.

     

    Bohové

    Pokud byli všichni bohové potomky jediného Stvořitele, pak i jejich manželství byla vlastně incestní. Také první dva lidé měli za svého otce Stvořitele, byli tedy nejen prvním párem ale i sourozenci. Podle Ernesta Bornemana[a] obsahují téměř všechny mýty o vzniku světa a původu člověka incest - nejprve incest bohů, pak incesty prvních lidí.

    Manželství sourozenců se ve vladařských rodech stávalo po vzoru bohů povinností v Sumeru, Egyptu, Persii, jihovýchodní Číně, Siamu či Incké říši.

     

    Bible

    Podle Hebrejské bible k manželstvím mezi nevlastními sourozenci patřil i svazek mezi Abrahámem a Sárou.  O tom, že Sára byla nevlastní sestra Abrahámova, se dočteme v příběhu z Egypta. Mojžíš tam zamlčel, že Sára není jen jeho sestra ale také manželka. Gerarský král si vzal Sáru za ženu, ale dříve než se k ní intimně přiblížil, ho bůh varoval. A tak pravda vyšla najevo:

    CEP[3]
         Genesis 20:9
    Abímelek tedy zavolal Abrahama a řekl mu: "Jak ses to k nám zachoval? Čím jsem se proti tobě prohřešil, že jsi na mne a na mé království uvedl takový hřích? Dopustil ses u mne něčeho, co se přece nedělá."

    Genesis 20:12
    Ona také vskutku je má sestra; je to dcera mého otce, ale ne dcera mé matky; stala se mou ženou

    Sára tedy byla Abrahámovou poloviční sestrou, měli stejného otce, ale jiné matky. A stala se i jeho první ženou.
    První biblický patriarcha Abram (Abrahám) a jeho žena Sáraj (Sára) se nemohli dočkat potomka. Sáraj tedy svému muži navrhla, aby pojal za ženu i jejich otrokyni Hagar. Ta mu vskutku porodila syna - Izmaela. Izmael byl tedy prvorozeným synem s výsadou stát se Abrahámovým následníkem. Bůh Yahweh však Abrahámovi sdělil, že jeho následovníkem bude někdo jiný - dosud nenarozený syn Sáry. Abrahám tomu nemohl uvěřit, on i jeho žena již byli velmi staří. Ale stalo se tak. Sára porodila Abrahámovi syna Izáka. Abrahám se velice trápil tím, jak vyřešit otázku svého nástupnictví. Měl teď dva syny,  prvorozeného syna Izmaela se svou další manželkou - otrokyní Hágar a druhorozeného Izáka, syna jeho první ženy a nevlastní sestry Sáry. Božstvo Elóhím však potvrdilo své rozhodnutí - Abrahámovým nástupcem bude Izák:

    CEP Genesis 21:12[2]
         Bůh však Abrahamovi řekl; „Netrap se pro chlapce a pro tu otrokyni; poslechni Sáru ve všem, co ti říká, neboť tvé potomstvo bude povoláno z Izáka.

    Příběh Abraháma patří do tzv. pra-otecké doby, kterou biblisté označují rozmezí 19. až 17. stol. př.n.l .  Do pozdějšího období (1500 - 1000 př.n.l.)  je zařazován příběh další biblické manželské i sourozenecké dvojice Amnón a Támar. [7]

     

     

    Egypt

    V Textech pyramid čteme o vzniku našeho světa. Bůh Atum oplodnil sám sebe a porodil dvojici bohů Šov a Tefnut. Ti přivedli na svět boha země Géb a bohyni oblohy Nút. Z jejich spojení povstali bohové Usir a Eset, Sutech a Nebthet. Spojením sourozeneckých bohů se rodili další bohové a vznikal svět. Farao jako ztělesnění boha jej napodoboval i svým manželstvím.

    Na stéle nalezené v Horním Egyptě, poblíž hranice s Núbií, je popsán způsob výběru následovníka etiopského krále:[6]

         Věděli, že příští král má být vybrán mezi královskými bratry, jenže který to bude? Šli tedy do Amonova chrámu pro věštbu. Jakmile "proroci a vrchní kněží" vykonali potřebné obřady, vojevůdci představili bohu jednoho z královských bratří, avšak nic se neozvalo. Pak představili druhého bratra, který se narodil králově sestře. V té chvíli bůh promluvil, řka: „To je váš král.To je váš vládce." A tak vojevůdci korunovali tohoto bratra, jenž přijal královský úřad poté, co ho božstvo ujistilo o své podpoře. 

    Následnictví etiopského krále tedy obdržel ten z jeho synů, kterého králi porodila jeho sestra.

    Sňatky faraónů s jejich sestrami či dokonce dcerami patřily k egyptské tradici. Nejednalo se o pouhé rituální svazky, z těchto spojení se rodily děti, mnohdy budoucí vládcové Egypta. V Nové říši byl král Ahmos I. (cca. 1550-1525 př.n.l.) synem vládce Kamose a jeho sestry Ahhotep II. Také Ahmos I. se oženil s vlastní sestrou Ahmose-Nefertari. Jeho třetí syn a nástupce Amenhotep I. (cca. 1525-1504 př.n.l.) se oženil se svou sestrou Ahmose-Meritamon, jejich syn však zemřel.
    Královna Hatšepsut (cca. 1479-1458) se provdala za svého nevlastního bratra Thutmose II. Po její smrti však praxe incestních sňatků na čas končí. Obnovují ji až makedonští Ptolemaiovci ve snaze upevnit svou vládu nad Egyptem.[5]

    Ptolemaios II. (309 - 246 př.n.l.) zapudil svou manželku a vzal si svou vlastní sestru Arsinoe. Provedl to v souladu s egyptskou tradicí, pro Řeky však již byl královský incest nepřijatelný. Ptolemaios se oženil se svou sestrou z praktických politických důvodů, ve snaze více se přiblížit většinovému egyptskému obyvatelstvu. Sebe prohlásil za živoucího boha a sestru-manželku za bohyni.

    Co bylo povoleno králům, neplatilo pro každého. Sexuální styky mezi blízkými příbuznými byly odsuzovány už ve starém Egyptě.

       
    Mince s vyobrazením Ptolemaia II. a Arsinoe II[3]

    Řecko

    Bohové starého Řecka měli řadu incestních vztahů. Zeus, vládce Olympu, měl za manželku Héru, svou sestru. Podle Homéra (8.stol.př.n.l.) se šest Aiolových synů oženilo se svými sestrami. Později dramatik Euripides (480-406 př.n.l.) připustil, že pouze jediný Aiolův syn měl incestní vztah se svou sestrou, i tak však vzbudil velké pobouření mezi Řeky. Nakonec musel své divadelní dílo přepracovat.
    V Athénách bylo r. 451 př.n.l. alespoň povoleno manželství nevlastních sourozenců, pokud měli téhož otce.
    Sňatek egyptského vládce Ptolemaia II. se svou sestrou Arsinoe Řekové silně kritizovali. Např. básník Sótadés vtipkoval: "Do nedovolené díry strkáš hřebík!" Za svou prostořekost byl utopen.[5]

     

    Důvod incestních sňatků

    Důvodů pro incestní sňatky bylo více. Vzorem mohli být mnozí bohové. Např. v kosmogonických systémech starého Egypta byli bohové potomky jediného Stvořitele. všechna jejich manželství tedy byla incestní.

    Snahou bylo bránit se politické nestabilitě, povstáním ze strany levobočků apod.  Důležitým faktorem byla snaha nerozptylovat rodinné jmění. Dcera, která dědila majetek rodičů si tak brala svého nejbližšího svobodného příbuzného. Dědic pocházel ze stále stejné rodiny.[5] 


    Podle Jamese Frazera[4] se ve starověkém Egyptě dědil nárok na královský trůn v ženské linii (po přeslici). Právo vládnout však bylo dáno pouze mužům. Faraon se tedy oženil se svou sestrou či dcerou aby zajistil svému budoucímu synovi nástupnictví.

     

    Konec následnictví

    V Bibli je přednostní následnictví potomka otce a matky, coby rodičů a zároveň polovičních sourozenců, zmiňováno u Abraháma, Sáry a jejich syna Izáka. Období patriarchů a tedy i působení Abraháma a Izáka se nejčastěji klade do období 2000 až 1800 př.n.l. Tehdy se tedy dle božích pokynů stal druhorozený Izák následníkem před Abrahámovým prvorozeným synem Izmaelem.

    V poslední knize Zákona/Tóry - Deuteronomium, jejíž vznik a úpravy jsou datovány do rozmezí 1500 až 550 př.n.l., je již prosazováno klasické následnictví prvorozeného syna. O případných nárocích později narozených potomků vzešlých ze spojení partnerů, kdy matka je poloviční sestrou otcovou, se zde nepíše.

    CEP[2], Deuteronomy 21:15-17
         Má-li někdo dvě ženy, z nichž by jednu miloval a druhou by nemiloval, a porodí mu syny milovaná i nemilovaná, ale prvorozený syn bude synem nemilované, v den, kdy bude dávat, co mu patří, svým synům do dědictví, nemůže dát právo prvorozenství synu milované na úkor prvorozeného syna nemilované. Vezme ohled na prvorozeného syna nemilované a dá mu dvojnásobný díl všeho, co má, protože on je prvotina jeho síly, jemu náleží právo prvorozenství.

     

    .........  pokračování příště .........

     


    [a] Ernest Borneman. německý sexuolog. 1915-1995. Viz.[5]

    [1] Diderot s.r.o. 1999. Encyklopedie Diderot 2000 na CD ROM
     
    [2] Ekumenická rada církví v ČSR. Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad. 1984. /CEP/  V elektronické formě SW Bibleworks. 
     
    [3] Přispěvatelé Wikipedie, Ptolemaios II. Filadelfos [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2010, Datum poslední revize 12. 05. 2010, 02:29 UTC, [citováno 14. 05. 2010] < http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ptolemaios_II._Filadelfos&oldid=5331441>
     
    [4] Frazer James Gregor. Zlatá ratolest. 2007. ISBN978-80-7380-017-8.
     
    [5] Redaktoři časopisu Epocha. Sňatky se sestrami: Hřích? Ne! Nutnost! Epocha Speciál. Jaro 2010. RF Hobby, s.r.o.
     
    [6] Sitchin, Zecharia. 1995. Setkávání s bohy. Dobra. 2002
     
    [7] Schwartz, Marco. 1997. Láska v bibli. Ikar. 2002
     
        
       

    Vytvořeno: 05.02.03


    Související články:
    Pečeť VA 243 - Dvanáctá planeta? (17.03.2006)
    Nibiru - kdy přiletí? (10.03.2003)
    [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
    | Autor: Pavel Mat. | Vydáno: 03. 02. 2003 | Aktualizováno: 14. 05. 2010 | 16456 přečtení | Počet komentářů: 67 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

    Vytvořeno prostřednictvím phpRS. Copyright Pavel Matušinský     Email: pavel_m@email.cz

    Redakce neodpovídá za obsah článků ani komentářů, které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce. Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků.