Mýty prvotního času

Nebeští pastevci

Kdysi dávno démoni sypali ze shůry lektvary, k zotročení člověka i veškerého života na zemi. Na pomoc byli vysláni pastevci, kteří pásli obrovská nebeská zvířata, požírající lektvary démonů. Život na zemi byl zachráněn.

 

Stručný obsah mýtu

I stalo se na konci věku, že lidská zlovolnost dosáhla vrcholu. Člověk ve své pýše odvrhnul dary stvořitele a přestal ctít odvěký řád. Sám sebe prohlásil za vrchol stvoření s právem páchat nepravosti.

Tehdy černí králové, doposud žijící skrytě, seznali, že nastal jejich čas ovládnout celý svět. Promlouvali o lásce, svobodě a lidskosti, ve skrytu však podněcovali k nesvárům, rozvraceli města i celá království, šířili nemoci, hlad a chaos. I to jim bylo málo, a povolali na pomoc démony. Dle jiné tradice přišli démoni sami od sebe ovládnout zemi a černí králové jim v tom pomáhali. Nikdo nevěděl, odkud démoni přišli, zda z hlubin, nebeských výšin, či jiných světů. Nepocházeli ze zeměplochy. Lidé je ve své zaslepenosti nemohli spatřit, slyšet, ani se jich dotknout, a tak zprvu nevěřili, že někdo ničí jejich svět. Ale ani černí králové netušili, že byli oklamáni a že i oni jednou démonům propadnou.

Démoni se převtělili do mnoha lidských vládců a začali řídit svět podle svého. Potřebovali ještě více oslabit člověka i mocnosti přírodních živlů, a zmnožit lidskou zlobu, která je živila. Na nebi sváděli hrozné boje s nebeskými ochránci. Pouštěli na ně větry s otráveným prachem a smrtelné lektvary. Shůry začal otrávený prach padat i na zem a trávit veškerý život, vodu i vzduch. Příroda i společnost se začala vymykat řádu a propukal chaos. Sucho střídaly záplavy, kdy z nebes padaly kusy ledu i kapky velikosti vejce. Podzemní ohně se draly na povrch a způsobovaly požáry, zem se otřásala, blesk střídal blesk a mocný vítr dusil a ničil vše. Dravci v moři i na pevnině útočili na člověka a lidé napadali jeden druhého i sami sebe, propadajíc šílenství. Černí králové, kteří se živili krví a utrpením dětí a toužili býti bohy, si nyní museli chystat úkryty jak červi hluboko v zemi.

Sešly se duchovní mocnosti, aby rokovaly o osudech lidí a země. Jedni již odmítali dále snášet lidskou zlovolnost a brali se k odchodu do jiných světů. Stále zde ale byli mocní, věřící v očistu a záchranu lidského rodu. Vyslali nebeské pastevce, aby vysoko na nebi ochočili pradávné tvory tam žijící a pásli je. Do rukou dostali pastevci světelné biče. Pasoucí se tvorové, pro které člověk nikdy neměl pojmenování, začali požírat otrávený prach a lektvary démonů. Jakmile byl jeden každý tvor naplněn, uhodili s ním pán větru a paní vody dolů na zem a tam je vstřebal pán skal. V místě, kde se to stalo, lidé později nacházeli v hornině žíly různých kovů, působících nemoci a smrt.

Dlouho předlouho trvala nebeská pastva, dokud nebyly nebe a mraky opět očištěny. Dlouho trvaly strázně a boje. Z lidí přežili spravedliví, kteří nenechali do svých těl vpravit démonský lektvar, jejich duše i těla zůstala pro démony nestravitelná. Ostatní byli pohlceni nebo vzati pryč.

Vydáno: 5. 7. 2023
Upraveno: 28. 7. 2023