Duše zahrady (20.)
Duše zahrady (20.)Zamořená obloha, jedovatý déšť
Voda je život, pro lidi, zvěř i rostlinstvo. Vodu pro zavlažování naší zahrádky bereme i ze sudů, kam proudí dešťová voda. S tím je asi konec. Zahrádka vydala varování. Pokud déšť naplní sud, lze vodou zalévat jen dva dny. Poté začíná být voda znehodnocena, stává se nebezpečím pro zahradu. Za dva dny ve stojaté vodě propukají procesy s výsledkem podobným zamoření těžkými kovy. Je to důsledek toho, co se sype ze shůry z oblak, co zamořuje ovzduší, mraky i déšť. Je to den či dva, kdy si zahrádka alespoň na chvíli pookřála. Sluneční paprsky opět dávají sílu, bylinám, keřům i stromům se lépe dýchá. Clona na nebi se odhrnula a vše s úlevou vydechlo. Voda shůry se pročistila. Dívám se na nebe, je opět takové, jaké bývalo dříve. Pokud
je bezmračné, modrá se nad hlavou bez křižujících se čar z letadel. Pokud se
objeví mraky, pak jsou to mračna, jaké jsem znal dříve. Osvěžující deštíky
se střídají s teplem slunce. Mnohé se alespoň na chvíli vrátilo do normálu.
I lidem se prý nyní dýchá lépe.
|
||||
|