Praha - posvátná architektura. Kříž kostelů v Praze (II.)

Románské rotundy a slunovratové linie

Lidé orientovali své stavby podle nebes již od nepaměti. Snažili se o harmonii mezi světem pozemským a nadzemským, posilovali řád proti chaosu a zároveň získávali praktickou možnost měření času. V Evropě to byli již staří Etruskové, naši moudří předchůdci, kteří svá města vytyčovali z imaginárního středu křížem orientovaným podle pohybu nebeských těles. Římané po nich tyto principy převzali a po nich další a další. Praha je příkladem takového kultovního členění prostoru včetně obzorového kalendáře.

Psali jsme o pěti kostelních věžích na Novém Městě pražském, které nechal vystavět Karel IV. tak, aby vytvářely kříž. Všechny věže byly ve svých vyšších patrech osmiboké. Středem kříže je věž kostela svatého Apolináře, stojícího na návrší. Speciální kříže na vrcholcích všech pěti osmibokých věží tak vytvářely v prostoru pyramidu - čtyři rohy s pátým, vyvýšeným, tyčícím se uprostřed.[1] [a]

Obr. Praha -  Nové město - pět kostelů rozmístěných ve tvaru kříže.[1]

V Praze lze najít i další příklady posvátné geometrie, kdy stavby byly umísťovány v krajině tak, aby ji posvěcovaly. Vyberme stavby pocházející z dob mnohem starších, než byla éra Karla IV. Jde o románské rotundy, vytvářející opět kříž. Podstatné zde však nebylo prostorové umístění vrcholků staveb s kovovými kříži ale astrální zaměření rotund vůči Slunci.

Románské rotundy - kříž

Pět rotund z románské éry tvoří kříž. Délka obou ramen je zhruba stejná - 2.4 km. Rotundy byly postaveny v 10. a 11. století.

Obr. Praha - pět románských rotund vytváří kříž.[b]

Rotunda je typ stavby na kruhovém půdorysu typický pro předrománský a románský sloh, tedy období raného středověku (9. až 11. století). Jde o nejstarší dochované křesťanské stavby (kostely) na našem území.
Rotundy mají loď o kruhovém půdorysu doplněnou na východní straně o apsidu (půlkruhový nebo podkovovitý výklenek, v němž je umístěn oltář). Apsida je zaklenuta konchou, klenbou tvaru čtvrtiny koule. Rotundy mohou mít i více apsid. Rotunda bývá zaklenuta kupolí. Vnitřní prostor zpravidla osvětlují malá, polokruhově ukončená románská okénka a také válcový nástavec procházející střechou a opatřený podvojnými románskými okénky, tzv. lucerna.

Pět pražských rotund bylo postaveno tak, že tvoří kříž o délce ramen zhruba 2,4 km. Středem kříže je rotunda Nalezení svatého kříže. Jedno rameno bylo vytyčeno rotundou sv. Víta (nyní součást katedrály sv. Víta)  a sv. Longina. Druhé rameno tvořila rotunda sv. Klimenta (zbořena, nyní kostel) a sv. Filipa a Jakuba (zbořena).

Rotunda Nalezení svatého Kříže Souřadnice 50°4′58,19″ s. š., 14°24′53,05″ v. d. Románská rotunda Nalezení svatého Kříže, tradičně nazývaná také kostel svatého Kříže Menšího (pro odlišení od kostela svatého Kříže Většího v zaniklém cyriátském klášteře). Její vznik je kladen do doby po roce 1125. Podle legendy stojí rotunda na místě rybníka.[3] Rotunda se vyznačuje zvlášť dokonalou stavební technikou. Rotunda sv. Kříže je ve středu tzv. kříže raně středověkých kostelů, který vznikne propojením katedrály sv. Víta s rotundou sv. Longina a kostela sv. Klimenta s dnes již zaniklým kostelem sv. Filipa a Jakuba na Smíchově.[3]

Obr. Rotunda Nalezení sv. kříže.[3]

Rotunda svatého Víta Souřadnice 50°5′27″ s. š., 14°24′2″ v. d. Rotunda svatého Víta je zaniklý kostel Pražského hradu, předchůdce dnešní katedrály sv. Víta. Rotunda byla založena knížetem Václavem kolem roku 930. Byla postavena u posvátného pahorku Žiži a kamenného knížecího stolce (nastolovacího trůnu).[2] Dnes se nad místem někdejší jižní apsidy rotundy s hrobem svatého Václava nachází svatováclavská kaple. Rotunda byla zbořena při stavbě baziliky probíhající od roku 1060. Zvláštní pieta byla věnována hrobu sv. Václava v jižní apsidě rotundy, který zůstal zachován na původním místě. Také jižní stěna apsidy byla začleněna do jižní boční lodi baziliky. I za Karla IV. byla sv. Václavovi věnována největší pozornost a nad hrobem, původně v malé apsidě rotundy, zbudována nejhonosnější a nejvýznamnější kaple katedrály.[4]

Obr. Rotunda sv. Víta (černě) na pozadí pozdější románské baziliky (červeně)a dnešní katedrály (modře).[4]

Sledování slunovratu

Postavíme-li se o letním slunovratu do portálu staroměstské mostecké věže zasvěcené sv. Vítovi na Karlově mostě (rovněž zasvěceném sv. Vítovi), spatříme zapadat Slunce do míst, kde stojí oltář s ostatky sv. Víta. Častým atributem soch sv. Víta bývá zlatá sluneční koule.^[12]
Spojnice katedrály sv. Víta se Staroměstskou mosteckou neleží přímo na slunovratové linii. Slunce nad oltářem sv. Víta můžeme pozorovat proto, že v daném okamžiku již stojí výše nad obzorem.
Blíže slunovratové linii stojí jiná mostecká věž - Malostranská. Ta leží přímo na spojnici bývalé rotundy sv. Víta, rotundy sv. Kříže a rotundy sv. Longina.

Rotunda svatého Longina (sv. Štěpána) Souřadnice 50°4′35,5″ s. š., 14°25′32,29″ v. d. Rotunda svatého Longina (původně svatého Štěpána) byla postavena na počátku 12. století a nejprve byla zasvěcena sv. Štěpánovi, kdy sloužila také jako farní kostelík osady Rybníček, která se v těchto místech rozvíjela od 10. století. Ulice, na které dnes rotunda stojí, se jmenuje Na Rybníčku. Po založení Nového Města pražského Karlem IV. v polovině 14. století byl v těsné blízkosti rotundy vybudován nový kostel sv. Štěpána a rotunda byla přesvěcena na počest sv. Longina.[5] Štíhlá rotunda sv. Longina bývá spojována také s jednou pražskou astronomickou zajímavostí. Její spojnice s rotundou sv. Kříže na Starém Městě, s Malostranskou mosteckou věží a s chrámem sv. Víta ukazuje azimut letního a zimního slunovratu platný pro 11. a 12. století. Osada Rybníček je zmiňována již v 10. století. Nacházely se zde posvátné prameny.[9]

Obr. Rotunda sv. Longina.[5]

Kostel svatého Klimenta Souřadnice 50°5′31″ s. š., 14°25′44″ v. d. Kostel svatého Klimenta na Novém Městě je gotický kostel, který se nachází v Klimentské ulici v lokalitě zvané Poříčí. Své zasvěcení získal díky uloženým ostatkům papeže sv. Klimenta, které byly do českých zemí přineseny Konstantinem a Metodějem. Ve sklepení dnešního kostela byly nalezeny základy původně půlválcové apsidy, nadzemní zdivo bylo pravděpodobně opukové. Předrománský kostel vznikl v místě brodu přes Vltavu již koncem 10. století. Pak zde stávaly postupně dva románské kostely. Ten starší zanikl na přelomu 11. a 12. století, koncem 12. století byl nahrazen novým románským kostelem, který sloužil až do přelomu 14. a 15. století. Nahrazen byl kostelem, který zde stojí po různých úpravách dodnes.[6]

Obr. Kostel sv. Klimenta.[6]

Kostel svatého Filipa a Jakuba Souřadnice 50°4′35″ s. š., 14°24′18″ v. d. Kostel svatého Filipa a Jakuba v Praze na Smíchově stával do roku 1891 na dnešním Arbesově náměstí. Původně románský kostel prošel gotickou a barokní přestavbou. Byl zbořen v roce 1891 i přes protesty veřejnosti. Při vyklízení kostela se udála řada událostí, vysvětlovaných jako zásah shůry. Zbytky základového zdiva, skryté pod navážkou, byly v roce 2003 prohlášeny za kulturní památku.[7] Románský kostelík sv. Jakuba v Zahradách či na Újezdě, sestávající z polokruhové apsidy a čtverhranné lodi, zde stával zřejmě již na počátku 13. století, resp. již ve 12. století, někdy je zmiňován i původ v 11. století. Na místě, kde kostelík stával, je v dlažbě vyznačen kříž. Pod kostelíkem se údajně nacházely rozlehlé podzemní prostory.[8]

Obr. Kostel ze zadní strany, s románskou polokruhovou apsidou (akvarel z roku 1891).[7]

Rotundy, voda a podzemí

Výše uvedené rotundy mají jednu věc společnou. Stály u vody - blízko řeky, pramene či přímo na místě bývalého rybníka.

Rotunda Nalezení svatého Kříže byla postavena podle legendy přímo na místě rybníka. Pokud tomu tak skutečně bylo, lze si položit otázku, proč musela být rotunda postavena zrovna zde, kde založení stavby bylo jistě složitým úkolem.

Rotunda svatého Víta byla postavena vysoko na skalnaté vyvýšenině nad řekou, na posvátném pahorku Žiži. Blízko ní vyvěral silný vodní pramen, Svatováclavská studánka. Od ní protékal potůček roklí směrem k dnešnímu Valdštejnskému náměstí.^[2]

Rotunda svatého Longina (původně svatého Štěpána) stála v osadě zvané Rybníček, tedy jistě v blízkosti vody.

Rotunda v místě dnešního kostela svatého Klimenta vznikla v místě brodu přes Vltavu.

Poslední rotunda stála v místě dnes již zbořeného kostela svatého Filipa a Jakuba. Zde nemáme informací o žádném vodním zdroji, lze jej však předpokládat (vzniklo zde náměstí, kde vždy bývaly studny). Nacházely se zde podle legend rozlehlé podzemní prostory.

Rotundy a Slunce

Rozmístění románských rotund na půdorysu kříže může být samo o sobě pouhou náhodou. Vždyť v Praze stálo i několik dalších rotund. Také spojení s vodou a podzemními prostory může být náhodné. Stavby ve středověku vyrůstaly zejména tam, kde byl v blízkosti nějaký zdroj vody.
 

Geolog, astrolog a publicista Milan Špůrek ale upozornil na vztah zmiňovaných románských rotund ke slunovratové linii.[9] Z posvátného místa Žiži na Pražském hradě bylo kdysi možné sledovat východ slunce během zimního slunovratu nad osadou Rybníček. Během letního slunovratu byl vidět naopak západ slunce nad vrcholkem Žiži. Mnohé odpovídá tomu, že i proto zde byly postupně postaveny rotundy. A svědčí o tom i jejich názvy. Již jsme zmínili všeobecně známý jev, kdy lze při letním slunovratu sledovat ze Staroměstské mostecké věže západ Slunce nad  Pražským hradem. Azimutu slunovratu platného pro raný středověk se ale více blíží spojnice rotundy sv. Longina, rotundy sv. Kříže, Malostranských mosteckých věží a chrámu sv. Víta.[f]

Obr. Slunovrat nad katedrálou lze sledovat od Staroměstské mostecké věže. [14] Jde o západ Slunce při letním slunovratu. Slunce nejprve projde velkou jižní věží katedrály (pod ní je pochován sv. Václav), pak označí východní věž (zde spočívají ostatky sv. Vojtěcha) a zapadne v místech uložení ostatků sv. Víta.

Obr. Praha - spojnice rotundy sv. Víta, Malostranských mosteckých věží, rotundy sv. Kříže a rotundy sv. Longina se blíží slunovratové linii dané západem Slunce při letním slunovratu a východem Slunce při zimním slunovratu.

Pokud bychom sledovali z Pražského hradu směr Malostranské mostecké věže, rotunda sv. Kříže a rotunda sv. Longina (dnes jsou však skryty zástavbou), mířil by náš pohled k horizontu do míst východu Slunce při zimním slunovratu. V opačném směru pak na horizontu leží místo západu slunečního kotouče při letním slunovratu. Tyto směry určují jednu ze dvou slunovratových linií.

Slunovratové linie

Člověk již odpradávna dělil rok na čtyři období, ohraničené jarní a podzimní rovnodenností a letním a zimním slunovratem. Byly to klíčové mezníky roku a lidé z mnoha důvodů potřebovali vědět, kdy tato období rovnodenností a slunovratů nastávají. Jedním ze způsobů alespoň přibližného určení období slunovratu a rovnodennosti bylo sledování míst východů či západů Slunce nad horizontem. Zvláště zajímavé bylo sledování slunovratů, kdy se pomalé posouvání míst východů či západů slunečního kotouče nad horizontem jakoby zastavilo ve své extrémní pozici. Několik dnů po sobě vycházelo Slunce na obzoru téměř na stejném místě. Při letním slunovratu byl nejdelší den, při zimním zase nejkratší. Při letním slunovratu vycházelo a zapadalo Slunce nejseverněji (a mělo na obloze nejdelší dráhu), při zimním slunovratu zase nejjižněji (s nejkratší dráhou po obzoru). Tyto mezní, slunovratové pozice Slunce nad obzorem lidé často fixovali nějakou významnou dominantou na obzoru. Pokud se Slunce blížilo této určené pozici, znamenalo to příchod slunovratu.

Pokud lidé z určitého stanoveného místa pozorovali Slunce vycházející či zapadající v době slunovratu, hleděli v tom okamžiku směrem po slunovratové linii. Slunovratová linie byla určena pozorovatelským místem a určitým bodem na horizontu, kde bylo lze hledat sluneční vycházející či zapadající kotouč při slunovratu. Z jednoho pozorovatelského místa tak mohly být určeny čtyři slunovratové linie, mířící směrem ke slunečnímu kotouči:

- vycházejícímu při letním slunovratu
- vycházejícímu při zimním slunovratu
- zapadajícímu při letním slunovratu
- zapadajícímu při zimním slunovratu

Tyto linie tak vytvářely kříž, kdy ale ramena na sebe nebyla kolmá.

Pražské slunovratové linie

Určit přesně azimut slunovratové linie v dané lokalitě není jednoduché. Jde o to stanovit bod na obzoru, kde z daného místa uvidíme při slunovratu vycházet či zapadat Slunce. Pak je třeba bod zaměřit - určit jeho topografický azimut.^[d]

Pro Prahu nám teoreticky vychází azimut zimní slunovratové linie při východu Slunce zhruba 127°až 129° (při ideálních pozorovacích podmínkách a nízkém horizontu). V tomto směru bychom měli vidět vycházet sluneční kotouč při zimním slunovratu. Přesně opačný směr ukazuje na západ Slunce při letním slunovratu. Letní slunovratový západ by tedy měl mít azimut 307°až 309°.^[c]

Azimut východu Slunce při letním slunovratu nám vychází přibližně 51°až 53°. Zimní slunovratový východ by měl azimut 231°až 233°.

Spojnice rotundy sv. Víta a rotundy sv. Longina má azimut 132°.
Spojnice bývalého kostela sv. Filipa a Jakuba a kostela sv. Klimenta má azimut 47°.

Obr. Praha - pět románských rotund vytváří kříž. Červeně jsou označeny spojnice krajních rotund (i s hodnotou azimutu). Žlutě jsou uvedeny přibližné azimuty východů a západů Slunce při slunovratech.

Kříž románských rotund byl orientován téměř v souladu se slunovratovými liniemi. Teoretický rozdíl činí dle našich propočtů 3°až 5°. Při skutečném pozorování v terénu se ale rozdíl může zmenšit. Azimut, na kterém můžeme spatřit vycházející Slunce, ovlivňuje řada faktorů včetně výšky horizontu. Lze tedy říci, že pokud bychom stáli v centru kříže u rotundy sv. Kříže, pak směr k bývalé rotundě na Pražském hradě ukazuje západ Slunce při letním slunovratu. Opačný směr k rotundě sv. Longina ukazuje místo, kde bude Slunce vycházet při zimním slunovratu.
Linie k bývalé rotundě sv. Klimenta ukazuje k východu Slunce za letního slunovratu. Opačný směr míří přes bývalou rotundu sv. Filipa a Jakuba k západu Slunce při zimním slunovratu.
Rozdíly v azimutech staveb a azimutech slunovratů jsou zanedbatelné.

Věděli lidé ve středověku o slunovratové orientaci rotund? Nasvědčovala by tomu jména svatých, kterým byly kostely zasvěceny:

rotunda	jméno	datum svátku	slunovraty či rovnodennosti v roce 1100
sv. Víta	Vít	15. 6.	letní slunovrat 15. 6. 1100
sv. Longina (původně sv. Štěpána)	Štěpán	26. 12.	zimní slunovrat 15. 12. 1100
sv. Filipa a Jakuba	Filip a Jakub	Filipojakubská noc 30. 4.	jarní rovnodennost 14. 3. 1100
sv. Klimenta	Kliment	23. 11.	podzimní rovnodennost 16. 9. 1100

Svátky svatých dobře korespondují s dobou slunovratů. U rovnodenností odpovídají jména svatých alespoň ročnímu období (Filip a Jakub - jaro, Kliment - podzim).

M. Špůrek upozorňuje ve svém díle Praga mysteriosa, že na slunovratových liniích leží kromě výše uvedených románských rotund také další významné středověké stavby - kostely sv. Martin (Řepy), P. Marie, sv. Štěpán a Šebestián (Dolní Liboc), sv. Matěj (Šárka), sv. Petr a Pavel (Bohnice), sv. Jan Křtitel (Chabry), sv. Pankrác, sv. Markéta (Břevnov), sv. Václav (Prosek), sv. Maří Magdalena (Přední Kopanina).^[9]

 

Dnes již zástavba v okolí našich pěti rotund a kostelů neumožňuje pohled k horizontu. Pouze z okolí Pražského hradu lze spatřit východní obzor. Pokud bychom se tedy zadívali někde z blízkosti Svatováclavské kaple Svatovítské katedrály směrem dolů k rotundě sv. Kříže a přes ni ke vzdálenější rotundě sv. Longina, hleděli bychom do míst na horizontu, kde vychází Slunce o zimním slunovratu. Tímto směrem zároveň leží Jeruzalém (azimut 132°). Podle některých badatelů i to bylo záměrem, vždyť Karel IV. plánoval vytvořit v Praze nové Svaté město. Základní osa Prahy To, že by jedno rameno kříže (spojnice rotundy sv. Víta, rotundy sv. Kříže a rotundy sv. Longina) bylo nasměrováno záměrně k Jeruzalému, je jen stěží uvěřitelné. M. Špůrek udává jiné a racionálnější vysvětlení vzniku této linie.[9] Z kultovní vyvýšeniny zvané "Žiži" v místě dnešního západního ukončení katedrály sv. Víta bylo kdysi vidět ke kultovnímu okrsku osady Rybníček. Tam vyvěraly posvátné prameny. To, že ve směru pramenů vycházelo nad obzorem Slunce při zimním slunovratu, nepovažovali naši vzdálení předkové za náhodu ale potvrzení, že se jedná o posvátnou linii.

Obr. Spojnice Prahy s Jeruzalémem má azimut 132°. Stejný azimut má spojnice rotundy sv. Víta, rotundy sv. Kříže a rotundy sv. Longina. Jedno rameno kříže tedy opravdu míří do Jeruzaléma, města božího hrobu.[h] Podle Pražských pověstí a legend Josefa Svátka z r. 1883 nechal rotundu Sv. Kříže postavit kupec, který byl při křížové výpravě uvězněn v křesťanské kapli ve Svaté zemi a slíbil, že - vrátí-li se - nechá vystavět obdobnou kapli v Praze. Je rovněž zajímavé, že sv. Štěpán i sv. Longinus byli umučeni v Jeruzalémě.[17]

M. Špůrek tuto linii označuje za základní osu (cardo) pražského prostoru: "Geneticky se tato linie postupně vyvinula z původně slunovratové přímky, spojující kultovní okrsek osady Rybníček (u sv. Štěpána) s kultovní vyvýšeninou zvanou "Žiži" v místě dnešního západního ukončení katedrály sv. Víta. Druhé rameno, mající význam osy decumanus, spojuje přes rotundu sv. Kříže v románské době založené kostely sv. Klimenta (v Klimentské ulici) a sv. Filipa a Jakuba na Smíchově, který stál v areálu dnešního Arbesova náměstí a v roce 1891 zanikl."^{[9] [g]}

Azimut osy cardo odhaduje M. Špůrek na 135°.^{[9] str. 30}

Dodejme, že posvátné místo zření na vrchu Žiži leželo přesně v místech, kde je dnes do betonového lože vetknut žulový obelisk, zaslepující toto posvátné zřídlo. Spojnice mrákotínského obelisku s dnešní rotundou sv. Longina (a posvátnými prameny, dnes již rovněž zaslepenými, které pravděpodobně vyvěraly v blízkosti pozdější rotundy) má azimut 129,7°. To je již téměř přesný azimut východu zimního slunovratového Slunce.
Ať už výchozím bodem bylo přímo posvátné panovnické zřídlo na skalnatém výčnělku vrchu Žiži či místo poblíž, kde byla později postavena rotunda sv. Václava, jednalo se o významnou kultovní  pozorovatelnu. Odtud byl v období zimního slunovratu pozorován sluneční kotouč vycházející nad obzorem. Východ Slunce při zimním slunovratu patřil odpradávna k nejvýznamnějším okamžikům roku. Ve směru této slunovratové linie ležely posvátné prameny (pozdější lokalita Rybníček), rovněž významné obřadní místo. Později zde byla postavena rotunda sv. Longina (původně sv. Štěpána). Mezi rotundou sv. Václava a sv. Štěpána byla postavena rotunda sv. Kříže. Nemohla ležet přesně uprostřed vzhledem k blízkosti řeky Vltavy. Od ní pak byly vytyčeny směry k dalším rotundám. Na severu směrem k východu Slunce při letním slunovratu byla postavena u brodu přes Vltavu rotunda sv. Klimenta. Na opačné straně pak rotunda sv. Filipa a Jakuba. Je pravděpodobné, že před výstavbou rotund zde již po dlouhá staletí existovala kultovní místa zasvěcená Slunci.

Praha zasvěcená Slunci

Základní osa Prahy směřuje z Pražského hradu k východu Slunce při zimním slunovratu. V opačném směru ukazuje k západu Slunce při slunovratu letním. Pokud kdysi lidé stáli u posvátných pramenů (později osada Rybníček a dnes rotunda sv. Longina), mohli při letním slunovratu sledovat Slunce zapadající přímo nad posvátným vrcholkem Žiži, dnes Pražským hradem.

Letní slunovrat byl spojován se Svantovítem a později i svatým Vítem. Svantovít byl často zobrazován se čtyřmi tvářemi obrácenými do čtyř směrů, což mohlo ukazovat na čtyři významné milníky roku spojené se Sluncem - dva slunovraty a dvě rovnodennosti.  Uctívání sv. Víta začal u nás podle legend prosazovat kníže Václav, patron českého národa. Svatý Vít se měl stát symbolickým nástupcem pohanského boha Svantovíta, který ale byl v našich krajích uctíván místy ještě v době Karla IV. Václav nechal na vrchu Žiži vybudovat kolem roku 930 knížecí kostel - dnes známý jako rotunda sv. Víta. Rotunda byla ve své době nejvýznamnějším českým kostelem a stala se centrem celé české církve a státu. Dnes se nad místem někdejší jižní apsidy rotundy s hrobem svatého Václava nachází svatováclavská kaple. A právě odtud či od blízkého posvátného zřídla byla kdysi dávno orientována hlavní slunovratová linie. Praha je tak dodnes spojena katedrálou svatého Víta i slunovratovými liniemi s pradávnou úctou ke Slunci.

Obr. Čtyřhlavý idol nalezený v polském Wolinu je považován za zpodobnění slovanského Svantovíta. Na obrázku novodobá kopie původního idolu.[16] Je možné, že podobný symbol Svantovíta stával kdysi dávno na místě dnešní rotundy sv. Kříže, aby každá z jeho čtyř tváří hleděla k obzoru do míst, kde při slunovratech vychází či zapadá Slunce.

Pokračování Karlův most a slunovrat

Vytvořeno: 28. 9. 2019