Konec věku (I.)
Mýty a skutečnost - Konec věku (I.)Události a znamení konceČlověk se již mnoho a mnohokrát bál toho, že svět spěje k záhubě a v reakci na lidské zlo přijde shůry velký trest, katastrofa či konec všeho. Ale lidstvo je stále zde a žije. Znamená to, že různá varování před koncem světa byla a jsou pouhé báchorky? V naší společnosti asi stále převládá názor, že duše neexistuje, že nad námi nestojí žádná vyšší duchovní autorita, že člověk je mírou všech věcí a vše je tedy relativní. Člověk je prý pánem světa a téměř vše má pod kontrolou, snad s výjimkou na nás nezávislých přírodních kataklyzmat. Čas je lineární a v dlouhodobém průměru se vše zlepšuje. Proč bychom se tedy měli obávat nějakého konce popisovaného v proroctvích a náboženských knihách?
Ostatně, ani s naší pyšnou, liberálně-demokratickou civilizací není evidentně vše v pořádku a situace se spíše zhoršuje. Pokud existuje nějaká jistota, pak ta, že vše v našem světě jednou skončí. A někteří vědci začínají opatrně připouštět, že duše snad opravdu existuje a že člověk možná není jedinou inteligencí. Pak může mít smysl začít se ptát, zda zánik lidských společenství přichází nahodile nebo je řízen nějakými pravidly či dokonce podřízen vyššímu řádu světa. Existují nějaké cykly s dopadem na naši civilizaci? Jaký bude osud naší společnosti, našeho světa? Existuje nějaké varování před možným koncem? Lze v posledních věcech člověka hledat nějaké ponaučení, smysl a záchranu? EschatologieNauka o posledních věcech se nazývá Eschatologie (z řeckého έσχατος eschatos, „poslední“; λόγος logos, „slovo, nauka“). Jedná se o prazvláštní disciplínu, protože žádný badatel, zabývající se problematikou eschatologie, zřejmě nezažil svou smrt či zánik lidské společnosti. Konec člověka či celého společenství se vymyká našim přímým, osobním zkušenostem a jsme logicky k těmto věcem nedůvěřiví. Ostatně, tak je to v našem světě asi moudře zařízeno, že skrytě věříme v naši věčnou existenci a jsme nedůvěřiví k řečem o konci světa. Eschatologie se podle definice zabývá posledními otázkami člověka (smrt jednotlivce) či posledními otázkami světa (zánik lidstva).[2] V dalším se pokusíme přednostně věnovat prostoru mezi těmito mantinely, tedy konci naší lidské kultury či moderní civilizace, aniž tím automaticky myslíme konec lidstva jako celku. Přesto budeme používat ve zkratce i pojmu konec světa. Existuje nepřeberné množství různých mýtů, proroctví, vizí a
náboženských textů, které varují před koncem světa. Pojednává se v nich o lidské duši, nesprávném životu,
hříchu a zlu, soudu, trestu či milosti, zániku či znovuzrození. Jak se tedy vyhnout omylům a falešným zvěstovatelům konce světa ale zároveň být varováni, pokud by se opravdu schylovalo k něčemu takovému? Události a znamení konceMoudří jistě předvídali, že zde bude docházet k omylům a mylné interpretací
neutrálních přírodních dějů. Věděli, že se kdykoliv mohou objevit i síly
uvádějící lidstvo
v omyl, strašíc jej falešnými poplachy aby rezignovalo a
nevěřilo pak již ničemu. Až by se pak přiblížilo nebezpečí opravdového konce, málokdo z lidí by
byl připraven.
Ve třech novozákonních evangeliích (Matouš, Marek, Lukáš) nalezneme pasáž, ve které Ježíš Kristus promlouvá o událostech a znamení, která budou předcházet skonání věku. Jde o tzv. Olivetskou promluvu, ve které Ježíš vysvětluje učedníkům bouřlivé události přicházejícího konce. V Matoušově evangeliu nalezneme dva klíčové pojmy k poznání skonání věku: Bible (TIS[3] a CEP) Matouš 24:1-4
I my se zde seznámíme s těmito událostmi a znameními konce a budeme pátrat, zda se vyskytují i v jiných náboženských textech a proroctvích a hlavně, zda již nejsme svědky jejich manifestace. Zároveň si připomeňme slova filosofova: "Nakonec všechno dobře dopadne. A když to nedopadne dobře, tak to ještě není konec."
Pokračování - Panta Tauta - Toto všechno
|
||||||||||||||||||||||||||
|