|
Mýty - Velká sfinga (II.)
Tajemství Velké sfingy
Velká sfinga v sobě skrývá tajemství. Pokud se podle
legend člověk setká se sfingou, musí rozluštit její hádanku, jinak
zemře. Po tisících letech jsme tělo Sfingy vymanili z písečného
zapomnění. Zodpovíme na její hádanku?Podle tradice odměřuje lidský čas na zemi
a je s ní úzce svázán
osud lidské civilizace. Pokud by došlo k jejímu zničení, bude zničen i
člověk.
Sfinx a její hádanka
V řeckém dramatu Oidipus
hlídá mýtická sfinx přístup k městu Théby. Kdo neuhodne její hádanku
je zabit.
Osud k ní nakonec přivedl Oidipa, člověka s životem plným zvratů, vítězství
a pádů. Hrdina správně zodpověděl její hádanku a sfinx se vrhla do moře.
Již dříve však poskvrnil Oidipus své ruce lidskou krví a nebylo pro něj
záchrany, svému tragickému osudu nakonec neunikl. [4]
[g] |
|
Obr: Oidipus a sfinga. Obraz na amfoře (450-440 př.n.l.[5] |
Starořecká sfinx byla mýtickým tvorem s tělem lva, křídly
dravce, hadím ocasem a hlavou krásné ženy. I v novodobém pojetí si stále uchovává symboliku
tajemství a v moderním umění představuje symbol záhadnosti ženy. Do řecké
mytologie se sfinx dostala ze starověkého Egypta, kde dodnes stojí Velká
sfinga zahalená tajemstvím.
Podle prastarých tradic Sfinga odměřuje
lidské věky. Pokud člověk včas pochopí její hádanku a správně si na ni
neodpoví, pak mu bude vyměřen další dlouhý věk k životu zde na zemi. Pokud
se člověk poselstvím Sfingy nepoučí nebo dokonce Velkou sfingu zničí, jeho věk zde na zemi
záhy skončí. |
|
Obr: Velká sfinga v Gíze[4] |
Velké hodiny
Podle egyptské tradice střeží Sfinga místo Počátku času.
Místo je zdrojem obrovské magické moci prostírající se nad celým krajem.[2]
Dle další tradice skrývá Sfinga velké hodiny lidských věků.
Upozorňuje na blížící se čas konce starého věku a počátku věku nového. Jak
tomu máme rozumět? Jedním z vysvětlení by mohl být jev zvaný precese zemské
osy.[a] Sfinga může sloužit
jako obrovské hodiny precesních věků.
Sfingu v Nové egyptské říši nazývali Hor-em-akhet
(Hór na horizontu). Hor byl staroegyptský bůh nebes, slunce a světla.
Sfinga je obrácena tváří přesně na východ. Při obou
rovnodennostech v roce tedy hledí přímo na vycházející Slunce a souhvězdí,
na kterém Slunce leží. Mezi nejvýznamnější dny roku patří od
pradávna jarní rovnodennost.
V naší době při jarní rovnodennosti míří pohled Velké sfingy na rozmezí
souhvězdí Ryb a Vodnáře. Hodiny Sfingy tedy ukazují končící věk Ryb
a začínající věk Vodnáře. |
|
|
Podle některých badatelů však Sfinga ukazuje i na dobu, ve
které byla vytvořena. Souhvězdí, které leželo jako pozadí za vycházejícím
Sluncem označovalo astronomický věk. Pozorovatelné však bylo souhvězdí,
které vycházelo na východě těsně před východem Slunce a bylo považováno za
nosiče Slunce.
Zakladatel archeoastronomie Norman Lockyer přišel již koncem
19. století s myšlenkou, že sfinga, napůl lev a napůl žena, symbolizuje
rozhraní souhvězdí Lva a Panny. Tam stálo letní slunovratové Slunce ve
4. tisíciletí př.n.l. [6]
Naši předkové však zřejmě nepočítali
věky podle postavení Slunce při letním slunovratu. Důležitější byla jarní
rovnodennost a zimní slunovrat.
Lví tělo Sfingy je
více spojováno s precesním věkem Lva. Za věk Lva je někdy
považováno období 10 970 až 8810 př.n.l.
Pokud je Sfinga značkou rovnodennosti pro věk Lva, pak např. podle Grahama Hancocka ukazuje
na období zhruba 10 970 až 8810 př.n.l.[2]
Sfinga tedy mohla začít lidem odměřovat čas někdy v 11. tisíciletí př.n.l.Někteří badatelé jsou ještě přesnější. Podle nich odpovídá
rozmístění Sfingy a tří blízkých pyramid nejlépe konstelaci hvězd v r. 10
450 př.n.l.
Robert Bauval tvrdí, že kompozice tří hlavních pyramid v
relaci k Nilu odpovídá postavení tří hvězd pásu souhvězdí Orion k
Mléčné dráze v roce 10 450 př.n.l. [2]
[h]
|
|
Při jarní rovnodennosti v roce 10 450 př.n.l. se Sfinga dívala na
souhvězdí Lva těsně před tím, než se zde vynořilo Slunce.[2] |
Tehdy v době blízké jarní rovnodennosti (10 450 př.n.l., 17.6.) leželo na východním
obzoru těsně před rozedněním skutečně souhvězdí Lva. Lev byl tedy
poslední souhvězdí zvěrokruhu nad východním horizontem, které bylo
viditelné před východem Slunce. Slunce však stálo v hlavě souhvězdí
Panny i když toto souhvězdí nebylo samozřejmě v záři Slunce viditelné:
Obr. Konstrukce postavení souhvězdí a slunce v období jarní
rovnodennosti (17.6.) r. 10 450 př.n.l. při pohledu z Gízy. Svítá, Slunce
leží dosud pod horizontem v hlavě souhvězdí Panny. Nad východním
obzorem, kde míří pohled Sfingy, leží souhvězdí Lva.[b]
|
Badatelé Robert Bauval
a Graham Hancock upozorňují na zajímavou korelaci mezi oblohou a
stavbami v Gíze,
která nastala v dobách okolo r. 10 500 př.n.l. Souhvězdí Lva bylo za jarní
rovnodennosti domem Slunce. Krátce před úsvitem se nad východním obzorem
majestátně usadil nebeský Lev, jakoby připravoval místo pro východ
Slunce. Sfinga se lvím tělem tak
hleděla přímo na souhvězdí Lva, svůj nebeský
protějšek. Přesně po její pravici, nad jižním obzorem, kulminovaly hvězdy pásu Oriona
ve své nejnižší poloze za posledních 13 000 let.
Okolo r. 10 500 př.n.l. se Orion nacházel, při svém 26 000 let trvajícím
cyklu, ve svém nejnižším postavení na obloze.[c]
A právě díky tomuto cyklu se hvězdy Orionova pásu dostaly v období
okolo r. 10 500 př.n.l. , při své kulminaci nad jižním obzorem, do postavení co nejvíce odpovídajícímu rozmístění
pyramid v Gíze.
Pak se souhvězdí Lva na východním obzoru začalo ztrácet v prvních ranních paprscích rovnodennostního
Slunce, přímo před zraky Velké sfingy.
Obr. vpravo: Sfinga
zaměřená k souhvězdí Lva a pyramidy orientované k pásu Orionu při
východu Slunce o jarní rovnodennosti r. 10 500 př.n.l.[7]
|
|
|
Podle R. Bauvala
a G. Hancocka vytvářejí Sfinga, tři pyramidy v Gíze a Nil
velké hodiny ukazující do epochy okolo r. 10 500 př.n.l.[7]
[8] Dodejme, že v tomto věku ukazovala hlava nebeského draka (souhvězdí
Draka) přímo na severní nebeský pól.
Drak byl v pozici velice blízké zobrazení osmi hvězd v knize Amduat, které
popisovala cestu egyptským nadsvětím - Duatem.
Duat
Egypťané věřili v existenci jiného světa označovaného jako Duat. Nebylo
to však podsvětí v našem slova smyslu. Vchod do Duatu měl být někde v části
viditelné oblohy[9] ,
konkrétně nad východním obzorem, kde svítila jasná hvězda Sírius a souhvězdí
Orion těsně před úsvitem.[7]
[10] Tehdy otevíral Duat své brány duším
mrtvých. U jedné brány leželo souhvězdí Lva, u druhé, oddělené Mléčnou
dráhou, stál Sírius a Orion. R. Bauval doplňuje, že takový úkaz nastává jen
v určité fázi roku. Slunce vychází těsně za Orionem a Síriem v období
podzimní rovnodennosti. Okolo r. 10 500 př.n.l. otevíral Duat své brány
pouze při jarní rovnodennosti.[7]
Pokud duše prošla Duatem, mohla žít mezi živými a nikdy nezaniknout. V
egyptské Knize o tom, co se nalézá v Duatu (také zvaná kniha Amduat či Am-Tuat), je uvedena základní
podmínka pro ty, kdo usilují o věčný život. Je třeba, aby na zemi zbudovali
dokonalé kopie skrytého kruhu Duatu na těle Nut (oblohy).[11]
Byly snad stavby v Gíze a blízkém městě Onn (Heliopolis) vybudovány tak, aby
odpovídaly nebeským tělesům vymezujícím Duat na předjitřní obloze?
Podle knihy Amduat bylo třeba v Duatu projít
dvanácti místy a v každém splnit zkoušku. Čtvrtý a pátý oddíl byl
nazýván Království Sokarovo. Pátý oddíl je zajímavě
popsán:
Amduat - 5. oddíl.[13]
[14].
Vidíme ovál chráněný ze dvou stran
sfingami. V oválu stojí bůh Sokar na těle okřídleného hada.
Nad oválem se tyčí něco ve tvaru pyramidy s hlavou ženy na vrcholku.
Jedna sfinga nese hlavu ženy, druhá hlavu muže. Na vrcholu pyramidy
je hlava Isis, Paní pyramidy.[d] |
|
Amduat - 5. oddíl - detail.[13]
[14]. |
Toto zobrazení
někteří odborníci spojují s pyramidou a Sfingou v Gíze - viz.
obr.vpravo.
V základech pyramidy je ovál, temné území Sokarovo. V oválu leží
okřídlený had. Na něm stojí, držíc se křídel,
staroegyptský bůh Sokar. Had s křídly (tedy drak) byl podle knihy Amduat velkým božstvem a
Sokarovým
ochráncem. V pátém oddílu stojí na okřídleném hadovi prabůh Atum
(Tem), který na sebe v rámci cyklů stvoření bral podobu hada.
Postavy s lanem táhnou nebeskou bárku. Podle G. Hancocka roztáčejí oblohu v
precesních cyklech.[7] |
|
Pátý oddíl Duatu z Knihy o tom, co se nalézá v Duatu - obraz
porovnán s nekropolí v Gíze (JV pohled).[12] |
Význam symboliky knihy Amduat není dosud jednoznačně vysvětlen. Centrum
pátého oddílu tvoří ovál s okřídleným hadem a stojící postavou v jeho
středu, držící se křídel. Ovál tvoří základnu pyramidy. Co představuje
okřídlený had? Domníváme se, že se jedná o bytost symbolizovanou souhvězdím
Draka, o Velkého nebeského draka. Viz. také
Souhvězdí draka. V horní pasáži je nakreslena zvláštní tmavá kopule se
dvěmi sedícími ptáky. Podle badatelů se má jednat o posvátný Benben,
geodetickou značku středu světa či ženské lůno. Kopule je umístěna nad
středem okřídleného hada, přímo nad vrcholkem pyramidy a hlavou bohyně Isis.
My se domníváme, že by se mohlo jednat o symbol severního pólu ekliptiky,
kolem kterého se precesí zemské osy otáčí severní nebeský pól a tedy
symbolicky i celá nebeská obloha. Severní pól ekliptiky leží ve středu
souhvězdí Draka. Viz. také
Souhvězdí Draka II.
V jedenáctém oddíle Amduat je rovněž zobrazen okřídlený had.
Vlevo vidíme i druhého a menšího hada bez křídel. V jedné z verzí[f] Amduat
jsou hadi spojeni skupinou osmi hvězd ve tvaru souhvězdí Draka.
|
|
Amduat - 11. oddíl, začátek třetí úrovně.[13] Oddíl je rozdělen do tří úrovní. Třetí
nejvyšší úroveň byla spojena s nebesy. Na jejím začátku je zobrazeno
seskupení hvězd se dvěmi hady, jeden je okřídlený - viz. obrázek.
Křídel se dotýká prabůh Atum (Tem), který na sebe v rámci cyklů
stvoření bral podobu hada. Menší had nese sedící postavu (snad mumii) s označením JET-TA (věčnost). |
Domníváme se, že 11.
oddíl Amduat je věnován zejména problematice měření časových cyklů a
související nebeské symbolice. Okřídlený had (souhvězdí Draka) a
lví sfinga dvojího aspektu tak mohou mít spojitost s měřením času, s
nebeskými hodinami, jejichž ciferník se otáčí kolem severního pólu
ekliptiky.
Pokud se vrátíme k předjitřní obloze při rovnodennosti okolo r.
10 500 př.n.l., souhvězdí Draka se nacházelo ve stejné pozici, jako
skupina hvězd 11. oddílu Amduat. Brzy nad ránem se lidé mohli těšit
překrásnému pohledu. Přímo nad severním obzorem mířila hlava draka k
severnímu nebeskému pólu. Kousek vlevo stoupal kolmo vzhůru pás
Mléčné dráhy a v určitém okamžiku procházel přímo nad hlavami
pozorovatelů (a nad hlavou Draka) zenitem. Viz. obr. vpravo. |
|
Severní obzor, 10 500 př.n.l., 17.6. 3:37 při jarní rovnodennosti.[b] |
To vše může být samozřejmě jen náhoda. Jasné je, že v 5. oddílu stojí na
stráži u paty kopce ve tvaru pyramidy z každé strany jedna sfinga. Levá nese
hlavu ženy, pravá hlavu muže.
[e] Podle knihy Amduat musí putující duše rozřešit hádanky
pátého oddílu tak, aby mohla předstoupit před soud boha Usira, pána
vzkříšení a znovuzrození. Je zde, v pátém oddílu Amduat, původ řecké
legendy o Sfinx a jejích hádankách?
Drak a lev
Podle pradávných tradic náš svět hlídá nebeský drak a lev. Mají svůj
obraz v souhvězdí Draka a souhvězdí Lva. Víz také
Souhvězdí Draka.
Podle
G. Hancocka ukazuje Sfinga na věk Lva - před východem Slunce při
rovnodennosti hleděla na souhvězdí Lva ležící přímo nad východním
obzorem. Okolo roku 10 500 př.n.l. bylo postavení nebeských těles a
souhvězdí v souladu s uspořádáním Sfingy, Nilu a tří pyramid v Gíze. Vzhledem k precesi se postavení hvězd vůči Slunci mění a Sfinga s
pyramidami může sloužit jako precesní hodiny.
G. Hancock však dokládá existenci více staveb z různých epoch, které
nesou stejný záměr jako pyramidy a Sfinga v Gíze. V kambodžském Angkoru
byla vybudována skupina chrámů, která má zrcadlit souhvězdí Draka v
pozici, ve které se hvězdy nacházely v éře 10 500 př.n.l.
[7]
Hlavním parametrem precese je číslo 72. Slunce se posune precesí vůči
hvězdám o jeden stupeň za přibližně 72 let. Je
zajímavé, že chrámy Agkoru jsou vzdáleny od posvátného okrsku v Gíze
právě 72 stupňů zeměpisné délky. Úhlová
vzdálenost poledníků procházejících Gízou a Angkorem je přibližně 72°,
což představuje pětinu kruhu.
[7]
Pokračování příště.
|
[a] |
Vysvětlení precese - viz. série článků o precesi a starověkých
hodinách
Nosiči nebes a další pokračování. |
[b] |
Simulace v programu Stellarium 0.11.4 (Stellarium Developers).
www.stellarium.org |
[c] |
Orion se pohybuje během precesního cyklu nahoru a dolů po poledníku.
13 000 let stoupá ke své nejvyšší kulminaci a 13 000 let pak klesá ke
své kulminaci nejnižší (ztrácí svou výšku nad horizontem při kulminaci).
V nejnižším bodě tohoto cyklu se Orion ocitnul naposledy kolem r. 10 500
př.n.l. a příštího nejvyššího bodu dosáhne mezi léty 2000-2500 n.l. |
[d] |
U Velké pyramidy stával chrám bohyně Isis (Temple of Isis). Na
inventární stéle z období 26. dynastie je Isis nazývána Paní pyramidy
(Mistress of the Pyramid). |
[e] |
Tato verze Amduat je dostupná v díle E. A. Wallis
Budge The Book of Am-Tuat z r. 1905. Jeho kresby nejsou
doloženy fotografiemi původních předloh a jsou považovány za
méně přesné. Přesto se dle našeho názoru nejvíce blíží původním
tradicím. Jiné verze Amduat (např. Thutmosis II., Rameses VI.) obsahují změny plynoucí z
nepochopení původní symboliky. Obě sfingy např. nesou hlavu
muže. |
[f] |
Tato verze je dostupná v díle E. A. Wallis
Budge The Book of Am-Tuat z r. 1905. Jeho kresby nejsou
doloženy fotografiemi původních předloh a jsou považovány za
méně přesné. Přesto se dle našeho názoru nejvíce blíží původním
tradicím. Jiné verze Amduat (např. Thutmosis II., Rameses VI.) obsahují změny plynoucí z
nepochopení původní symboliky. |
[g] |
Podle R. Gravese byla thébská sfinga odvozena z thébské Měsíční
bohyně. Její tělo, složené z nesourodých částí, představovalo dvě
poloviny thébského roku. Lev symbolizoval mladý rok, had rok stárnoucí.
Znakem Théb byl lev.[15]
|
[h] |
Andrew Collins však tvrdí, že poloha tří pyramid v Gíze přesněji
odpovídá postavení hvězd v souhvězdí Labutě, než v pásu Oriona. Viz.
také
Stvoření světa. Orientace staveb na Labuť a Deneb.
|
|
[1] |
Velká sfinga v Gíze. In: Wikipedia: the free encyclopedia
[online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 6. 12. 2012
[cit. 2013-01-11]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%A1_sfinga_v_G%C3%ADze |
[2] |
HANCOCK, Graham. Otisky božích prstů: pátrání po počátcích i
koncích. Překlad Bohumila Kučerová, Daniel Anýž, Věra Šedá. Praha:
Columbus, 1998c1997, 460 s., [24] s. obr. příl. ISBN 80-859-2830-2. |
[3] |
Great Sphinx of Giza. In: Wikipedia: the free encyclopedia
[online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 6 January
2013 [cit. 2013-01-11]. Dostupné z:
http://en.wikipedia.org/wiki/Great_Sphinx_of_Giza |
[4] |
Sfinx (Řecko). In: Wikipedia: the free encyclopedia
[online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 14. 9. 2012
[cit. 2013-01-22]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Sfinx_(%C5%98ecko)
|
[5] |
Sphinx. AARON, J. Atsma. Theoi Project: Theoi Greek
Mythology [online]. 2000 - 2011 [cit. 2013-01-22]. Dostupné z:
http://www.theoi.com/Ther/Sphinx.html |
[6] |
TOMPKINS, Peter a With an appendix by Livio Catullo STECCHINI.
Secrets of the Great Pyramid. 1st Harper Colophon ed. New York:
Perennial Library [198-], c1978, 198u. ISBN 00-609-0631-6. |
[7] |
HANCOCK, Graham. Zrcadlo nebes: hledání ztracené
civilizace. Překlad Ivo Šmoldas, Věra Šedá. Praha: Columbus, 2003,
295 s. ISBN 80-724-9124-5. |
[8] |
BAUVAL, Robert a Graham HANCOCK. Strážce počátků.
AKTUELL. ISBN 80-88733-88-X. |
[9] |
FAULKNER, Raymond O. The ancient Egyptian coffin
texts. Oxford: Aris, 2004, 3 v. in 1. ISBN 08-566-8754-5. |
[10] |
HASSAN, Selim. Excavations at Giza. |
[11] |
BUDGE, E. The gods of the Egyptians, sv. I: or,
Studies in Egyptian mythology. New York: Dover Publications, 1969, 2
v. ISBN 04862205672. |
[12] |
BAUVAL, Robert G. THE EGYPTIAN STAR OF BETHLEHEM:
Excerpt from the book Secret Chamber. [online]. 2000 [cit. 2013-01-27].
Dostupné z:
http://www.robertbauval.co.uk/articles/articles/egstarbeth3.html |
[13] |
BUDGE. The Egyptian Heaven
and Hell: Volume 1. The Book Am-Tuat. 1905. ISBN
9781402194979. Dostupné z:
http://www.wisdomlib.org/egypt/book/the-book-of-am-tuat/d/doc4363.html |
[14] |
DOUGLASS A., White. A Tour of Atlantis or What
Happens in the Astral Realm - Hour Five: A Translation of the Ancient
Egyptian Text Amy Dewat. Delta Point Educational Technologies, 2009.
Dostupné z: http://www.dpedtech.com/Amduat_05.pdf
|
[15] |
GRAVES, Robert. Řecké mýty. Praha: Levné knihy
KMa, 2004, 738 s. ISBN 80-730-9153-4. |
|
|