Mýty - hvězdářství

Souhvězdí Draka II.

Mezoamerika

Mayové byli velice dobrými hvězdáři a s udivující přesností dokázali předpovídat pohyby nebeských těles. Zvláštní pozornost věnovali obloze přímo nad hlavami.

Kořeny mayské kultury lze hledat v kulturách Olméků a Izapy. Mayský kalendář (260 dní) pochází zřejmě z města Izapa.

Izapa

Na slavných stélách z Izapy lze spatřit různé motivy spojené s cyklickými ději v přírodě a zejména na noční obloze. K nejvýznamnějším postavám vytesaným na stélách patří božský krokodýl, had a jaguár. K dalším populárním motivům patřil světový/nebeský strom s ptákem na vrcholku a  další různé okřídlené bytosti. Kultura Izapy vrcholila v období 600 př. n. l. až 100 n. l. Podle některých badatelů představuje krokodýl Mléčnou dráhu a nebeský strom života. Krokodýl je zobrazen např. na stéle z Izapy č. 25 (obr. vpravo). Interpretace kamenných reliéfů se však značně liší.

Obr. Izapa Stela 25[6] - stéla č. 25 z Izapy. Zřejmě zobrazuje důležitou nebeskou událost. Vlevo stojí hlavou dolů krokodýl. Uprostřed je snad nebeský strom.

Domníváme se, že krokodýl spíše, než mléčnou dráhu, mohl představovat naše souhvězdí Draka. Na stéle může být vyobrazen jeden z nebeských darů lidstvu - znalost precese. Uprostřed je  osa světa se severním nebeským pólem. Nebeský pól se během předchozích staletí posunul ze souhvězdí Draka pod skupinu hvězd Malého vozu (600 př. n. l.). Muž držíc osu světa a klíč poznání ukazuje znalost nebeského tajemství precese. Na ose světa sedí papoušek - náš Malý vůz. Vlevo je nebeský krokodýl - naše souhvězdí Draka. Krokodýla, nebeský pól i papouška spojuje had - symbol znalosti cyklického posunu nebeského pólu. Zobrazení nebes na stéle 25 může odpovídat např. pohledu na noční oblohu v Izapě večer při jarní rovnodennosti.[b] Viz obr. vpravo.

Obr. Izapa, 600 př. n. l. Pohled na večerní severní oblohu při jarní rovnodennosti. Nebeský pól  se nachází pod Malým vozem, vlevo souhvězdí Draka. [a]

Mayové

Ekliptiku zobrazovali mayští hvězdáři jako dvojhlavého hada. Mléčnou dráhu považovali za světový/nebeský strom a představoval ji krokodýl či had. Zvláště významným bylo místo, kde se Mléčná dráha protíná s ekliptikou - blízko našeho souhvězdí Střelce. Zde viděli hlavu obludy - Kawak Monster. Část Mléčné dráhy, pozorovatelnou v zimním období, nazývali Had bílých kostí (White Boned Serpent). Druhé místo, kde protíná Mléčnou dráhu ekliptika a kterým procházelo slunce v zimě, nazývali Xibalbá - Ústa krokodýla či Ještěrka-jaguár.^[7]

V mayských mýtech se vyskytovali velice často draci, krokodýli a hadi. Draci sestávali z částí těl hadů, krokodýlů i jelenů a byli spojováni s nebeskými událostmi. Nevíme dosud, jaká všechna severní souhvězdí Mayové znali a jak je pojmenovali. Podle tradice Mayové viděli ve hvězdách našeho Draka opeřeného hada (tedy rovněž draka).

Řada odborníků ztotožňuje mayského nebeského hada Chicchan s naším souhvězdím Draka.[12]  Chicchan chránil náš svět, přinášel energii a představoval dualitu. V mayské kultuře K'iche se jednalo o božstvo Q'uq'umatz (Qucumatz, Gukumatz, Kucumatz). Podle legendy Popol Vuh pomohl opeřený had Q'uq'umatz stvořit lidstvo. Q'uq'umatz je považován za ekvivalent staršího yucatánského Kukulkana a aztéckého boha Quetzalcoatla.

Obr. Quetzalcoatl ve formě opeřeného hada - aztécký kodex Telleriano-Remensis (16. stol., Mexiko).[13]

Quetzalcoatl byl bohem devíti větrů (nebeského dechu ?). Aztécký hieroglyf opeřeného hada se sedícím válečníkem  představoval Devátý den větru (sign 9 Wind)^[13]. Se symbolikou opeřeného hada souvisí i glyf Devět hadích očí (9 Reptile Eye). Nabízí se srovnání s devíti draky staré Číny.

Obr. Xochicalco, Mexiko, chrám opeřeného hada (8. - 9. stol. n. l.). Kamenný reliéf s opeřeným hadem (Quetzalcoatl). V dolním levém rohu je glyf "9 hadích očí" - čtyři tečky (4) a linka (5) = 9.  Glyf mohl znamenat jméno či datum. Někdy bývá znak ztotožňován s devíti větry - symbolem Quetzalcoatla.[14]. Způsob psaní glyfu však může vyjadřovat záporné číslo -1 (4 - 5 = -1). Takový zápis měl symbolicky znázorňovat konec jednoho lidského věku.

S opeřeným hadem spojovali své jméno nejvyšší aztéčtí vládcové (podobně jako čínští císařové s drakem). Opeřený had představoval nebesa a k jeho uctívání sloužila i největší pyramida na světě v lokalitě Cholula.^[c]

Mnohé mayské stavby z předklasického období (od 2. tis. př. n. l.) byly orientovány na Plejády a hvězdu Eta Draconis (Aldhibain). Příkladem mohou být lokality la Blanca, Ujuxte, Monte Alto, Takalik Abaj aj.^[8]
Eta Draconis byla v období 1800 př. n. l. až 500 n. l. ideálním návěstím při měření roku. K její kulminaci (meridian midnight transit) docházelo každým rokem přesně ve stejný den.

Geoglyfy a uspořádány podle souhvězdí

Některé stavby by mohly odpovídat uspořádání hvězd v souhvězdí Draka. Není však dosud jasné, zda se nejedná spíše o náhodu.

V severní Americe, v oblasti Ohio, měl být okolo roku 1070 n. l. vytvořen rozsáhlý geoglyf o délce 411 metrů. Podle některých badatelů však uspořádání mohyly odpovídá době vzniku okolo roku 3000 př. n. l. Mohyla má podobu hada a snad zrcadlí souhvězdí Draka. Je rovněž zaměřena na slunovraty a rovnodennosti.[3] Obr. Great Serpent Mound - Ohio[4]

Obr. Great Serpent Mound a přiřazená souhvězdí Draka a Malého vozu.[4]

V asijské Kambodži byl v 11. a 12. stol. n. l. vybudován městský komplex Angkor Thom - Velké město. Podle G. Hancocka  jsou chrámy postaveny tak, aby kopírovaly rozmístění  hvězd Draka.^[5]

Křesťanská tradice

Někteří křesťané viděli v souhvězdí Draka hada strážícího strom vědění v boží zahradě Edenu. Drak/had byl také zosobněním Satana.

CEP^[1] Zjevení 12:9

Ve verších Zjevení vidí někteří badatelé symboliku přesunu nebeského pólu z Draka k sousednímu souhvězdí, tedy svržení Draka z nebeského pólu pryč. V dalších verších je možný odkaz na meteorický roj Drakonidy. Meteory létají zdánlivě ze souhvězdí Draka.

CEP Zjevení 12:3-4

Drak dříve zahrnoval více hvězd a byl rozsáhlejší, než jej známe dnes. Někdy k němu byly počítány hvězdy Malého vozu, které tvořily jeho křídla. Původně se prý křídla vinula i kolem Velkého vozu. Souhvězdí zvané Arctoe et Draco ještě na hvězdných mapách 17. století obtáčelo Velkou a Malou medvědici - viz obr. vpravo.

[2]

Souhvězdí Draka - nebeský střed

Souhvězdí Draka má dvě pozoruhodné zvláštnosti. Blízko dračího ocasu je umístěn severní nebeský pól. Nejblíže pólu je dnes hvězda Severka/Polárka (alfa U Mi) - ukazatel severního směru. V období mezi 4. a 2. tisíciletím př. n. l. však ležel severní nebeský pól přímo u hvězdy Thuban v souhvězdí Draka. Nebeský pól je bod, kolem kterého se zdánlivě otáčí naše nebeská klenba se souhvězdími. V dobách starých civilizací Sumeru či Egypta ukazoval Thuban velmi spolehlivě severní směr a kol něj se otáčela všechna souhvězdí naší oblohy. 

Přímo ve středu souhvězdí Draka se nachází severní pól ekliptiky. Jedná se o střed  kružnice, po které vlivem precese zemské osy putuje severní nebeský pól. Na místě severního nebeského pólu můžeme i menším dalekohledem spatřit Kočičí oko, jednu z nejjasnějších planetárních mlhovin (NGC 6543).

Obr. Kočičí oko[9] ležící na severním pólu ekliptiky.

Obr.[9] Souhvězdí Draka. Uprostřed se nachází severní pól ekliptiky (Northern Ecliptic Pole).  Nahoře leží severní nebeský pól (Northern Celestial Pole), který se postupně posouvá po vyznačené žluté kružnici. V období mezi 4. a 2. tisíciletím př. n. l. se severní nebeský pól nacházel u hvězdy Thuban.

Souhvězdí Draka lze rovněž chápat jako střed všech souhvězdí zodiaku/zvířetníku. Naše slunce, měsíc i planety procházejí po nebeské klenbě přes pozadí dvanácti (třinácti) zvířetníkových souhvězdí uspořádaných do kruhu. Rovina proložená zvířetníkovým kruhem dělí nebeskou sféru na dvě polokoule - severní a jižní. Pokud rozprostřeme severní nebeskou polokouli do roviny, uvidíme kruhovou hvězdnou mapu, jejíž hranice tvoří souhvězdí zodiaku. Ve středu pak nalezneme souhvězdí Draka.

Pokud si představíme kruh zodiaku jako rovník nebeské klenby, pak zcela nahoře (na severním pólu) trůní souhvězdí Draka.

Obr. Kruh zvířetníkových souhvězdí. Uprostřed je souhvězdí Draka.[11]

Obr. Blanchiniova planisféra -Planisphaerium Bianchini. Astrologická tabulka, 2. - 3. stol. n. l. Střed tvoří pól ekliptiky se souhvězdím Draka.[10]

K pólu ekliptiky míří i osa otáčení našeho slunce.

 

Dva aspekty

Podle tradice představuje souhvězdí Draka dvě spojené nebeské bytosti dvou aspektů. Jeden aspekt je z našeho pohledu pozitivní a působí ku prospěchu lidem. Bytost s opačným aspektem však působí  proti lidem a našemu světu.

Draci často vystupují ve stvořitelských mýtech. Drak hrál významnou roli, pozitivní či negativní, při vzniku našeho světa. 

*** pokračování příště ***

Vytvořeno: 21. 12. 2012