Mýty (II.)

Mýtické nadpřirozené bytosti

V mýtech, legendách i pohádkách vystupují velké postavy bohů či lidí, konající heroické činy. V pradávných vyprávěních se však setkáváme také s postavami menšími, hrajícími mnohdy jen vedlejší role, nikoliv však pro svět méně důležité.
Řadu těchto postav můžeme zařadit do škatulky nadpřirozených či mimosvětských přírodních bytostí nebo bytostí nebeských a polobožských.

Nebeské bytosti vystupují v rolích pomocníků bohů. Mohou pobývat zde na zemi, domovem jsou jim však často nebesa či vyšší duchovní sféry.
Přírodní bytosti obývají naši zemi a jsou velmi těsně spjaty s přírodou, zároveň však jakoby nebyly z našeho reálného hmotného světa.
Zajímavé je to, s jakou vytrvalostí si nadpřirozené bytosti udržují své místo v lidských prožitcích a folklóru. Čteme o nich v příbězích ze všech epoch a míst světa a i dnes existují svědectví lidí, kteří prý mají přímou zkušenost setkání s nimi.

Teorie o existenci nadpřirozených bytostí

Existuje jistě mnoho možností, jak vysvětlit fenomén nadpřirozených bytostí. Uveďme tři z nich:

1. Nadpřirozené bytosti mají zcela fyzikální povahu. Jejich výskyt je buď zcela výjimečný, nebo se mohou dokonale skrývat a maskovat. Je otázkou času, kdy se z říše mytologie přestěhují do světa ověřených vědeckých faktů.

2. Nadpřirozené bytosti jsou pouhou projekcí lidské mysli. Existují pouze jako výtvor naší představivosti. Mohou být patologickým jevem například při duševní nemoci, únavě apod.

3. Nadpřirozené bytosti reálně existují a jsou nefyzikální povahy. Existují nezávisle na lidské mysli, na tom, zda je vnímáme nebo ne.

Třetí teorie je v největším rozporu s dnešními poznatky vědy, zároveň ji však zastávají paradoxně lidé, kteří s nadpřirozenými jevy mají nejvíce zkušeností - šamani, extatikové, vizionáři či senzibilové.^[2]

Věda a nadpřirozeno

Existence nadpřirozených jevů je v příkrém rozporu s vědeckým způsobem myšlení. Terence McKenna tvrdí, že "Na vytěsnění ducha z viditelného světa bylo od okamžiku zrodu moderní vědy vynaloženo obrovské úsilí. Zjištění, že během tohoto procesu bylo opomenuto něco tak základního jako přítomnost inteligentních nadpřirozených bytostí komunikujících s lidskou rasou přímo na této planetě, by bylo nejen nesporným důkazem selhání zvolené metody zkoumání, ale s největší pravděpodobností by to znamenalo její konec."^[2]

Zjištění, že skutečně existují nadpřirozené bytosti, by ale ke konci vědy vést nemuselo. Naopak, změnilo by se sice vědecké paradigma chápání světa, věda by se však mohla odrazit k novým nedozírným objevům. A snad by mohlo začít docházet ke spojení racionalismu a spiritualismu v univerzálnější pohled na náš svět.

Nadpřirozené bytosti v lidské kultuře a mýtech

Existence nejrůznějších mimosvětských tvorů byla považována vždy a všude za něco přirozeného, snad s výjimkou posledních dvou století západoevropské  kultury. Ovšem i mezi námi jsou lidé, kteří údajně ještě neztratili schopnost tyto bytosti vidět či s nimi dokonce komunikovat.  Lidskou zkušenost setkávání s nadpřirozenými bytostmi máme zaznamenánu již od nejstarších mýtů.

K nebeským polobožským bytostem můžeme zařadit například biblické anděly, cheruby či serafy. Jejich existence je však popisována již v mnohem starších textech.

Mezi typicky přírodní nadpřirozené bytosti  patří víly, trpaslíci, skřeti, elementálové, vodníci či obři.

Je popsáno ohromné množství různých druhů nadpřirozených bytostí. Z podstaty věci však vyplývá, že vytvořit jednotnou a všeobecně přijímanou taxonomii je nemožné.  

Předchozí - Mýtus, mýty
Následující - Mýty, vědomí a nevědomí

Vydáno: 13. 07. 2008