Velká vymírání

Autor: Pavel Mat. <pavel_m(at)email.cz>, Téma: Katastrofy, Vydáno dne: 10. 01. 2007, Aktualizováno dne: 14. 08. 2015

Katastrofy-Katastrofy I -- Velká vymírání druhů a příčiny katastrof

Mýty - cykly věků

Velká vymírání

Ještě před nedávnem lidé považovali život na zemi za kontinuální proces, nepřerušovaný žádnými celosvětovými katastrofami, měnící se jen pozvolně evolucí nebo pevně nastavený Bohem někdy na samém počátku dějin. V Bibli se popisuje jen jedna jediná globální katastrofa - potopa světa. Pak se svět vyvíjel v relativním klidu až do dnešních dnů.

Bible, Genesis 8:18-22, CEP[1]
Noe tedy vyšel a s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů. Všechna zvěř, všechna havěť a všechno ptactvo, vše, co se plazí po zemi, vyšlo podle svých čeledí z archy.
Noe pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze všeho čistého ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné. I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: "Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.  Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země."

Paradigma klidného a postupného vývoje života se však začíná měnit. Lidé lépe poznávají historii Země a jsou si vědomi i mnohých nebezpečí, která by mohla negativně ovlivnit náš život.

Až do 20. století věda odmítala prastaré mýty a tradice popisující katastrofy, které  postihly lidstvo již mnohokrát v jeho historii a které vymezovaly konce i počátky dějin jednotlivých lidských kultur i celé civilizace. Globální klima bylo považováno za vysoce stabilní, měnící se pouze pomalu a postupně v průběhu mnoha stovek a tisíců let. V roce 1950 byly nalezeny důkazy toho, že některé výrazné změny klimatu se udály v průběhu několika tisíců let. V létech 1960 až 1970 byly potvrzeny nové teorie, které podstatně zkrátily odhady trvání velkých klimatických změn ovlivňujících zásadně lidstvo. Tyto velké změny mohly proběhnout již v rámci několika stovek let a ovlivnit život na celé zemi. V letech 1980 až 2000 věda přinesla důkazy (např. rozborem vrtů v ledovcích), že globální klima se může změnit zcela radikálně již v průběhu stovek či desítek let.[7]

Dnes již tedy víme, že v historii naší země došlo k řadě náhlých změn životního prostředí. Tyto změny byly někdy tak rychlé, že se mnohé životní formy nedokázaly přizpůsobit a zanikly.

Globální vymírání druhů

Paleontologie rozeznává několik etap velkých vymírání živých organismů na Zemi. Řada vědců tvrdí, že žijeme v úvodní fázi dalšího masového mizení druhů.

Stáří Perioda[a] Důvod Nález Následky
440 mil. let konec Ordoviku exploze blízké hvězdy (gama záření)   zánik 85% života v moři
370-360 mil. let konec Devonu ?   zánik mnoha druhů ryb a 70% bezobratlých
250-245 mil. let přelom Permu a Triasu srážka s meteoritem (10 km)   zánik 90 až 95% veškerého života
220-208 mil. let Trias ?   zánik mnoha mořských živočichů a některých suchozemských
60-65 mil. let konec Křídy srážka s meteoritem 100 km kráter Chixculub na mexickém poloostrově Yucatán zánik 75% živočichů vč. dinosaurů.

Důvody katastrof dosud nejsou jednoznačně prokázány. Mezi hlavní příčiny patřily zřejmě vulkanické erupce, dopady meteoritů a změny klimatu. Po každé vlně vymírání trvalo zhruba 10 mil. let, než byl obnoven život ve své plnosti. Mnohé druhy zanikly a uvolnily tak místo novým.

Podle teorie "tlaku a impulsu" (Press/Pulse theory) vyvolalo katastrofu vždy spolupůsobení několika faktorů. Teprve dlouhodobý "tlak" a významný "impuls" dohromady mohly vyvolat globální katastrofu.[2] [5] 

K dlouhodobým nepříznivým vlivům může patřit zvýšená vulkanická činnost, rozpad kontinentů, epidemie, změny v geomagnetickém poli Země, kosmické záření, změny slunečního záření či postupná změna klimatu. Impulsem pak může být dopad velkého meteoru nebo vlna  zhoubného záření z kosmu.

Přijde-li impuls v době tlaku, mohou být důsledky katastrofální. Podle I. Westa působí lidstvo současně jako tlak i impuls. Dlouhodobý tlak na přírodní prostředí je vyvíjen již od počátku zemědělské revoluce odlesňováním, lovem a domestikací živočichů i rostlin. Impulsem může být industrializace spjatá s enormní potřebou zdrojů a energií.[3] 

Cyklické vymírání druhů potvrdili R. Rohde a R. Muller z University of California v Berkeley v roce 2003. Vytvořili elektronickou databázi rodů fosilních mořských živočichů dle podkladů paleontologa Jack Sepkoski. Na základě analýzy databáze předložili důkazy o existenci cyklu vymírání živočišných druhů a opětovném zrodu dalších. Cyklus má délku zhruba 62 miliónů let.[8] 

Vymírání druhů ve svém důsledku umožnilo to, aby se na scéně objevil člověk. Je na nás, aby další katastrofa nevedla ke konci lidské civilizace. Mnoho odborníků se však shoduje, že jsme na pokraji dalšího vymírání druhů, srovnatelného ve svém rozsahu s těmi největšími, které se kdy udály. Každým rokem dochází k zániku tisíců živočišných druhů, od mikroorganismů až k velkým savcům.[4]

Pět etap celosvětového vymírání druhů však zřejmě nezasáhlo přímo do historie naší civilizace.  Před 250 000 lety se vývojová větev lidského rodu Homo erectus rozdělila na dvě linie: Homo sapiens neanderthalensis a Homo sapiens sapiens. Člověk neandrtálský vyhynul asi před 35 000 lety. Člověk moudrý (Homo sapiens sapiens) se vyvinul asi před 40 000 lety. Podle legend byl vyšlechtěn z člověka neandrtálského. Vyráběl kamenné a kostěné nástroje, byl sběračem a dobrým lovcem, vytvářel první umělecká díla, měl již dobře rozvinutou řeč a byl pravděpodobně schopen abstraktního myšlení. S koncem doby ledové na severní polokouli (cca. 8000 př. n. l.) začala stáda zvěře vymírat nebo migrovat na sever. Člověk musel hledat doplňující zdroje obživy. Začal shromažďovat zrna některých rostlin, domestikovat zvířata a pěstovat divoce rostoucí traviny a obiloviny.
V dalších pokračováních se podrobněji podíváme na menší katastrofy v uplynulých zhruba 10 000 letech. Právě tehdy začala éra zemědělství a na zemi žilo asi 5 až 6 milionů lidí.[4]

 

Příčiny katastrof

Dopad kosmického tělesa 

Někde daleko v naší sluneční soustavě údajně existuje Nemesis, červený trpaslík, který obíhá ve velké vzdálenosti kolem Slunce. Těleso se vrací jednou za 62 milionů let, svou gravitační silou odkloní komety z Oortova mračna a vyšle tak proti Zemi salvu smrtících projektilů. Malý počet kráterů na zemském povrchu však tuto teorii zpochybňuje. Ani existence Nemesis dosud nebyla potvrzena.

Jiné legendy vyprávějí o obří planetě Nibiru, která se vždy jednou za 3600 let vrací do blízkosti Země a výrazně ovlivní zejména životy lidí. Velká vymírání živočišných druhů však s těmito tradovanými událostmi nejsou spojovány.

Jednoznačně prokázány jsou dopady velkých meteoritů, které mohly být příčinou velkého vymírání živočišných druhů na zemi.

 

Kosmické záření

Občas může být povrch Země skrápěn paprsky kosmického záření, které mohou silně ovlivnit život změnou genetických vlastností organismů.

Viz Deneb, nebeský pták a brána.
 

Sluneční záření

Slunce má zřejmě rozhodující vliv na globální změny klimatu. Významně také ovlivňuje zemskou magnetosféru.
Vliv sluneční aktivity na biosféru není dosud jasný. Je možné, že řada přírodních katastrof, epidemií, ale i válek souvisí s periodickými změnami sluneční aktivity. Sleduje se spojitost mezi přírůstky dřevní hmoty stromů, šířením rostlinných chorob, vydatnosti rybolovu či migrace stěhovavých ptáků se změnami slunečního záření.


Pohyb litosférických desek

Při pohybech kontinentů vznikají v zemské kůře zlomy, tření a pnutí. Nahromaděná energie může vyvolat tektonická zemětřesení. Vznikat mohou žhavá ohniska magmatu, uvolňovat se plyny a ty vybuchovat.[6]

Obrovská deska vulkanického čediče v Indii známá jako Dekanská plošina (plocha půl milionu km2) vznikla právě před 65 miliony let, v době, kdy vymřeli dinosauři.
Sibiřská plošina (dva miliony km2) je o něco starší, vznikla před 250 miliony let. Právě tehdy na konci permu vymřelo asi 96% živočišných druhů.

Změny v magnetickém poli Země

Ke změně polarity geomagnetického pole docházelo v průměru každých půl milionu let. K poslednímu přepólování došlo před 500-800 tis. let. Přepólování trvá několik tisíc let. Dojde k silnému zvýšení intenzity slunečního a kosmického záření, což může vyvolat větší počet mutací a genetických změn.[6]

Sopečná činnost a zemětřesení

Příčinou cyklické evoluce mohou být gigantické sopečné erupce. V hlubinách naší planety existuje možná nějaký mechanismus, který vždy po určité době probudí vulkány a super-vulkány, které svou sopečnou činností a silnými zemětřeseními udělají na zemi místo pro rozvoj nových druhů života.

Zalednění, vznik dob ledových

Ledové doby se vyskytovaly před 2,3 miliardami let, před 400 milióny let a před 250 milióny let. Poslední doba ledová byla ve čtvrtohorách a skončila před pouhými 10 000 lety. Je možné, že poslední doba ledová dosud neskončila a dnes se nacházíme pouze v době meziledové.[6]

Globální zalednění se vracejí s frekvencí zhruba 140 milionů let. Tato perioda se dává do souvislosti s hustým spirálním ramenem Mléčné dráhy, kde se ocitá naše sluneční soustava při svém pohybu galaxií. Možná se v tom období střetáváme s vražednými kometami, které jsou po svém dopadu příčinou nástupu doby ledové.

Sucha

Dlouhodobé období sucha mohlo mít zničující vliv na život. Sucho mohl vyvolávat i člověk svou zemědělskou a pasteveckou činností. Velká stáda dobytka přispívala na řadě míst ke katastrofální přeměně úrodných stepí na polopouště a pouště. Nadměrné pastevectví bylo jednou z příčin přeměny úrodné Sahary v kamenitou a písčitou pustinu. Oblast Blízkého východu se změnila ve starověku na poušť vlivem zavlažování a následného zasolení půd. Suché oblasti dnes zabírají 35% pevniny.

Záplavy

Nenadálé záplavy decimovaly život v mnoha oblastech země. Např. před 7 500 lety došlo v důsledku tektonického pohybu geologických vrstev k protržení bosporské šíje (tehdy suché). Do prolákliny dnešního Černého moře se provalily vody ze Světového moře. Náhle bylo zaplaveno  asi 150 000 km2 země.
 

Tsunami

Vzedmutí vlny může být zapříčiněno podmořským výbuchem sopky či zemětřesením, pohybem litosférických desek, zřícením pobřeží do moře či sklouznutím pevninského ledovce. Pokud by např. tloušťka ledu v Antarktidě stoupla z dnešních 2-4 km na 5km, může dojít podle výpočtů ke sklouznutí obrovské masy ledu do oceánů. Něco takového se snad stalo před 120 000 let. Hladina Tichého oceánu stoupla o 8m. Zvýšením odrazu vodní hladiny pokryté ledovou tříští dochází ke snížení teploty.[6]

Globální oteplení

Již při zvýšení teploty na zemi o zhruba 4stupně Celsia dojde k tání polárních ledovců a tedy postupnému zvýšení hladiny oceánů o několik metrů.

Příčiny katastrof mohou často být navzájem provázány. Jedna pak vyvolává druhou a devastující účinky se zesilují.

Činnost člověka

Člověk zde žije podle oficiální vědy jen relativně krátký čas a teprve v posledních desítkách či stovkách let jeho činnost začíná negativně ovlivňovat život. Člověk narušuje rovnováhu přírodních sil. Kyselé deště vyvolávají v moři úbytek kyslíku a velké oblasti slané vody se stávají mrtvými. Jakmile zkolabuje mořský život, skončí i šťastnější éra člověka. Člověk svými pokusy v urychlovačích jaderných částic vyvolává energii schopnou nabudit či urychlit posuny litosférických desek. Genetickými manipulacemi pak můžeme spustit nezastavitelnou reakci, která destruktivně poznamená životy dalších generací trpících lidí.

O tom, že naše civilizace je jen jednou z mnoha v řadě, vypráví přemnoho legend, mýtů a náboženských knih. Lidé zde žili, vytvořili rozvinuté kultury s vysokou úrovní techniky. Sešli však z dobré cesty, začali být ovládáni touhou po moci, bohatství či jim nepříslušejícím vědění. Svým jednáním se postavili zákonům Stvořitele a touhou porobit si svět zničili sami sebe. 

 

Podle záznamů o fosiliích a řady dalších dnes již zaznamenaných událostech  se něco pořád opakuje s drtivým dopadem na život. My zatím ale nevíme, co to je. Jsou to jen námi neovlivnitelné přírodní děje, jak věří ateisté? Nebo člověk opakovaně zbloudil na cestu zla a je vždy znovu vracen na začátek?

 

Pokračování - Zániky civilizací


[a] Paleontologové dělí historii na čtyři geologická období - eony. Eony se dělí na éry. Éry se dělí na periody a epochy.

[1] Ekumenická rada církví v ČSR. Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad. Jinak také Český ekumenický překlad /CEP/. V elektronické formě SW BibleWorks.
[2] Arens, Nan, Crystal. West, Ian. Výroční konference Americké geologické společnosti. Hobart and William Smith College. Filadelfie. 2006
[3] Petrželka, Alexandr. Tlak a impuls - nová teorie vymírání druhů. Právo. Pátek 12.ledna 2007.
[4] Larsen, Janet. The Sixth Great Extinction: A Status Report. Earth Policy Institute. 2004
www.earth-policy.org/Updates/Update35_printable.htm
[5] New Theory for Mass Extinctions. Geological Society of America
www.geosociety.org/news/pr/06-52.htm
[6] Nováček, Pavel. Huba, Mikuláš. Ohrožená planeta na prahu 21.století. Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého. Olomous. 1994
[7] Weart  Spencer. The Discovery of Global Warming - Rapid Climate Change. 01/2011.  Spencer Weart & American Institute of Physics.
[citováno 09. 01. 2013] < www.aip.org/history/climate/rapid.htm >
[8] ROHDE, Robert A. a Richard A. MULLER. Cycles in fossil diversity: Department of Physics and Lawrence Berkeley Laboratory, University of California, Berkeley, California 94720, USA [online]. 2005 [cit. 2015-08-14]. Dostupné z: http://muller.lbl.gov/papers/Rohde-Muller-Nature.pdf

Vydáno: 03. 11. 2007