Bible - Textové rodiny

Rodiny textů, textové tradice a skupiny

Terminologie dle Eugene Ulrich:^[1]

Naším cílem je nalézt biblický text co nejvíce se blížící originálu. Ovšem biblické texty vznikaly postupně, během řady staletí, na různých místech, v různých společenstvích lidí a za různých podmínek. Máme pátrat po originálu určitého textu užívaného konkrétní komunitou lidí v konkrétním časovém rozmezí? Nebo se snažit zrekonstruovat text, který by nejlépe odrážel původní archetyp? Obě cesty mají svůj význam.

Psali jsme, že za nyní nejautentičtější a zároveň běžně dostupný a ucelený text Hebrejské Bible (Starého zákona), považujeme dílo "Biblia Hebraica Stuttgartensia". BHS je všeobecně respektována jako referenční hebrejský text Starého zákona. BHS vychází z masoretských textů Tanachu.

Je třeba si uvědomit, že masoretské texty představují pouze jednu z vývojových větví Bible. Rozeznáváme tzv. rodiny textů, textové typy, tradice a skupiny. Určitou textovou skupinu tvoří (zjednodušeně) manuskripty, které mají vzájemně mnoho společného, avšak v mnohém se odlišují od textů patřících k jiným skupinám.

Textové skupiny či jinak také edice vznikaly za sebou (chronologicky) i vedle sebe (paralelně). BHS například představuje zástupce jedné rodiny textů - masoretské. Dříve, než vznikl zhruba kolem roku 100 n. l. "standard" Tóry, bylo mezi věřícími používáno mnoho jejích různých edicí, vzájemně se více či méně lišících.

Textové rodiny

K hlavním rodinám resp. edicím  Hebrejské Bible patří:

Existuje několik vývojových linií textů Hebrejské Bible. Mezi hlavní (tzv. rodiny textů) patří Masoretské texty (MT), Septuaginta (LXX) a Samaritánský Pentateuch (SP). Následující obrázek ukazuje jejich vývoj na příkladu textu Exodus:

Prapůvodní text Exodu (archetyp) zřejmě existoval někdy v 6. stol. př. n. l. Z něj povstaly dvě větve, babylonská a palestinská. Z babylonské linie vznikly masoretské texty MT. Z palestinské větve se vyčlenila egyptská textová rodina a z ní tradice řecké Septuaginty (LXX). Palestinská větev se vyvíjela k rodině samaritánských textů (SP). ^[4]

MT-masoretské texty

MT vznikaly v období 6. až 11. století n. l. jako dílo hebrejských učenců - masoretů. Viz masoretské texty. Textová tradice MT hraje nejdůležitější roli v novodobých exegetických, historických, literárních i teologických výzkumech. Je také základem většiny překladů Hebrejské Bible resp. Starého zákona. Podle Jamese Adaira ^[2] je všeobecná rozšířenost MT dána těmito faktory:

- je součástí textové tradice užívané téměř výhradně Judaisty již od roku 100 n. l.
- je jediným kompletně dochovaným celistvým  hebrejským Písmem, psaným v původním jazyce
- před znovuobjevením Samaritánského Pentateuchu (1616) a ms objevy v posledních stoletích (mss v Judské poušti, Cairo Geniza) představovaly MT jediný dostupný zdroj hebrejských textů
- k MT se obrátil Luther a ostatní reformátoři po odmítnutí latinské Vulgáty (V).

MT se tedy staly hlavním zdrojem hebrejských biblických textů. Ovšem zdaleka ne jediným. Odborníci například u knih Samuelových či Královských dávali přednost Septuagintě (LXX) před MT texty. MT je i dnes používána jako základ mnoha překladů i biblistických prací. Již proto, že se jedná o jediný ucelený text Hebrejské Bible.

DSS - Svitky od Mrtvého moře, Kumránské svitky

Několik tisíc částí z více než 200 biblických rukopisů bylo nalezeno od roku 1947 na čtyřech místech v Judské poušti. Rukopisy vznikaly v rozmezí let 250 př. n. l. až 135 n. l. Byly zkompletovány téměř všechny knihy Hebrejské Bible (s výjimkou Ester a Nehemjáše) včetně několika deuterokanonických textů (Tobijáš, Sírachovec, Jeremjášův dopis). Jedná se o nejstarší dochované biblické texty. Vzhledem ke způsobu zápisu (pouze souhlásky, nerozdělují se mnohdy slova či odstavce atd.) lze části těchto textů překládat různě (různá čtení). DSS se stávají základem moderního studia biblických textů a mnohdy zatlačují do pozadí skupinu MT.
K DSS se podrobně vrátíme v rámci samostatné kapitoly.

SP - Samaritánský Pentateuch

Samaritáni jsou pradávnou odnoží judaismu, oddělenou od hlavního proudu judaismu někdy od 2. stol. př. n. l.

Samaritáni mají svůj vlastní text Pentateuchu, odlišující se od masoretské verze (MT). Neuznávají knihy Proroků (Prophets) ani Spisy (Writings). Samaritánská Bible je tedy omezena jen na Pentateuch, pět knih Mojžíšových.
Samaritánské biblické texty mají kořeny v Judsku prvého století př. n. l. Stále jsou psány jen souhláskami, starohebrejským písmem (Paleo-Hebrew script) a mají blíže k DSS než k rodinám MT nebo LXX. Více viz Samaritánský Pentateuch.
 

LXX - Septuaginta

Řecký překlad Hebrejské Bible je starší než texty rodiny MT, některé části LXX jsou dokonce stejně staré, jako jejich protějšky z rodiny MSS. Na rozdíl od MSS však prošly dlouhým procesem revizí. Nejstarší rukopis pochází ze 4. stol. n. l., nejstarší fragmenty  nalezené v Kumránu (DSS) a Egyptě (Old Greek - OG) jsou datovány před 2. stol. př. n. l. Texty LXX vzhledem k jejich blízkosti s DSS, dnes opět nabývají na důležitosti.
Septuaginta je nejstarším překladem Bible, který se stal pro křesťany autoritativní.
Více viz Septuaginta.

Textové tradice

James Adair ^[2] uvádí tři kategorie textových tradic. Uveďme si příklady textů u jednotlivých kategorií:

Proč se liší rodiny textů?

Jsou rozmanité odchylky mezi texty zapříčiněny jen občasnými chybami či úpravami osamělých písařů nebo zde existovaly koordinované cílené snahy o tendenční změny textů? Eugene Ulrich^[1] uvádí tři různé pohledy známých biblistů:

1) Frank Moore Cross - pozornost věnuje tomu, odkud texty pocházejí. Tvrdí, že rozdílná místa, ve kterých působili vyznavači Judaismu, určovala směr odchylkám biblických textů.

2) Shemaryahu Talmon - zaměřuje se na to, proč se biblické texty vyprofilovaly pouze do tří hlavních rodin (MT, SP a LXX). Tyto tři skupiny se uchovaly díky tomu, že rabínům, samaritánům a křesťanům se podařilo udržet jejich vlastní texty, zatímco ostatní konkurenční texty odcházely ze světa se svými stoupenci. Eugene Ulrich dodává, že náboženské skupiny  pravděpodobně vyvíjely své texty s určitými záměry, ale většina z pozorovatelných odchylek nevznikla z ideologických důvodů.

3) Emmanuel Tov - klade důraz na komplexnost při práci s textovými důkazy získávanými v dochovaných rukopisech. Od nálezů v Kumránu (DSS) již přestává být rodina MT v centru pozornosti badatelů při kritickém zkoumání biblických textů.

Pokračování - Rozdíly mezi textovými skupinami

Vydáno: 15. 02. 2002