Starověké hvězdářství III. -- Slunce - slunovrat a rovnodennost
Starověké hvězdářství III.Slunce - slunovrat a rovnodennostKromě dne Slunce vymezovalo i mnohem delší časové období - roční období a rok. Roční obdobíV nejstarších dobách zřejmě lidé vystačili s dělením období na teplé a studené či suché a vlhké (resp. období záplav). Řídili se ekologickým časem, který byl vymezován přírodními ději v jejich okolí. Později však lidská společenství potřebovala lépe synchronizovat a plánovat svou činnost. Člověk si začal všímat spojitosti mezi střídáním klimatických období a nebeskými jevy včetně běhu Slunce po obloze. V teplém období jsou dny delší než v období studeném. Pak se dny pomalu začínají zkracovat, Slunce je v poledne každým dnem níže a níže, stíny se prodlužují, teplé období postupně přechází do studeného. V období zimy nastane nejkratší den a nejdelší noc. Dny se začínají prodlužovat, Slunce se opět ujímá vlády a každým dnem dostoupá na nebi o něco výše. V polovině teplého období nastane nejdelší den, Slunce je nejvýše, cyklus se uzavírá. SlunovratPostup roku nebylo snadné na obloze přímo pozorovat. Změny pohybu Slunce nejsou ze dne na den zřetelné. S odstupem mnoha dnů ale není problém všimnout si, že se pomalu mění místo východu a západu Slunce na obzoru. Jednoduchým, i když zdlouhavým způsobem, jak sledovat změny v pohybu slunečního kotouče, je fixovat postavení slunečního kotouče těsně nad obzorem při jeho východech či západech. Využívaly se význačné body na horizontu či různé pomůcky - záměrné dřevěné kůly či trvanlivější vysoké kameny označující pozici Slunce na horizontu.
Zároveň dochází k prodlužování trvání dne a zkracování noci.
Posun místa východu Slunce na obzoru je stále pomalejší a v určitý den se
zastaví na své nejsevernější pozici, den je nejdelší a noc nejkratší. A pak
v dalších dnech se začíná Slunce vracet zpět. Den se zkracuje. Čas, kdy se Slunce nacházelo ve své mezní poloze (severní či jižní), označili lidé za slunovrat. Slunce se v dalších dnech vracelo po obzoru zpět. Dalším významným objevem bylo stanovení délky doby, kdy se Slunce vrátilo do jedné ze svých dvou mezních poloh. Tento cyklus trvá zhruba 365 dní a určuje délku slunečního roku. Za tuto dobu se vystřídala jedna teplá a jedna studená perioda. Zimní a letní slunovraty byly v severní Evropě přesně pozorovány a zaznamenávány snad už před 40 000 lety.[7] Později se člověk naučil budovat důležité stavby tak, aby byly umístěny nebo orientovány v souladu s významnými událostmi na obloze. Uveďme několik málo příkladů orientace prastarých staveb podle důležitých postavení Slunce na horizontu:
Vytyčení slunovratových pozic nebylo technologicky příliš náročné a nevyžadovalo zvláštní astronomické znalosti. Bylo nutné zajistit neměnné místo určené pro pozorovatele a pak pozorně a trpělivě sledovat denní posuny Slunce nad obzorem. Posun slunečního kotouče byl zaznamenáván záměrnými ukazateli, např. tyčemi. Problém mohlo činit samozřejmě počasí nepřející sledování slunečního kotouče. Krajní pozice Slunce bylo nutné fixovat trvalými ukazateli a každým rokem je postupně zpřesňovat. Přesnost pozorování východu či západu Slunce byla ovlivněna i řadou okolností, které nemohli lidé ovlivnit (refrakce slunečních paprsků, převýšení obzoru atd.). Určit tedy tímto pozorováním slunovrat na den přesně bylo velice obtížným úkolem.
Zimní slunovratPozorování místa východu a západu Slunce dávalo do úzké spojitosti krajinu s oblohou. Člověk poznal, že Slunce vykonává nejen každodenní pohyb po obloze od východu na západ, ale že se pomalu, pravidelně a cyklicky mění také místo jeho východu a západu nad obzorem. Den zimního slunovratu byl velice významným mezníkem roku. Slunce zapadá v nejjižnějším místě horizontu, na nějž může při svém celoročním putování dorazit. Při své pouti po nebeské klenbě Slunce urazí nejkratší dráhu, vystoupí nejníže nad obzorem za celý rok. Rekordně pozdě svítá a brzy přichází opět noc. Noci jsou nejdelší, ale zkracování dne končí. Světla v dalších dnech opět přibývá a zima ustupuje sílícímu Slunci.[a] Zimní slunovrat nastává obvykle 21. či 22. prosince. Byl spojem s oslavami vítání delšího dne, ústupu zimy a sněhu a příchodu tepla. Zimní slunovrat patří spolu s jarní rovnodenností mezi dva klíčové okamžiky roku. Letní slunovratV období letního slunovratu jsou dny nejdelší a noci nejkratší. Slunce putuje po nejdelší dráze, vystoupá nejvýše nad obzor. Po letním slunovratu se dny začínají pomalu zkracovat a noci prodlužovat. Začíná se blížit zimní období. K letnímu slunovratu dochází většinou 20. či 21. června.
Pohyb Slunce po obloze při letním a zimním slunovratu a rovnodennosti:
RovnodennostPokud existuje kalendářní den, kdy je den kratší než noc a
po půl roce se dočkáme jiného kalendářního dne, kdy je naopak nejdelší noc,
pak logicky musí v průběhu roku nastat dva dny, kdy den trvá stejně dlouho
jako noc. Jarní rovnodennostZa často nejdůležitější časový mezník roku byl považován den rovnodennosti při postupu Slunce od zimního k letnímu slunovratu, tedy jarní rovnodennost. V mnoha kulturách tento den rovnodennosti označoval počátek jara, roční období, které lidem v severních končinách přinášelo konec zimního strádání a nový rozkvět života. Den jarní rovnodennosti se tak stal symbolem obrození života. Nejstarší známé civilizace starověké Mezopotámie v letech 3000 až 2000 př. n. l. právě v době jarních rovnodenností začínaly nový rok.[10] Učenci starověké Babylónie na základě sledování slunovratů a rovnodennosti vytvořili první kalendář.[8] Jarní rovnodennost slavili Keltové, Germáni, Mayové, Řekové i Římané. Tento den je počátkem kalendáře zřejmě nejstaršího existujícího náboženství - zoroastrismu. Křesťané pak od stejné události odvozují jiný religiózní okamžik - Velikonoce.[10] [b] Den jarní rovnodennost je většinou 20. či 21. března. Astronomická zima přechází do jara.Podzimní rovnodennostPři rovnodennosti podzimní se léto mění v podzim. Podzimní rovnodennost nastává většinou v období mezi 20. až 23. září. Některé kultury vzácně počítaly počátek roku od podzimní rovnodennosti.
Stanovení rovnodennostiDen rovnodennosti (většinou jarní, někdy podzimní) byl pro většinu kultur
jedním z nejdůležitějších mezníků - určoval konec a počátek roku. Jak ale
naši předkové stanovili přesný den rovnodennosti? Půlení cesty Slunce
Lidé se při určování rovnodennosti samozřejmě potýkali se stejnými
problémy, jako při slunovratech. Určit den rovnodennosti však bylo ještě
složitější. Zopakujme, že Slunce se při rovnodennosti nachází přesně
uprostřed mezi krajními slunovratovými pozicemi. Zaměření tohoto bodu na obzoru
(jako středu mezi krajními pozicemi Slunce) mohlo být zatíženo i dalšími
nepřesnostmi. Půlení poloviny rokuDalší metodou stanovení dne rovnodennosti v neolitu mohlo být počítání
dní mezi slunovraty a jejich rozpůlení. Pokud lidé počet dnů mezi slunovraty rozpůlili, určili
přibližný den rovnodennosti.
Uvedené stanovení dne rovnodennosti bylo jednoduché ale stále nepřesné. Určený den se lišil zhruba o dva až tři dny vůči astronomické rovnodennosti. Zdeněk Ministr takto stanovenou rovnodennost označuje jako neolitická rovnodennost. Odpovídá deklinaci Slunce +3/4 stupně.[2] [3] [12]
Sledování stínu, gnómonLidé nemuseli sledovat při určování rovnodennosti přímo posun Slunce
ale jen posun stínu. Zaznamenávali pohyb konce stínu vrženého například
pevně zabudovanou tyčí nebo vysokým kamenem. Geniálním vynálezem člověka však bylo sledování postupu konce stínu během denního putování Slunce po obloze. Byl tak vynalezen gnómon, nástroj umožňující mimo jiné stanovit den astronomické rovnodennosti. Tyč, zaražená kolmo do země, na ni vrhá stín. Denní pohyb konce stínu vytváří vždy hyperbolu, s výjimkou jediného dne. Právě během rovnodennosti, kdy Slunce překračuje nebeský rovník, vytváří konec stínu přímou stopu. Protože sluneční paprsky dopadají za rovnodennosti na zemský povrch kolmo
k zemské ose, pohybuje se stín libovolného pevného bodu v průběhu dne po
přímce (zeměpisné rovnoběžce). Pokud zaznamenáme tři polohy stínu téhož bodu
v průběhu dne, a pokud leží na přímce, je právě rovnodennost. Otázkou zůstává, kdy se lidé naučili takto gnómon využívat. Podle
Z. Ministra uměli určovat rovnodennost podle přímé stopy stínu již staří Egypťané
či Keltové.[12] Spojnice východu a západuPradávní měřiči času snad mohli využít i další vlastnosti pohybu Slunce při rovnodennosti. Spojnice místa východu Slunce, stanoviště pozorovatele a místa západu Slunce leží na jedné přímce právě ve dni rovnodennosti. Světové stranyPři rovnodennosti Slunce vychází přesně na východu a zapadá přesně na západu. Uměli lidé ve starověku předpovídat blížící se rovnodennost přibližováním místa východu Slunce ke světové východní straně? Určit okamžik rovnodennosti podle světových stran předpokládá jejich přesné vytyčení. Lidé mohli určit severní směr podle místa otáčení hvězd a odtud vytyčit V-Z směr. Postup by však byl zatížen chybami, což by silně ovlivnilo přesnost stanovení rovnodennosti. Při rovnodennosti putuje Slunce oblohou po čáře nebeského rovníku. V zimním období se Slunce pohybuje pod nebeským rovníkem, v letním období naopak nad rovníkem.
Astronomická rovnodennost a slunovratPřipomeňme si, co o slunovratech a rovnodennostech víme dnes:
Výše definované slunovraty a rovnodennosti označujeme jako astronomické.
Vymezují např. tyto časové intervaly: Dnes víme, že astronomická rovnodennost je okamžik, kdy Slunce má vůči světovému rovníku nulovou deklinaci. Sluneční kotouč se tedy nachází přesně na světovém rovníku. Určení přesného okamžiku astronomické rovnodennosti nebylo v silách našich prapředků. Jarní rovnodennost nebyl jen začátkem jara či celého kalendářního roku, ale také roku astrologického. Slunce vstupuje ze znamení Ryb do znamení Berana. Beran je prvním astrologickým znamením tropického zvěrokruhu. Dle astrologie přináší novou energii a vybízí vše živé k růstu a rozvoji, je znamením nového začátku. Pokud se v době jarní rovnodennosti podíváme na oblohu, můžeme si představit, jak Slunce stojí přímo na počátku dvanáctidílného zvěrokruhu, na rozhraní Ryb (posledního znamení) a Berana (prvního znamení zvěrokruhu):
Sledování Slunce umožnilo již ve starověku stanovit přibližnou délku roku a ten dále rozdělit dvěma slunovraty a dvěma rovnodennostmi. Lidé tak stanovili čtyři stěžejní mezníky svého kalendáře. Za počátek roku pak často považovali jarní rovnodennost.
Následující - Souhvězdí
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|