Nový zákon - Postavy -- Marie Magdalská V - Marie Magdalská, utajená učednice?
Marie Magdaléna (V.)Marie Magdaléna, utajená učednice?Bible, Jan 19:25-27, CEP[1]
Jedno z tajemství Janova evangelia tkví v identitě
učedníka, kterého Ježíš miloval.
Družka a učedniceUž jsme psali, že v kanonických evangeliích je Marie Magdalská téměř vždy uváděna na prvém místě, kdykoliv je o ní zmínka ve výčtu jiných žen. Máří Magdaléna byla s Ježíšem v posledních klíčových okamžicích jeho života. Byla svědkem Ježíšova ukřižování a uložení těla do hrobky. Druhý den nalezla hrobku otevřenu a právě s ní se vzkříšený Ježíš poprvé setkal (Marek, Jan). V evangeliu Filipově je Marie Magdaléna označena jako ta, kterou Ježíš "miloval víc než všechny učedníky". V evangeliu Mariině přiznává Petr Marii „Sestro, víme, že tě Spasitel miloval nad ostatní ženy". Marie Magdalská zde vystupuje v roli Ježíšovy družky a učednice, která byla nejvíce ze všech zasvěcena do jeho učení. Podle řady gnostických křesťanských textů byli Ježíš Kristus a Marie Magdalena předurčeni tvořit nerozlučnou dvojici, muže a ženu, teprve spolu vytvářeli jednotu těla i ducha. Není tedy divu, že mnozí badatelé ztotožňují Ježíšem milovaného učedníka z Janova evangelia s postavou Marie Magdalské.Učedník na klíněIndicii, že milovaný učedník mohl být ženou - Marií Magdalskou,
nalézáme i ve 13. kapitole Janova evangelia. Popisuje události při
poslední večeři Ježíše a jeho učedníků. Ježíš učedníkům oznamuje, že
jeden z nich jej zradí. Učedníci se v nejistotě dívají jeden na druhého.
Petr se obrací na učedníka, jehož miloval Ježíš.
Žádá jej,
aby se Ježíše zeptal, kdo je onen zrádce. Proč se však Petr nezeptal
svého učitele přímo? Ježíš měl zřejmě k milovanému učedníku mnohem
bližší vztah, než ke všem ostatním. Takové vzájemné chování dvou mužů bylo zřejmě zvláštní i pro autory Českého ekumenického překladu Bible (CEP). Proto tuto situaci zamlžili nepřesným a cudným překladem, kde Jeden z učedníků, kterého Ježíš miloval, byl u stolu po jeho boku. Nicméně původní řecký text skutečně uvádí, že učedník ležel v Ježíšově klíně resp. na Ježíšových prsou (viz. Jan 13:23 a Jan 13:25). Pokud však byla milovaným učedníkem žena, je podivnost veršů vysvětlena. A pokud to byla žena, pak Marie Magdalská, družka Ježíšova. Poslední večeři (angl. The Last Supper) zachytil na svém obraze Leonardo da Vinci (1452-1519). Vedle Ježíše, kde má podle tradice sedět nejoblíbenější apoštol Jan, je postava ženského vzezření. Podle některých badatelů se jedná o Marii Magdalskou.[11]
Leonardo mohl do obrazu ukrýt gnostické křesťanské učení o jednotě Ježíše Krista a Marie Magdalény. Obě postavy mají vzájemně zrcadlově převráceny barvy šatů. Pokud posuneme postavy tak, aby se barva jejich oděvu spojila, vidíme Marii Magdalénu, spočívající hlavou na rameni Ježíše:
Co hledáte? Koho hledáš?V Janově evangeliu potkává Ježíš své prvé dva učedníky u Jana Křtitele. BKR Jan 1:35-39
V dalších verších se dozvídáme, že jeden z učedníků byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Druhý učedník však zůstává v anonymitě. Dr. J. Kennedy[10] ukazuje na možnou spojitost s jiným veršem: BKR Jan 20:14-16
Marie nachází Ježíšův prázdný hrob. Pláče. Najednou ji oslovuje někdo, koho nejprve považuje za zahradníka. Je to Ježíš. Ve verši na začátku evangelia se Ježíš učedníků ptá:
Co hledáte? Je zdůrazněno, že jej oslovují Rabbi - Mistře. Jedná se pouze o náhodnou spojitost veršů, nebo je zde skryt klíč k identifikaci anonymního učedníka? Byla Marie Magdalská jedním ze dvou prvých Ježíšových učedníků? Dvě postavy?Pokud čteme Janovo evangelium, neujde nám jeden prostý fakt. Ve dvou pasážích, Jan 19:25-27 a Jan 20:1-11, vystupuje Marie Magdalská a milovaný Ježíšův učedník současně. Znamená to tedy, že se muselo jednat o dvě různé postavy? CEP Jan 20:1-11
Někteří badatelé mají vysvětlení. V kapitole 20 jsou
spojeny dvě různá vyprávění stejného příběhu. V jednom byla jmenována
Marie Magdaléna, ve druhém uveden pouze nejmenovaný milovaný učedník.
Vyprávění byla spojena do jediného textu, jedná se však stále o jednu
jedinou postavu - Máří Magdalénu i když zde zdánlivě
vedle sebe vystupuje postava milovaného učedníka i Marie.
V kapitole 19 může být Marie Magdalská i učedník, kterého /Ježíš/ miloval, jedna jediná postava. Verše 19:25-27 pak mají trochu jiný smysl, než jsou tradičně vykládány. R. K. Justino[4] tvrdí, že v textu Janova evangelia došlo k pozdějším úpravám, které měly původní postavu Marie zatlačit do pozadí změnou v anonymního mužského učedníka. Ve verších Jan 19,25-27 a 20,1-11 však nebylo možné postavu Marie Magdalské jednoduše vynechat. Proto zde redaktor doplnil navíc postavu milovaného učedníka, aby Marie a učedník byli považováni za dvě různé postavy. Podle Justina úpravy textu reflektovaly vývoj
náboženského smýšlení v janovské komunitě (Johannine Community).
Učednice byla přeměněna v anonymní mužskou postavu, která byla
ideologicky akceptovatelná.
Janovo evangelium - boj ideologiíČasto se setkáváme s mýtem o zlatém věku raného křesťanství. Původní církev prý jednotně sdílela Ježíšovo učení. Členové křesťanské obce měli společný majetek. Všichni věřili ve stejné učení a ctili autoritu apoštolů a jejich evangelia. Myšlenka, že snad soupeřící křesťanské skupiny upravovaly texty evangelií, nám pak může připadat jako nesmyslná. Realita však byla zcela jiná. Celá řada lidí se prohlašovala za očekávaného spasitele a získávala okruhy přívrženců i odpůrců. Mezi těmito náboženskými skupinami se začaly v 1. století objevovat i ty, věřící ve spasitele Ježíše. Ovšem i mezi rodícími se křesťanskými sektami již od samého počátku docházelo k zásadním věroučným sporům. V 1. a 2. stol. kolovaly mezi různými křesťanskými skupinami výroky připisované Ježíšovi a jeho učedníkům, četná evangelia, náboženská pojednání, polemiky i tajná učení. Některé náboženské texty se dochovaly (např. objevy v Nag Hammadí), mnohé jsou pro nás ztraceny.[5] Nejvyšší míru autority měly tzv. logia, samostatné výroky připisované Ježíšovi. Teprve později jejich seskupováním a ideologickými úpravami vznikala evangelia. Za nejpůvodnější soupis Ježíšových výroků dnes mnoho badatelů považuje Tomášovo evangelium. [6] Náboženská víra a praktiky se někdy i radikálně lišily mezi jednotlivými křesťanskými komunitami. A každé společenství uchovávalo a produkovalo takové náboženské texty, které nejlépe odpovídaly jejich věrouce. Od roku 200 n. l. začala převahu získávat hierarchicky řízená křesťanská společenství s institucionální strukturou, mezi nimi i církev římská. Kdokoliv, kdo hájil jiné podoby křesťanského učení, byl prohlášen za odpadlíka. Ve 4. stol. přestoupil císař Konstantin na křesťanskou víru a ortodoxní církev získala silnou vojenskou podporu. Tresty za herezi se stupňovaly, za odlišné náboženské smýšlení se začalo platit i smrtí, závadné náboženské texty byly systematicky ničeny. Janovo evangelium, ve kterém vystupuje postava učedníka, kterého
Ježíš miloval, patří mezi texty Janovské komunity. Jako Janovské
práce (Johannine works) je považováno pět kanonických textů: Tradice jejich vznik přisuzuje apoštolovi Janovi, který bývá někdy identifikován s Janem Evangelistou. Již dříve však odborníci Janovo autorství zpochybnili, texty nepsal jediný autor. Víme, že řada významných církevních autorit, žijících ve 2. stol., nikdy z Janova evangelia necitovala. O Janově evangeliu tedy zřejmě nic nevěděli. Autorství či pozdější redakce textu je přisuzována tzv. janovské škole, která měla působit v Sýrii. Dodnes však není spolehlivě určeno autorství evangelia ani doba jeho vzniku. Bývá udáváno rozmezí 80 až 110 n. l., někdy přesněji 95 až 100, jindy ale např. rok 170. Na samém konci evangelia (Jan 20) sehrála výraznou roli Marie Magdalská. Objevuje otevřený Ježíšův hrob a brzy poté se jí prvé zjevuje zmrtvýchvstalý Ježíš. Později však byla na konec evangelia přidána 21. kapitola.[7] V ní Ježíš svěřuje vedení svých následovníků apoštolu Petrovi. Mezi řádky evangelia lze tedy usuzovat na rozpory a soupeření mezi křesťanskou (snad Janovskou) komunitou, uznávající význam Marie Magdalské resp. anonymního milovaného učedníka a těmi, kteří se dodatkem evangelia snažili potvrdit vedoucí úlohu apoštola Petra. Kapitola Jan 21 mohla být přidána proto, aby zdůraznila důležitost Petra před tajemným milovaným učedníkem.[8] Milovaný učedník byl zřejmě v době psaní kapitoly Jan 21 po smrti, jak napovídají verše Jan 21:20-23. Stejně tak je možné, že někdo provedl již dříve takové úpravy evangelia, aby postavou anonymního milovaného učedníka potlačil důležitost Marie Magdalské. Janovská skupina mohla mít důvody tajit důležitost Marie Magdalény a chránit ji tak před možným nebezpečím.
Následující - Marie Magdaléna VI. - Marie Magdaléna a svatba v Káně Galilejské
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Vytvořeno: 01. 08. 2005 |