RODOKMEN JEŽÍŠE KRISTA
První kapitola Matoušova evangelia obsahuje Ježíšův rodokmen, který začíná Abrahamem. V Lukášovi 3. kapitole je rodokmen, který jde až k ‚Adamovi, synu Božímu‘. Ježíšův rodokmen je jediným rodokmenem, který je uveden v Křesťanských řeckých písmech. Část tohoto rodokmenu se vyskytuje v 1. Paralipomenon 1. až 3. kapitole; začíná Adamem a pokračuje přes Šalomouna a Zerubbabela. Knihy 1. Mojžíšova a Rut společně obsahují údaje pro rodovou linii od Adama po Davida.
Tři poslední zmíněné seznamy (1. Mojžíšova/Rut, 1. Paralipomenon a Lukáš) se plně shodují v údajích od Adama po Arpakšada, jen se nepatrně liší v určitých jménech, například Kenan, který je v Lukášovi 3:37 uveden jako ‚Kainan‘. Seznamy v 1. Paralipomenon a v knihách 1. Mojžíšova/Rut se shodují až po Davida, ale mezi Arpakšadem a Šelou je v Lukášově zprávě ještě jiný ‚Kainan‘. (Lk 3:35, 36)
Od Šalomouna po Zerubbabela se v zásadě shodují zprávy v 1. Paralipomenon a v Matoušovi, ale Matouš některá jména vypouští. O těchto rozdílech a odlišnostech v seznamu od Davida po Ježíše, které jsou v Lukášově zprávě, bude pojednáno později.
Pod heslem RODOKMEN je vysvětleno, že kromě mnoha soukromých rodinných záznamů vedli Židé ještě úřední rodopisné záznamy a že k nim kronikáři, například Ezra, měli přístup, když sestavovali své seznamy; je tam také uvedeno, že úřední seznamy existovaly v prvním století nepochybně až do roku 70 n. l. Otázka toho, zda Mesiáš je potomkem Abrahama a Davida, měla pro Židy prvořadý význam. Můžeme se tedy spolehnout na to, že jak Matouš, tak i Lukáš do uvedených rodopisných seznamů nahlíželi.
Spolehlivost rodokmenů v evangeliích. Nabízí se otázka, proč Matouš vynechal některá jména, jež jsou obsažena v seznamech ostatních kronikářů. Především je třeba uvést, že k tomu, aby byl prokázán něčí původ, nebylo zapotřebí uvádět v rodové linii každý její článek. Například když Ezra dokazoval svůj kněžský původ, jak o tom čteme v Ezrovi 7:1–5, vypustil několik jmen, která jsou obsažena v seznamu kněžské rodové linie v 1. Paralipomenon 6:1–15. Je zřejmé, že nemusel uvádět všechny tyto předky, aby Židy přesvědčil o svém kněžském původu. Podobné je to i v případě rodokmenu sestaveného Matoušem. Matouš nepochybně použil úřední seznamy a jména z nich opsal; jestliže neopsal všechna jména, pak určitě opsal ta, která byla nezbytná jako důkaz toho, že Ježíš je potomkem Abrahama a Davida. Měl také k dispozici Hebrejská písma, do nichž mohl nahlížet stejně jako do oficiálních úředních záznamů. (Srovnej Rut 4:12, 18–22 a Mt 1:3–6.)
Seznamy, které pořídili Matouš a Lukáš, obsahovaly jména, která tehdy Židé obecně uznávali jako věrohodná. Vzhledem k tomu, že znalci Zákona, farizeové a rovněž i saduceové byli zatvrzelými nepřáteli křesťanství, je jisté, že by použili jakýkoli možný argument, který by vzbudil nedůvěru v Ježíše; je však pozoruhodné, že tyto rodokmeny nikdy nezpochybnili. Kdyby Matouš nebo Lukáš udělali v Ježíšově rodokmenu chybu, měli by tito odpůrci velkou příležitost to ihned dokázat. Je totiž jisté, že až do roku 70 n. l. měli volný přístup k úředním rodopisným seznamům a k Písmu.
Totéž platí i v případě pohanských nepřátel křesťanství v prvním století; mnozí z nich, podobně jako zmínění Židé, byli vzdělaní lidé, kteří by bez váhání poukázali na jakékoli důkazy, že tyto seznamy pořízené Matoušem a Lukášem jsou nevěrohodné a že si odporují. Neexistují však žádné zprávy o tom, že by pohanští nepřátelé první křesťany v tomto směru osočili.
Navíc Matouš i Lukáš dosáhli svého cíle, a právě toho bylo zapotřebí. K tomu, aby bylo dokázáno, že Ježíš byl potomkem Abrahama a Davida, nemuseli vytvářet nový rodokmen. Jediné, co museli udělat, bylo opsat informace z úředních seznamů; národ plně uznával informace z těchto seznamů týkající se rodové linie Davida a kněží a všech dalších věcí, které byly nezbytné jako důkaz něčího původu. (Viz Lk 1:5; 2:3–5; Ří 11:1.) A i když v těchto přehledech bylo něco vypuštěno, neodvádělo to pozornost od to