Exodus 30 se vrací k popisu rituálních potřeb: Oltář k pálení kadidla (1-6), kdy se má kadilo pálit (7-8) a že se na něm nemá pálit nic jiného (9). Všemohoucí poté pokračuje popisem, kolik kdo má platit za nástup do služby, aby ho nestihla pohroma (12-16). Že se všichni musí umývat, když budou přicházet ke stanu setkávání, aby nezemřeli (19-20). Pak Bůh zase velmi přesně nařizuje, jak připravit olej svatého pomazání (23-25), co všechno se jím má pomazat (26-33), a jak připravit kadidlovou směs (34-38).

V 31. kapitole Bůh připomíná, že vše, co Mojžíšovi předkové uměli a předali dalším generacím, se naučili od něj (2-6) a teď je načase, aby tu moudrost Hebrejští řemeslníci použili k udělání všeho, co Bůh přikázal v předchozích kapitolách (6-11). Pak Bůh připomíná, že kdo nedodrží den odpočinku, musí zemřít a že dodržování dne odpočinku je pro Izraelce věčnou smlouvou (13-16).

31:18 Když (Bůh) přestal k Mojžíšovi na hoře Sinaj mluvit, dal mu dvě desky svědectví; byly to kamenné desky psané Božím prstem. Takže teprve teď (poté, co byl Mojžíš 40 dnů na hoře) dal Bůh Mojžíšovi přikázání na kamenných deskách. Obsah desek je stále neznámý.

Exodus 32 v této kapitole končí nudný Boží monolog a dostáváme se do tábora Izraelitů. Lidé požadují po Áronovi, aby jim udělal boha (1). Áron souhlasil a ze zlatých náušnic ulije zlatého býčka (Baal, semitský bůh plodnosti byl často zobrazován jako býk) a lidé se chystají na slavnost (4-6). Toho, co se odehrává v táboře, si všiml Vševědoucí a řekl Mojžíšovi, aby sestoupil s hory (7, 8). Zatímco Hospodin se chystá spustit svůj hněv na lidi (10), tak ho Mojžíš prosí, aby je ušetřil (11) a zkouší ho přesvědčit pomocí techniky „co si o tom Egypťané pomyslí“ (12-13). Bůh nakonec uznal, že se unáhlil a nebude na Izraelitech provádět násilí (14).

V 15. verši se potvrzuje, že Mojžíš má kamenné desky popsané Bohem. Ty ale roztříští poté, co zjistí, že Izraelité skutečně sešli z cesty, tak jak mu to předtím Bůh říkal (19). (Stále nevíme, co na tyto desky boží prst napsal!) Mojžíš tedy spálí zlatého býčka a rozemele ho na prach, ten nasype do vody a dá ho pít Izraelcům (20). Po krátké rozpravě s Áronem (21-24) svolává všechny své příznivce (26) a nařizuje jim: „Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Všichni si připněte k boku meč, projděte táborem tam i zpět od brány k bráně a zabijte každý svého bratra, každý svého přítele, každý svého nejbližšího“ (27). Celkem zabili Léviovci tři tisíce mužů. „Hospodin udeřil na lid, protože si dali udělat býčka, kterého zhotovil Áron“ (35). Zde stojí za povšimnutí, že Bůh ušetřil Árona této hromadné bratrovraždy, přitom právě Áron je ten, kdo by podle mě měl nést hlavní díl zodpovědnosti za vyhotovení zlatého býčka. Zde se přímo nabízí kacířská otázka, jestli Árona místo Boha neušetřil Mojžíš. Áron stále zůstává hlavním knězem…

Ve 33. kapitole vyzývá Bůh Mojžíše, aby vyrazili na cestu do země, která oplývá mlékem a medem (3), ze které předtím Boží posel vyžene Kenaance, Emorejce, Chetejce, Perizejce, Chivejce i Jebúsejce (2). Bůh byl stále naštvaný a tak se rozhodl, že nepůjde v jejich středu, protože jinak by je musel vyhladit (5). Mojžíš tedy postavil stan za táborem a tam se setkával s Bohem a mluvili spolu tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem (11), i když o kousek dále Hospodin říká „Nemůžeš spatřit mou tvář, neboť člověk mě nesmí spatřit, má-li zůstat naživu“ (20).