Exodus 19 vypráví, jak židovský národ po 40 letech putování po exodu z Egypta dorazí k hoře Sinaj, která je popisována jako sopka (16 a 18). Bůh zahalený v kouři na vrcholu hory promlouvá pouze k Mojžíšovi a opakovaně zakazuje přístup ostatních svědků k hoře pod pohrůžkou smrti ukamenováním či zastřelením (13 a 21). Výjimku pro vystoupení na horu Sinaj Bůh udělil Mojžíšovu bratrovi Áronovi.

Exodus 20: Mojžíš je sám na hoře spolu s Bohem a ten mu sděluje přikázání. Všimněte si, že o kamenných deskách není nikde ani zmínky. Bůh zakazuje zpodobňování Boha a klanění se tomuto zobrazení (4-5). Bůh, který sám sebe označuje za žárlivého (žárlivě milující je chybný překlad, Boží žárlivost implikuje existenci jiných bohů a vychází z reality polyteismu semitského národa), bude stíhat vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení (5). Často se připomíná, že sedmý den musí člověk odpočívat a to i jeho děti, otroci a dobytčata (10), ale to, že Bůh přikazuje šest dní člověku pracovat, se vynechává (9). V jedenáctém verši se připomíná, že Bůh věří, že vesmír stvořil v šesti dnech. V sedmnáctém verši je připomenuto, že žena je mužovým majetkem. Exodus 2-17 byl transformován do katolického desatera.

V 18. až 21. verši rozmlouvá Mojžíš s lidem (takže zřejmě na chvíli sešel s hory). Lid se bojí Boha/sopky (18-19), Mojžíš jim říká, že je dobře, že se bojí – strach zajistí, že lidé přestanou hřešit (20). Pak se vrací Mojžíš zpět na horu a Bůh pokračuje v diktátu přikázání. Znovu připomíná, že si ho člověk nemá zpodobňovat (23). A pak se pouští do popisu detailů, jak správně obětovat (24-25) a připomíná, že člověk nesmí vystupovat po stupních k oltáři, aby neodhaloval nahou zadnici (26).

Exodus 21 je pokračování Božího monologu: Velkou část této kapitoly věnuje Bůh, jak nakládat s otroky (2-11 a 20-21 a 26-27). Zatímco hebrejský otrok může sloužit pouze po šest let od chvíle, kdy si ho otrokář koupí, tak otroci z jiných národů či děti přistěhovalců jsou, podle Boha, majetkem Hebrejce-otrokáře na doživotí (to Bůh říká v Leviticus 25:44-46). Bůh taky uvádí výjimku z tohoto pravidla – pokud se hebrejský otrok zamiluje do „doživotní“ otrokyně a nebude chtít po šesti letech služby odejít od své ženy a svého dítěte, které jsou majetkem otrokáře (4), tak si může nechat veřejně propíchnout ucho šídlem a stát se „dobrovolně“ doživotním otrokem (6). Dále nám Bůh připomíná, že ženy jsou majetkem, se kterým se může obchodovat. Prodej dcery do otroctví ošetřují verše 7 – 11. Poté následují pravidla právního systému, která dobře shrnuje oko za oko, zub za zub (12-37). Upozornil bych na pravidlo, že když někdo zlořečí svému otci či matce, tak musí zemřít (17). U 20. verše se Bůh vrací k otrokům – pokud někdo zmlátí otroka tak, že otrok zemře, tak musí být usmrcený pomstěn (20). Pokud ale zmlácený otrok zemře až po jednom dnu, tak nebude pomstěn, protože otrok je majetkem otrokáře a ten si s ním může nakládat, jak uzná za vhodné (21), tedy pokud mu nevyrazí oko nebo zub (26 - 27). A zase máme připomenutí toho, že ženy jsou majetkem mužů (22).

Exodus 22 je pokračováním výkladu práva Bohem. Zajímavý je například 16. verš, kde Bůh říká, že za manželku si člověk vezme ženu, kterou připraví o panenství (monogamii a sex až po svatbě Bůh začal vyžadovat až v modernějších dobách). Pokud někdo ženu pouze defloruje, ale otec mu ji nechce dát za ženu, tak někdo zaplatí otci plné věno (16). Za zmínku stojí i následující verš: „Čarodějnici nenecháš naživu“, jehož důsledky v modernějších dějinách zachycuje historické drama Kladivo na čarodějnice.

28. verš (Ex 22:29. v jiných verzích Bible) je rekapitulace z Exodu 13:2 a znamená, že člověk má obětovat svého prvorozeného syna Bohu v zápalné oběti. Bůh je ale milosrdný a nabízí vykoupení této oběti zaplacením 5 šekelů stříbra kněžím (Numeri 16:15-16). Toto pravidlo je potvrzeno i v desateru přikázání. V tom, které dal Mojžíšovi Bůh (Ex 34:20).

Exodus 23 dokončení právního výkladu, který přechází v návod na p