Jsou-li slepý s vidoucím ve tmě, neliší se jeden od druhého. Když přijde světlo, vidoucí světlo uvidí, ale slepý zůstane ve tmě."

Zde jde o to, že světlem je Ježíš Kristus. Marie Magdalská je ten vidoucí, který světlo vidí.

K Máři Magdaleně lze uvést jedno podstatné, ona nebyla předmětem Evangelia z řeč. radostně zvěstovat. Tím byly a jsou skutky Ježíše Krista, který Zjevuje Otce. On sám ukazuje jaký je Bůh(tím, že jím sám je) Apokryfní evangelia, nelze považovat za evangelium, protože nehlásají Ježíše Krista, ale sebe, tedy autoři těchto spisů, hlásají svou vlastní pravdu. U apokryfů stojí za povšimnutí vsuvek do logií(Ježíšových výroků) vždy je tam uveden konkrétní pisatel apokryfu, kterému Ježíš svěřuje tajemství a těm ostatním se směje, nebo je nepovažuje za hodné takového tajemství. Protože apokryfů je spousta, tak by to znamenalo, že takové tajemství svěřil Ježíš vlastně každému zvlášť a tedy všem se také vlastně vysmál. Je to stejné jako s židovskou apokalyptickou literaturou. Napsalo se něco s tím, že se to antidatovalo do doby, které měla být vzdálena od přítomnosti, osoba ke které se takový spis odvolával, nejen že toto nesepsala, ale byla dávno mrtvá.
Evangelisté nehlásali sebe, ale Krista, tím odpadá to co je v apokryfech vždy přítomno, pravda toho kdo jej sepsal. Pokud čteme Evangelium podle Matouše tak tam popisuje celníka Matouše, který byl prostě hříšník a také jej jmenuje - jmenuje sám sebe, přiznává se ke svým hříchům a tomu jak žil špatně, nepovažuje se za držitele soukromého tajemství. Ještě je dobré si povšimnout jedné věci, evangelista(krom sv. Lukáše) o sobě píše ve třetí osobě, ale této osobě nepřikládá žádný zvláštní význam. U sv. Lukáše je to jiné, ten se s Kristem nesetkal v době jeho pobytu na zemi(velmi zjednodušeno, prosím nepřekrucovat gnosticky:-)) proto v jeho evangeliu o Lukášovi není nikde zmínka, vysoce pravděpodobné je, že se setkal s Pannou Marií, právě pro zmínky o klíčových událostech a zapsaných "pocitech" Bohorodičky - "uchovávala je ve svém srdci a rozvažovalo o tom, co to má znamenat" tedy události z Ježíšova života. Apokryfy byly odmítnuty právě proto, že si vymýšlely některé události z Ježíšova života, nebo vkládaly do logií právě vsuvky, které byly využívány pro hlásání vlastní pravdy, kde Ježíš nebyl středem hlásání, ale jen prostředkem k podpoření vlastní(vymyšlené) teorie. Dnes by jsme to mohli přirovnat k práci sdělovacích prostředků. Natočí se něco, něco se vystřihne, něco se přidá a z inteligentního člověka, který fundovaně něco vysvětluje udělají hlupáka, který nevyslovil souvislou větu(několik takový případů znám ze svého okolí). Všimněte si ve vyslání 70. učedníků, že když se vracejí zpět, mluví sice o tom, že se jim podrobují démoni, ale konkrétní jednotlivé případy ani nejsou zmíněny, protože jsou nepodstatné k obsahu Evangelia, kterým je Ježíš- Syn. Jde o zaznamenání pravdy, která je v tom, že ti kteří přijali Ježíše za svého Spasitele, tedy pomazaného - Krista mají v Jeho jménu moc, kterou je ale Ježíš sám, ne oni. A ještě jeden důkaz proti apokryfům, většinou podávají život nějaké osoby, třeba Máří Magdaleny vykreslený a až přehnaně popisný. Evangelia proti tomu jsou velice střízlivá - popíšou konkrétní událost a pochopení i prožití ponechají na působení Ducha svatého. Třeba proměnění vody ve víno v Káně galilejské, není nijak rozváděn údiv učedníků, psychologický prožitek ze zázraku, jen větička: "a jeho učedníci v něho uvěřili", vzkříšení chlapce vdovy z Naimu - kde je popsání a rozvedení radosti, údivu a toho všeho co se kolem událo? Jen k této události, by mohla být napsána jedna celá kniha. Jen několikrát je zmíněno, že se všichni podivovali nad tím, co Ježíš koná, "nikdy před tím se toto nestalo". Víte co to znamená, to nikdy? NIKDY a nikde nikdo nevzkřísil mrtvého k životu, nepřivedl jej zpět. Ale v Evangeliu je to popsáno celkem prostě, z jednoho důvodu, víra byla předáváná osobním hlásáním, v moci Ducha svatého a provázena mocnými činu. Tedy ti kteří se obraceli sami zažívali jak Bůh působí, Evangelium mohlo být napsáno tak prostě z toho důvodu, že neofyté prostě "cítili" tu moc sami na sobě. Nám se to může zdát vzdálené, ale